Za poslední čtvrtstoletí se proměnila struktura českého vývozu téměř neuvěřitelně. Dřív jsme měli největší komparativní výhodu v akvarijních rybičkách, dneska v platinových anodách.
Za termíny algebra a algoritmus vděčíme Abú Al-Chorezmímu, člověku, který se pravděpodobně narodil v Chivě v dnešním Uzbekistánu někdy na sklonku 8. století. Dneska tohle padesátitisícové město pomalu ani nedohledáte na mapě, natož abyste ho vnímali jako významné.
Jenže střední Asie pro světový obchod, dokud jej obstarávala Hedvábná stezka, významná bývala a zdejší města byla bohatá a vzdělání přející. To byla doba, kdy globálním centrem vědění a inovací byl Bagdád, který si tohle postavení udržel téměř pět století, dokud jej nerozvrátil mongolský vpád ve 13. století.
Když se podíváte na ekonomickou mapu západní Evropy vybarvenou po dle regionálního HDP na obyvatele, zjistíte, že nejbohatší centra obchodu a vědění v 17. století, tedy Londýn, Paříž, Flandry, městské státy severní Itálie nebo hanzovní německá města jsou většinou bohaté dodnes.
Naopak nejbohatší kolonie konce 18. století, francouzský Saint-Domingue, jenž měl v té době větší vývoz než celé Spojené státy, se dneska jmenuje – hádejte jak. Haiti, nejchudší země Nového světa. Obdobně někdejší vnitrozemská obchodní centra na Hedvábné stezce po objevitelských plavbách Portugalců a poté dalších námořních mocností upadla do zapomenutí a ekonomické bezvýznamnosti. Časy se mění, ne všude stejně.
Když ztvrdly měkké trhy
V českém prostředí sice vliv obchodu nebyl zanedbatelný, ale Praha (ani žádné jiné město v historických zemích) na hlavních obchodních tazích nebyla. V kolektivní paměti je kromě vlády Karla IV., případně Rudolfa II. vše zcela zastíněno mohutným dopadem rychlé industrializace v druhé polovině 19. a začátku 20. století.
Je úplně jedno, jak tomu říkáte, zda „aglomerační efekt“, „klastr“, „dlouhodobě teritoriálně koncentrované know-how“ nebo „fortel“ – je to pořád stejné téma.
Cokoli děláte dobře, děláte to tím lépe, čím víc vás je. Můžete být v ostře konkurenčním vztahu, anebo volně proplouvat mezi konkurencí, ale vždycky má soustředění talentu v jednom čase na jednom místě velmi blahodárný efekt na inovační tempo, potažmo na růst produktivity. Základní kompetence mívají často velmi hluboké kořeny, jakkoli změna struktury obchodu může být také velmi hluboká.
Názorný příklad nabízí pohled na změnu struktury českého čistého vývozu, tedy váhu položek s kladným obchodním saldem, které vydělávají na dovozy (pokud nevydělají, zadlužujete se nebo rozprodáváte majetek). Není to zrovna lichotivý pohled: před jednadvaceti lety byla česká ekonomika v podstatě závislá na vývozu surovin, polotovarů a tradičních položek náročných na živou práci.
Je potřeba si říct, že někdejší předlistopadový vývoz technologií do východních a rozvojových zemí se zhroutil už před několika lety a v dobových statistikách z roku ze dvou důvodů. Jednak výrazně klesla efektivní poptávka, kupříkladu v bývalém Sovětském svazu, hlavním předlistopadovém odbytišti, propadla investiční aktivita na desetinu objemu z konce 80. let, jednak téměř všechny země liberalizovaly obchod a zavedly konvertibilitu měny. Měkké trhy se staly tvrdými.
Zároveň ještě nejsou vidět na struktuře čistého vývozu efekty přílivu zahraničních investic: VW už sice v boleslavské Škodovce byl, ale průlomové, mezinárodně zcela konkurenceschopné auto v podobě oktavie první generace se mělo objevit až v září 1996 a do obchodní bilance promlouvat o další rok později. Podíl automobilů na čistém vývozu tak byl v roce 1995 pouhých 0,79 procenta.
Všechno je jinak
O dvacet let později se nabízí statisticky zcela nový obrázek – na čistém vývozu se projevuje výrazná specializace na automobilový průmysl, elektroniku a průmyslové komponenty a zařízení. Váha aut a součástek pro motorová vozidla na celkovém brutto vývozu se více než zdvojnásobila z deseti na 22 procent, elektrotechnický a strojírenský vývoz bez automotive má rovněž dvojnásobnou váhu než v roce 1995, kdy stoupl z 18 na 36 procent. Naopak váha hutnických materiálů a polotovarů klesla na polovinu, uhlí a nerostných surovin (včetně elektřiny) rovněž.
Je dobré zároveň přihlédnout k faktu, že celkový brutto vývoz v běžných dolarech stoupl z 18,9 miliardy na 149 miliard dolarů.
Najít položky, v nichž by byl český vývoz celosvětově opravdu významný, je možné. Největší podíl na světovém vývozu u opravdu technicky velmi pokročilého výrobku najdete u elektronových mikroskopů, kde dvě firmy v Brně (český Tescan a americký FEI) dosahují tržního podílu na celosvětovém vývozu 17 procent, což je druhé místo po Japonsku s podílem 23 procent. Najdete další fajnové položky s výrazným záběrem, třeba v Česku produkovaná osvětlovací a signalizační technika pro automobily představuje sedm procent celosvětového vývozu, pětiprocentní je podíl u obráběcích strojů pro obrábění kovů (vůbec obráběcí stroje a centra mají nadprůměrné tržní podíly), z Česka se vyvážejí i turbíny.
Na začátku 90. let měly z celého českého vývozu vůbec nejvyšší index odhalené komparativní výhody (RCI) akvarijní rybičky, dneska platinové anody. Časy se mění.
Před jednadvaceti lety byla česká ekonomika v podstatě závislá na vývozu surovin, polotovarů a tradičních položek náročných na živou práci. Celkový český brutto vývoz v běžných dolarech stoupl z 18,9 miliardy na 149 miliard dolarů.
Přečtěte si další komentáře autora:
