Na začátku konce bylo přiznání, že i on převzal stotisícový dar od zbrojaře Karlheinze Schreibera. Následovaly groteskní půtky s pokladní křesťanských demokratů Brigitte Baumeistrovou. A hlavně nepochopení, jak má vypadat krizový managemen t strany, jež se potácí v největší mizérii poválečné historie. Ve finiši následovalo, co nedávno ještě grémium nedopustilo. Wolfgang Schäuble, nástupce Helmuta Kohla na postu předsedy CDU, oznámil rezignaci na čelo frakce CDU-CSU v Bundestagu a nabídl k dispozici předsednické křeslo.
Kariéra muže, který žil, pracoval a vystupoval s výjimkou posledních týdnů v Kohlově stínu, skončila. Jak sám Schäuble prohlásil, v zájmu nového začátku a nástupu mladých tváří. Hosana, pějí obdivovatelé a vzdávají mu úctu. Televizní komentátoři přejí odstupujícímu politikovi lepší časy a pevné zdraví. Hold mu slovně a podáním ruky skládá i sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder.
Jenomže. Wolfgang Schäuble lhal v parlamentu a nemluvil pravdu do televizních kamer. Nepochopil, že musí stranu přimět k úplnému vysvětlení černých kont, k síle učinit tlustou (a snad ještě důstojnou) čáru za zpochybněnou minulostí. Kajícná omluva v dolní komoře přišla pozdě, volební šance dvou silných regionálních organizací v Šlesvicku-Holštýnsku a Severním Porýní-Vestfálsku považují komentátoři za mizivé. Schäuble neodstoupil, protože by si uvědomil vlastní chyby. Ale proto, že ho strana dále nechtěla. Rozčarování těch, kteří vidí o něco dále dopředu, bylo silnější než respekt. O čestném muži nemůže být řeč.
Schäuble se ovšem i přes počáteční zdráhání dokázal distancovat od mentora Kohla, jeho éru prohlásil za skončenou. Ve srovnání s uraženou reakcí svého předchůdce, jenž se až po nátlaku stáhl z čestného předsednictví partaje, se Schäuble p řece jen postavil k realitě čelem. Hájil, vysvětloval, rokoval, vyjednával. Vůle byla, provedení horší.
O konci Schäublovy éry se nedá hovořit, žádná nenastala. O tom, zda se teď, v bodě nula, začne blýskat křesťanským demokratům na lepší časy, rozhodnou ti, kteří Schäubla odmítli. Generace čtyřicátníků ber e učitele útokem, do čela frakce míří pohotový daňový a ekonomický expert Friedrich Merz. Jediným vážným adeptem na stranické předsednictví je generální tajemnice, kdysi Kohlovo děvče z bývalé NDR Angela Merkelová. Boj o přežití a zís kání důvěry začíná nanovo, nezatížené vedení může být příslibem. Jen zpoza oceánu stále vyhrožuje novými odhaleními Schreiber. A v Berlíně (zatím) mlčí zhrzený Kohl.
