V čem firmě může pomoci, když se po ní rozhlédne ekolog Člověk se zhusta snaží přírodu napodobit, pokud se mu to nepovede, tak ji zpravidla alespoň znásilní. Toto není má myšlenka, ale parafráze závěru článku o stále běžícím programu výcviku delfínů pro armádní účely. Účelem tohoto textu však není bědovat nad vztahem člověka a přírody, spíše se podrobně podívat, jaká poučení pro specifický druh lidí, konkrétně lidí korporátních, „homo corporatis“, mohou z přírody a jejího fungování plynout ve vztahu k jejich organizaci. Manažerská inspirace v přírodě není ničím výrazně novým, popisy bionických a holistických přístupů k řízení se objevují nejméně poslední desetiletí. Inspirace přírodními procesy a jejich laické i vědecké zkoumání a napodobování jsou pak samozřejmě stejně staré jako lidstvo samo. Vývoj společnosti od odpoutání člověka z přírody přes získání pocitu božského původu a z toho plynoucí aplikaci domnělých zákonů po průmyslovou revoluci, stejně jako současné opětovné braní skutečné neoddělitelnosti a závislosti na přírodě nechám na sociolozích a filozofech. Zaměřím se skutečně jen na biologické, respektive ekologické paralely v korporátním prostředí.
Od lídrů ke strojům, od strojů k živočichům a zpět
Na začátek ale ještě zpátky k tomu, kde se vlastně bionický a holistický přístup k řízení vzal. Zajímavě popisuje vývoj stylů řízení profesor pražské Vysoké školy ekonomické Jan Truneček. Ten vidí vývoj metod řízení od centralizovaného, od armády okoukaného managementu se silnou rolí vůdců na začátku industriální éry (Ford, Baťa, Du Pont a další) přes decentralizované řízení inspirované do značné míry stroji, ve kterém se jednotlivá firemní oddělení věnují svým dílčím úkolům. Biologický model, respektive biologickou inspiraci, pak chápe jako východisko pro současné nespojité prostředí se silnými turbulencemi, globalizací a hyperkonkurencí, kde „strojový“ model přestává vyhovovat.
Celý problém strojově pojatého řízení a možné řešení v podobě biologického přístupu spočívá v tom, že strojovému, řekněme tradičnímu pojetí řízení je vlastní izolovanost. Takovéto necelistvé, separované přístupy jsou přitom již na samém počátku předurčeny k neúspěchu. Ostatně pokud jste někdy pracovali nebo pracujete v korporaci o více než pěti stech zaměstnancích, určitě znáte stav a běžné stížnosti na to, že pravá ruka neví, co dělá levá, že vlastně ani často nemáte tušení, co jaké oddělení ve vaší firmě má na starost, apod. Jako jakékoli generalizování má samozřejmě i toto své slabé stránky a najdete řadu výjimek strojově fungujících prosperujících společností. Na druhé straně u těchto firem má stroj zpravidla řidiče, který je velmi dobře obeznámen s fungováním jeho jednotlivých částí a celková síla stroje spočívá do značné míry v jednoduchosti jeho konstrukce. Je pak ale zřejmé, že v momentě uznání existence takového řidiče se vracíme částečně na začátek k modelu Ford a Baťa. A pokud to vezmeme do důsledku, nakonec velcí podnikatelé a lídři neuplatňovali nic jiného než holistický přístup, kdy své firmy vnímali v celé jejich velikosti. Používali tedy přístupy, které manažerská věda objevila dávno po jejich smrti. Kdo nakonec ví, co Baťu zaujalo při jeho procházkách přírodou. Označit manažerskou vědu za pseudoobor vědění ale rozhodně nechci, i když by to tak nyní mohlo vypadat.
