Elektromobilita je poslední dobou velmi diskutované téma, na nějž má spousta lidí poměrně vyhraněný názor. Přechod na ekologičtější paliva se ovšem netýká pouze automobilů, ale také hromadné dopravy. Ta je sice podstatně ekologičtější, autobusy vypouštějící emise se každopádně i přesto stávají něčím, čeho bychom se podle názorů mnohých odborníků a politiků měli zbavit.
Tento trend stále častěji zohledňují i vybraní tuzemští dopravci, což dokládají nejnovější data za rok 2022. „V České republice bylo loni registrováno 1163 nových autobusů, z nichž 3,44 procenta tvořily elektrobusy. Celkem se tedy jednalo o čtyřicet elektrobusů, z nichž čtyřiadvacet si připsal Solaris, čtrnáct Škoda a dva Iveco Bus,“ uvedl v tiskové zprávě Centra dopravního výzkumu jeho ředitel Jindřich Frič. Dohromady bylo v Česku ke konci loňského roku registrováno 144 elektrobusů.
Pořizování ekologických dopravních prostředků bude navíc v příštích letech ještě častější. V prosinci 2022 totiž vstoupil v platnost zákon, který stanovuje objednavatelům veřejné dopravy povinnost zajistit u nově uzavřených smluv minimální podíl autobusů na alternativní paliva. Od nabytí účinnosti zákona do konce roku 2025 je tento podíl 41 procent, následně vzroste dokonce na procent šedesát.
Pokrok v rychlosti dobíjení
Velká část tuzemských dopravních podniků už má s elektrobusy alespoň nějaké zkušenosti, a to především formou různých testů vozidel, které jim zapůjčily výrobci. Ty v současnosti probíhají třeba u Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova (DPmML). „V těchto dnech testujeme elektrobus Iveco E-WAY. Chceme si ověřit jízdní vlastnosti, dojezd a rychlost dobíjení elektrobusu v současných zimních klimatických podmínkách,“ řekla pro Euro.cz tisková mluvčí podniku Hana Syrová.
Podle ní si řidiči i cestující tiché pohony elektrobusů pochvalují, zatímco DPmML díky testům získává důležitá data a zkušenosti z ostrého provozu. Stále ovšem existuje několik závažných důvodů, jež dopravní podniky od pořízení elektrobusů odrazují.
„Hlavním argumentem byl omezený dojezd, který zdaleka nepostačoval k celodennímu provozu. Dalším důvodem byla výrazně vyšší pořizovací cena elektrobusu proti autobusu na klasický naftový pohon. Nicméně vývoj elektrobusů se nezastavil a s výrazně kapacitnějšími bateriemi vzrůstá jejich dojezd na jedno nabití. Zároveň dochází i k pokroku na straně rychlosti dobíjení,“ doplnila Syrová.
Diesel pouze jako záloha
I přes různé nevýhody elektrobusů jejich počty setrvale rostou. Jedním z tuzemských lídrů v této oblasti je Dopravní podnik Ostrava (DPO), který má aktuálně 32 autobusů na baterie, přičemž 26 z nich je možné dobíjet průběžně. Pro elektrobusy už v Ostravě vybudovali rozsáhlé zázemí několika dobíjecích stanic, jež jsou vybavené rovněž výkonnými rychlonabíječkami.
„Ekologie je jedním ze strategických pilířů DPO. Zplodiny z vozidel městské hromadné dopravy totiž dýchají i ti, kteří s ní nejezdí, takže naše chování má dopad na celé město. Na vhodných linkách už jezdí elektrobusy, ostatní provoz pak zajišťují CNG autobusy. Dieselové autobusy už tedy slouží pouze jako záloha,“ vysvětlil v tiskové zprávě generální ředitel DPO Daniel Morys.
Snižování emisí je velmi důležitým faktorem i pro další dopravní podniky. Třeba v Praze letos v květnu vypsali dosud největší tuzemskou soutěž, která počítá s nákupem až stovky nových elektrobusů během následujících pěti let. Celkovou hodnotu zakázky Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP), jenž aktuálně provozuje 14 elektrobusů, odhadl na 1,5 miliardy korun.
„Nové elektrobusy plánujeme nakoupit v rámci obnovy našeho vozového parku autobusů a naplňování klimatických závazků, které jako provozovatel veřejné dopravy máme. Budou součástí mixu vozidel různých pohonů, vedle bateriových trolejbusů, hybridních i dieselových autobusů,“ okomentoval zakázku generální ředitel DPP Petr Witowski.
