Předpis v Singapuru je předpis a zákon je zákon
Vstupenkou do třicetistupňového lednového Singapuru je formulář, který musíte předložit imigračnímu úředníkovi. Instrukce pro vyplnění jsou tištěny černě, kromě jedné. Stojí na třetím díle, který úředník vloží do pasu a ten vám zůstane až do odjezdu. Červená instrukce je nepřehlédnutelná: „WARNING: DEATH FOR DRUG TRAFFICKERS UNDER SINGAPORE LAW“. Praxe už ukázala, že s trestem smrti za převážení drog, to Singapur myslí upřímně.
Ulice jsou nápadně čisté a chodci ukáznění. Jsou lepší nez Češi? Ne, ale pohazování odpadků běžně přijde na tisíc dolarů a na přecházení na červenou také jen tak nezapomenete. Předpis v Singapuru je předpis a zákon je zákon, který ma „zuby“ a dodržování je vymáháno důrazně.
Na první pohled je poznat, proč Singapur získal titul jednoho z ekonomických tygrů Asie. Budovy jsou poměrně nové, vysoké, styl západní. Dá se mluvit o jisté „manhattanizaci“. Mluvíme-li o Manhattanu, o něm lze říci, že cokoliv chcete koupit a nenajdete to tam, pak to neexistuje. První dojem v Singapuru je stejný: lidé a zboží. Hodně lidí a ještě více zboží. Dejte pozor, aby se váš zrak nesetkal se zrakem těch, kteří vám chtějí něco prodat (zlato, šperky, hadry - krejčí šijící na míru, suvenýry - hodně suvenýrů, jídlo - hodně jídla), okamžitě jste zván k nezávazné, ale těžko odolatelné „nezávazné“ prohlídce.
Jsou vskutku milí. Obě pohlaví jsou zastoupena téměř rovnoměrně, je však lehce poznat, že boss je pravidelně mužského pohlaví. A zdá se, že nikomu není více než dvacet. Kde jsou ti starší? Oni samozřejmě jsou. Dominuje však mládí v nebývalém rozsahu. Pozdní věk v těchto končinách je ještě stále něco, co zaslouží a požívá respekt. Západní trend, kde stáří je přítěž, sem, jak se zdá, ještě nedorazil. Sociální kontrakt tuto hodnotu ještě cení.
Téměř všichni obyvatelé Singapuru jsou z Číny, Indie ci Malajsie a všichni připraveni prosadit se a dominovat v rychlé globalizaci. Světe, vem to na vědomí! Snad je to dobře, snad ne. Nejsem ani ekonom-prognostik ani vševěd, ale mám dojem, že ten obrovský produkt a služby chtě nechtě někdo bude muset koupit na úkor zboží a služeb produkovaných třeba v Evropě. Tedy výhled optimistický, nebo ne? Pocit mám nedobrý a slovo „outsourcing“ se mi po návštěvě Singapuru líbí míň a míň.
Islám je v Singapuru patrný na první pohled. Ve stylu oblékání (dívky i ženy s typickými šátky na hlavě) a všude, kde se prodává jídlo (takzvané food courts) nemůžete přehlédnout nápis, že odpovídá islámským požadavkům „halal“, což je obdoba židovského „kosher“. Singapur je však i v tomto směru příkladem jisté tolerance. Ten, kdo na tyto požadavky nedbá, má dostatek příležitostí koupit jídlo připravené z vepřového.
Anebo je tu Chinatown. Všude, kam Čína v minulosti vyvezla svůj nejtypičtější export té doby - lidi - chudé, hladové, ale schopné se uživit svojí pílí a odhodlaností - čínští emigranti založili a dodnes udržují svůj Chinatown. Ještě dnes tam najde útočiště - azyl nový přírůstek z Číny. Většinou ten, kdo doma nenašel uplatnění v moderním ekonomickém prostředí pilně zaplavujícím svět, včetně Singapuru, nejen přebytkem lidí, ale i tisíci druhy zboží.
To nejlepší co nový, obvykle chudý emigrant z Číny přinese bylo a je umění levně připravit to nejlepší jídlo.
Když máte štěstí jako my, podaří se vám navštívit singapurský Chinatown v době, kdy zacal Jarní festival, neboli Čínský Nový Rok (cyklus dvanácti lunárních let, z nichž každý rok je pojmenován po oněch dvanácti zvířatech, která podle legendy prišla popřát Buddhovi šťastnou cestu na jeho pouti ze země). Letos to bude rok Psa. V této nejstarší etnické komunitě Singapuru máte pocit, že se snoubí staré s novým, malebné souhry mnoha kultur etnických skupin a náboženství, která toto město-stát úspěšně udržuje při životě. To nejlepší čerpá z tisícileté tradice - evidentní vůli žít a nechat žít v důstojném prostoru pro všechny generace.
V tom tedy západ prohrává.
