„Nech toho,“ zavrčela na něj třeba průvodkyně turistů na Staroměstském náměstí.
Možná ji dráždí, že Janek ve videích radí turistům, jak si město užít, nenechat se oklamat a neplatit za služby zbytečně moc. Ani taxikáři, ruličkáři a jiní novodobí veksláci si radostí neposkočí, když jde kolem. I za dokumenty o nich, které připravoval na Stream.cz, se stal Osobností roku v rámci cen Křišťálová lupa.
Videa začal točit na střední škole s Jindrou Malíkem pod značkou Noisebrothers. „Nejdřív jsme za mobilní telefon zdarma vytvářeli virální videa pro Nokii, aniž bychom tehdy moc věděli, co to je. Točení nás ale hodně bavilo, tak jsme potom už jen sami za sebe vymýšleli všemožné blbiny od převlékání se za reportéry MTV až po několikadenní jízdu stopem bez peněz na západ. Očividně mi to zůstalo až do jednatřiceti. A je to furt dobrý,“ rekapituluje Janek Rubeš.
KVŮLI TOČENÍ SI PŘIVSTANE
V den, kdy jsme si v jeho oblíbeném Skautském institutu povídali, vstával v šest. Tou dobou je totiž ještě celkem prázdný Karlův most, kam se s kameramanem Honzou Mikulkou vydali odstraňovat visací zámky.
„Bylo jich tolik, že úplně ničily památku Jana Nepomuckého na Karlově mostě, tak jsme se oblékli do montérek, vzali si kleště a vyčistili to.“ Většinou ale vstává později, hlavně o víkendech. K snídani si dělá vajíčka, která má rád snad na všechny způsoby. Pak ještě umí italské risotto, na které balí holky. Spát běžně chodí mezi jednou a druhou ráno. Tou dobou si vezme večeři do postele a pustí si třeba Last Week Tonight Johna Olivera nebo některé z videí od Gloves and Boots.
RADŠI TOČÍ NEŽ PÍŠE
Mnohem víc času než sledování videí ale věnuje jejich tvoření. Cokoli by popsal spíš pomocí kamery než klávesnice. „Když po mně v práci chtějí, abych připravil krátký text k videu, je to nejtěžší úkol dne. Nejradši bych jen napsal: vše je ve videu, pusťte si ho.“ Přesto dokázal nedávno vydat knížku. Jmenuje se Honest Guide, podle pořadu, který točí pro Televizi Seznam. A je samozřejmě o Praze. Jednotlivé kapitoly chodil psát přímo do míst, o kterých jsou, aby je mohl přiblížit co nejvěrněji.
PRÁCE JE MŮJ ŽIVOT
„Vůbec neuvažuju o tom, že vymýšlení a točení videí je práce. Je to můj život. Slovo práce vůbec neberu negativně,“ uvažuje nahlas. Nezná „padla“. Naopak se těší, že si ještě pozdě večer s kameramanem projde prázdný Pražský hrad. Běžně točí a hledá náměty i o víkendech. Občas taky rád jen tak lenoší. Po naší schůzce si plánuje na chvíli sednout na pavlač a odpočívat. Bude to jedna z mála chvil, kdy to dnes půjde. V jinak dost prázdném kalendáři v mobilu mi ukazuje, že dnešní den je výjimečný tím, jak přesně ho má nalajnovaný.
NEJLEPŠÍ KALENDÁŘ JE PRÁZDNÝ
Schůzky totiž nemá rád. „Když už, tak ideálně na pár minut, kde si rychle a jasně řekneme, co uděláme. Nejvíc lidí podle mě umřelo u powerpointových prezentací. Ani v kanceláři nevysedávám. Když tam jsem, tak to vlastně znamená, že toho moc nedělám.
Když mě tam naopak šéf nevidí, může čekat, že to přinese výsledky. Nejradši mám volné dny, kdy se s kameramanem Honzíkem můžeme věnovat našim tématům,“ vysvětluje Janek. Za některými reportážemi jsou desítky i stovky hodin práce. „Někdy to znamená, že třeba zpovzdálí točíme ruličkáře, jak někomu mění peníze, ale zároveň ho nemůžeme zastavit. To cítím bezmoc, protože vím, že turistu zrovna okrádá. Když to jde, tak za nimi vyběhnu a někdy se i porveme. U takových situací mě pak štve, když si nás fanoušci fotí a nepomůžou. Stačí se třeba i jen zeptat, jestli není potřeba zavolat policii.“
KAM TO JDE, TAK PĚŠKY
Janek skoro všude chodí pěšky. Když musí dál, využije kolo nebo tramvaj. Do jiného města jezdí nejčastěji vlakem, ideálně v pojízdné hospodě, jak říká jídelnímu vozu. Tam s kameramanem stříhají videa. Když se s někým potká, tak v centru Prahy. Doufá, že tím přispívá k tomu, že i tady budou kromě turistů víc žít Češi. „Často mi lidi vyčítají, že ukazuji Skautský institut, kde se můžete dobře najíst a napít za normální ceny. Tím sem prý lákám víc lidí. Já ale naopak myslím, že je třeba taková místa ukazovat. Nikoho pak nenapadne z nich udělat další drahý hotel.
Ten je Čechům k ničemu.“ Večer ho nejpravděpodobněji potkáte na pivu v Lokálu U Bílé kuželky. Ale ne v pátek nebo v sobotu, kdy do hospody chodí nejvíc lidí.
ASPOŇ TROCHU LEPŠÍ
Děda i táta ho vedli k tomu, aby svět aspoň trochu zlepšoval. Možná i díky tomu dělá Jankovi největší radost, když se mu to podaří. Třeba tím, že přispěje ke konci směnárny, která nejvíc okrádala cizince.
Těší ho i to, když vidí turistu, jak sám od sebe uklízí odpadky na Karlově mostě.
Nebo když jiným nečekaně udělá radost soukromou prohlídkou pražského kostela. „Kamarád má od některých klíče. Tak jsme ho jedné rodině z Kanady ukázali, jak to žádná cestovní kancelář neumí. Myslím, že to byl pro ně zážitek na celý život.“ Někdy k tomu, aby měl dobrý den, stačí i mnohem menší zlepšovák: najíst se do deseti a jít spát před půlnocí.
O autorovi| Vladan Vaněk @kendrick_vladan
