Prosazování reforem je v Itálii na denním pořádku, ve výsledku ovšem změny nejsou vidět, píše ve své analýze agentura Reuters. Italské reformy nejdou do hloubky, trpí na špatné zavádění do praxe a nemají jasný směr ani cíl.
Za posledních dvacet let v Itálii proběhly čtyři zásadní reformy pracovního trhu, třikrát se reformovala veřejná správa a proběhl nespočet změn v soudnictví. Za posledních osm let parlamentem prošlo sedm balíčků bojujících s nadměrnou regulací.
A jak se to projevilo v praxi? Od zavedení eura se růst HDP dostal jen jednou nad jedno procento. Ze zemí eurozóny má jihoevropský stát po Řecku druhou největší nezaměstnanost, nejnižší podíl vysokoškoláků v Evropské unii a nejpomalejší soudnictví, ukazují statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Likvidace společnosti trvá osm let, získání stavebního povolení osm měsíců.
Nezaměstnanost v zemích OECD
Jak je to možné v zemi, která neustále běží svůj reformní maraton? Podle ředitele italské pobočky OECD Maura Pisu se mnoho reforem nedočkalo pořádné implementace. V Itálii se tak vytváří velká propast mezi zákony a praxí. Na vině jsou vyhlášky k zákonům, které vydávají jednotlivá ministerstva. K jejich přijetí může dojít za několik měsíců, let a občas na ně vůbec nedojde. Od roku 2011 tak čeká na uvedení do praxe 383 zákonů.
I když reformy nakonec projdou celým legislativním procesem, příslušní úředníci je často prostě ignorují. „Můžete si schvalovat reformy, jaké chcete,“ řekl Reuters Pisu z OECD. „Přijdou ale vniveč, když veřejná správa nepracuje tak, jak by měla.“ Problémy v implementaci jsou hlavně na chudém jihu Itálie, kde kvete korupce a organizovaný zločin. Problémy dělá i množství legislativy. Například podle listu La Stampa existuje deset tisíc nařízení upravujících produkci minerální vody.
Tahle země není pro mladý
Současný levicový premiér Matteo Renzi se podobně jako jeho předchůdci chlubí tím, že „nikdo před ním neschválil tolik reforem v tak krátkém čase.“ Renzi se pustil do změn například na pracovním trhu, vzdělávání a veřejné správě, ty ale čelí při implementaci stejným problémům jako v minulosti. Levicový premiér neodváží šáhnout do příjmů starších věkových skupin.
„Reformy v Itálii chrání ty, kteří se usadili na jistých pracovních pozicích, zatímco penalizují mladou generaci,“ tvrdí Pisu z OECD. Tento přístup je vidět i na poslední Renziho reformě, která umožňuje lehčí výpověď z práce. Platí totiž jen pro ty, kdo zaměstnání teprve získají. S tím souvisí i štědrý penzijní systém, za který Itálie platí více peněz, než jakákoliv jiná země Evropské unie. Když se bývalý premiér Mario Monti snažil zrušit provázanost důchodů s inflací, zamítl jeho návrh Ústavní soud.
Výdaje na penzijní systém v zemích OECD
I Renziho levicová vláda mluví o škrtání daní i vládních výdajů, ty ale ve skutečnosti naopak rostou. Italský kabinet rád poukazuje na množství reforem, když na evropské úrovni obhajuje nutnost flexibilnějších rozpočtových pravidel eurozóny.
Podle italského ekonoma a bývalého představitele Mezinárodního měnového fondu Vita Tanziho by se ale o větší flexibilitu měla snažit spíše sama Itálie. „Potřebuje kulturní, politickou a administrativní revoluci,“ myslí si Tanzi. „Představa, že toho může dosáhnout flexibilními limity pro svůj rozpočet a uplatňováním předchozích postupů, je tragickou iluzí.“
Čtěte také:
Reformy v Itálii a ve Francii jsou podle Merkelové nedostatečné
Brusel signalizuje benevolentnější přístup k rozpočtovým hříšníkům