Tuzemská metropole ale rozhodně není jediná, kdo má nákup elektrobusů aktuálně v plánu. Výběrové řízení na pořízení 20 elektrobusů letos vypsali například v Děčíně či Olomouci, přičemž ke stejnému kroku se brzy chystá i Městský dopravní podnik Opava.
Parciální trolejbusy jsou vhodnou alternativou
V pravidelném provozu můžou tuzemští cestující na elektrobusy narazit třeba na jihu Čech. Dopravní podnik města České Budějovice (DPMCB) jich aktuálně vlastní celkem jedenáct, přičemž jeho zkušenosti jsou smíšené. „V provozu je nutné jich mít více oproti autobusům na naftu nebo CNG. Náš systém dobíjení ze stávající trolejbusové sítě by sice byl pro rozvoj elektromobility efektivní, bohužel však lobby výrobců baterií zamezila dotacím na tento typ trolejbusů. I proto jsme se rozhodli, že další elektrobusy zatím pořizovat nebudeme,“ sdělil redakci ředitel DPMCB Slavoj Dolejš.
Právě variantu pořízení takzvaných parciálních trolejbusů, které dokáží díky bateriím část trasy ujet i mimo trolejovou síť, aktuálně preferuje mnoho tuzemských dopravních podniků. Třeba v Brně nyní provozují 30 parciálních trolejbusů, přičemž brzy chtějí pořídit dalších 20 kusů.
„Parciální trolejbusy jsou ekologické vozy, které nám dávají velkou variabilitu ve využití. Vzhledem k tomu, že na bateriový pohon ujedou minimálně 10 kilometrů, můžeme je využívat nejen při výlukách, ale také pro ně hledáme využití na běžných linkách,“ nechal se slyšet generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Právě trolejbusy s baterií jsou podle něj vhodným mezistupněm mezi klasickými trolejbusy a elektrobusy, jejichž vlastnosti zatím nepovažuje pro provoz MHD za dostačující.
Téměř identický názor přitom mají také v Plzni. „V posledních letech pořizujeme parciální trolejbusy, které jsou schopny mimo trolejové vedení ujet až 15 kilometrů. Tímto typem trolejbusů začínáme nahrazovat první autobusové linky, výhledově by to měla být většina. Aktuálně máme v našem vozovém parku 44 trolejbusů s trakční baterií,“ shrnul tiskový mluvčí Plzeňských městských dopravních podniků René Vávro.
V Mnichově už mají jasno
Nejnovější data dokazují, že počet elektrobusů v Evropské unii trvale roste. Třeba ve Finsku už loni tvořily dvě třetiny nově registrovaných autobusů, v Dánsku, Rumunsku, Lucembursku a Nizozemsku pak jejich podíl přesáhl 40 procent. Ze zemí Visegrádské čtyřky na tom bylo loni nejlépe Polsko se 14procentním podílem, na Slovensku naopak zaregistrovali pouhý jeden bateriový autobus.
Popularitu elektrobusů budou určitě zvyšovat i nové efektivnější technologie. Třeba nizozemská společnost VDL Bus & Coach minulý měsíc oznámila působivý úspěch svého modelu Citea LF 122. Elektrobus s kapacitou baterií 490 kilowatthodin dokázal na jedno nabití ujet 546,7 kilometru a v běžném městském provozu tak vydržel 26 hodin a 14 minut.
I kvůli rychlému vývoji elektrobusů již několik zahraničních společností uvedlo, že s jinými typy pohonů už do budoucna nepočítají. Třeba dopravní podnik bavorské metropole Mnichov (MVG) si letos v srpnu objednal 71 nových elektrobusů s dojezdem až 300 kilometrů, přičemž při této příležitosti firma odhalila své smělé plány. „Tento krok nás přivádí blíže k našemu velkému cíli, kterým je používat od roku 2035 pouze elektrobusy,“ objasnil v tiskové zprávě šéf MVG Ingo Wortmann.
Zda jednou elektrobusy zcela nahradí konvenční autobusy také v Česku, si zatím nikdo netroufá odhadnout. Oslovené dopravní podniky jsou ale v tomto ohledu spíše skeptické, a to ze strategických a bezpečnostních důvodů. „Dopravci se většinou snaží o diverzifikaci v rámci svých vozových parků, aby se nemuseli stoprocentně spoléhat jen na jeden zdroj. I kvůli krizovým plánům tedy musí mít určitý počet autobusů na naftu, které by byly schopné fungovat například při blackoutu,“ uzavřela tisková mluvčí Sdružení dopravních podniků ČR Linda Hailichová.
