Soukromí investoři ušetří až sedmnáct procent nákladů
První pokus uplatnit v praxi Public Private Partnership (PPP) v Česku skončil neúspěchem. Vláda totiž minulý týden vypověděla smlouvu s konsorciem Housing & Construction na financování výstavby dálnice D 47. Vinu na nezdaru nemá model PPP, ale netransparentní postup Zemanova kabinetu. Partnerství veřejného a soukromého sektoru, za jehož kolébku je považována Velká Británie, je v dnešní době hitem většiny evropských zemí (EURO 49/2002, 6/2003). Několik projektů bylo na principu PPP realizováno i v Polsku a Maďarsku. Česká republika zůstává značně pozadu. Podstata PPP je jednoduchá: soukromý investor získá zakázku na výstavbu objektu nebo na provozování služby. Dílo nebo službu pak několik let provozuje, inkasuje předem dohodnutou částku a následně ho předá státu. Soukromník má snahu pohlídat si, aby jeho náklady nepřerostly stanovenou mez, a zároveň zajistí, aby byla stavba včas hotova. Investice se mu totiž logicky začne navracet až poté, co začne službu poskytovat. Zmíněný model má samozřejmě i své kritiky. Ti poukazují zejména na skutečnost, že vlády si od bank mohou půjčit prostředky za nižší úroky než soukromé firmy.
Úspěšné království.
Model byl poprvé využit ve Velké Británii přibližně před dvaceti lety, kdy vláda stála před problémem, jak naložit s neefektivními veřejnými službami. Zapojila proto do státního sektoru soukromé firmy. Dodnes bylo ve Spojeném království uzavřeno více než 500 smluv, které přinesly kapitálové investice přesahující 22 miliard liber. Největší podíl prostředků směřoval do rozvoje infrastruktury (devět miliard liber) a zdravotnictví (2,6 miliardy liber). Významná částka byla určena také do školství, obrany a vězeňství.
Z analýzy, kterou vypracovala London School of Economics společně s poradenskou společností Arthur Andersen, vyplývá, že soukromě financované projekty v průměru poskytují úspory ve výši sedmnácti procent z celkových nákladů ve srovnání s možnostmi veřejného sektoru. Stejně podstatné je i to, že přes 80 procent Britů, kteří přišli s projekty PPP do styku, věří, že dostávají služby na lepší úrovni, než pokud by je poskytoval veřejný sektor.
Kromě Velké Británie se PPP běžně využívá v Portugalsku, Španělsku, Francii, Německu, Nizozemsku, Austrálii, Hongkongu a Jižní Africe. V polovině března oznámilo maďarské ministerstvo hospodářství, že na příští rok plánuje pět takto financovaných projektů. Bude mezi nimi výstavba dálnice spojující letiště Ferihegy s centrem Budapešti, věznice, ubytovna, konferenční centrum a rezidenční projekt.
Rakouská přesmyčka.
Rakouská vláda loni rozhodla o změně plánu dálničního spojení s Českem a Rakouskem a povolala soukromé investory, kteří budou po stanovenou dobu kompenzováni podílem peněz vybraných za dálniční nálepky („stínové mýto“) a z připravovaného mýta za provoz kamionů. Důvod rozhodnutí byl prostý. Rakouská dálniční společnost Asfinag, vlastněná státem, již dlouho nemá dost prostředků na výstavbu nových dálnic.
Soukromé developerské firmy se mají zaměřit především na dálnice spojující Rakousko s jeho severním a severovýchodním sousedem. „Máme nejvyšší zájem na tom, aby se v tomto ohledu věci pohnuly,“ tvrdí šéf Asfinagu Walter Hecke. Metodou PPP by se prý měla vybudovat především severní dálnice A5 z Vídně na přechod Mikulov, bratislavská spojka A6 (od dálnice A4 k přechodu Kittsee/Jarovce) a dálnice A7 z Lince k hraničnímu přechodu Wullowitz/Dolní Dvořiště.
Dálnice A5 je řadu let rozestavěná a v některých úsecích se po ní jezdí. Stát ale nemá na její rychlé dokončení prostředky. Proto Asfinag vytvoří sesterské firmy, v nichž bude mít soukromý kapitál převahu. Výhodnost tohoto kroku Hecke znázornil na případu poměrně krátké bratislavské spojky: na financování její výstavby by bylo třeba vybírat mýto 48 eurocentů za kilometr. V podobě stínového mýta to však bude jen 22 eurocentů za kilometr.
Náš stát to umí lépe.
Špidlův kabinet tvrdí, že si stát na dálnici D 47 půjčí a dokáže ji postavit o 40 miliard levněji než soukromý investor. Ministr dopravy Milan Šimonovský navíc slibuje, že bude dálnice dokončena přibližně o rok dříve. Proč ale český pokus o Private Public Partnership skončil fiaskem?
Dálnice D 47 sklízela kritiku od Evropské komise i od Evropské investiční banky již od podpisu smlouvy. Nelíbil se jim hlavně způsob výběru, přesněji řečeno nevýběru developera. Ruud van Enk, vedoucí investiční sekce Evropské komise v České republice, se domnívá, že nedostatek transparentnosti a způsob, jakým byl tento projekt zadáván, může pouze vést k nedůvěře české veřejnosti k akceptování PPP jako prostředku financování české infrastruktury. To by byla jistě škoda. Pokud se však nezlepší legislativa a nezvýší se povědomí o tomto modelu financování mezi státními úředníky, kteří stát reprezentují na jednáních s potenciálními investory, na první český úspěšně dokončený projekt realizovaný na základě přátelství veřejného a soukromého sektoru budeme ještě čekat hodně dlouho.