Inspirace strategií jednotlivých druhů
Profesor Truneček popisuje na příkladech některých společností funkční inspiraci živými organismy. Snad nejznámější a v manažerských příručkách a programech MBA nejvíce zmiňovaná je amébová struktura japonské korporace Kyocera. Uspořádání firmy na malé soběstačné a soutěžící jednotky je bezpochyby zajímavé svým biologickým vzorem. Prosté zúžení na tento bezúrovňový systém ale k pochopení úspěchu nestačí. Améby samy o sobě v úspěchu Kyocery hrají pouze dílčí roli a jeho vynálezce, zakladatel Kyocery Kazuo Inamori, častěji mluví o buddhismu a nutnosti činit zaměstnance šťastnými. Lidské štěstí pak těžko zahrneme mezi přístupy, které mají kořeny v biologii, i když to nakonec závisí hlavně na tom, v jakém kulturním prostředí se pohybujeme. Asijské kultury, které dbají na jednotu a soulad, jsou značně odlišné od západního nepřetržitého vědeckého pokusu o nalézání odpovědí rozkladem, analýzou a opětovnou syntézou a s tím souvisejícími nepřetržitými snahami o omezení komplexnosti.
Zpátky do lesa
Západní dějiny jsou příkladem aplikace strojového přístupu k přírodě, příběhem snahy omezovat její složitost a pokusů o její přizpůsobení nastavením procesů a maximalizací jejího výkonu. Tato naše dlouholetá zkušenost je tak zcela opačná a biologická inspirace znamená nutnost převrátit zažité normy.
Člověk například v lesním hospodářství zcela omezil komplexnost smíšeného lesa s mnoha druhy dřevin a bohatým patrovým vrstvením. Smrkové monokultury nejsou nic jiného než procesně řízený les s cílem maximalizace jeho dřevní výtěžnosti, řekněme tedy na první pohled dobře nastavená a prosperující korporace. K lesům s velkou rozlohou často bývají přičleňovány ty se střední velikostí z blízkého okolí, zvláště pokud dodávají na stejnou pilu apod.
Pokud na podobný hospodářský les coby paralelu korporace pohlédneme biologickou perspektivou, uvidíme především rizika, kterým čelí, a jeho schopnost se s nimi vyrovnávat. Je známo, že podobná společenství jako monokulturní lesy jsou velmi náchylná k náhlým katastrofám, ať jde o požáry, nebo kůrovcové kalamity, šumavské černé labutě.
Ostatně také známá úvaha esejisty Nassima Taleba o černých labutích jako symbolu nepředvídatelných převratných událostí není ničím jiným než kritikou kategorizování a oddělování namísto myšlení v širších kontextech, které nám umožňuje biologická, respektive holistická perspektiva. Smrková monokultura je nakonec náchylná i k proměnám zákaznických preferencí, smrkové dřevo vyjde z módy a vy v záloze nemáte duby, dostanete se lehce do potíží. Diverzifikace, že? Historie biologických inspirací v managementu je ostatně plná různých dílčích populárních alegorií, a tak zejména v různých personalistických metodách najdete přehršli goril, myší, lvů a podobné havěti. Dovolím si tvrdit, že jejich popularita plyne spíše z obecné záliby lidí ve zvěrokruzích a přirovnávání lidských vlastností k těm zvířecím. Slabina těchto přístupů pak spočívá opět v jejich izolovanosti a snaze kategorizovat. K čemu nám jsou, pokud opomíjejí širší vztahy mezi zvířaty navzájem a mezi nimi a jejich prostředím? Podobná izolovanost a jistá vyprázdněnost platí i o biologických pojmech, které v manažerské řeči zaujaly stálé místo. V každé firmě tak najdeme podhoubí pro další růst, struktura je často firemní ekosystém. Ze své praxe si dovolím tvrdit, že podobné pojmy jsou používány pro svou výstižnost a líbivost, ale málokdo je schopen podrobovat firmu a funkčnost jejích procesů perspektivě těchto pojmů.
Sbohem, biologie, vítej, ekologie
Jednotlivé dílčí inspirace jsou funkční zase jen v dílčích aplikacích. Už v případě použití lesa se nakonec nepohybujeme ani tak v biologii, jako spíše v ekologii. Výhoda tohoto úhlu pohledu leží v samotné definici této vědy, tedy ve zkoumání a popisování vztahů mezi organismy. Použití ekologické perspektivy lesa na větší korporaci nám umožní velmi dobře pochopit její fungování jako celku a odhalit slabá místa, neudržitelnost, chybnou strategii, neduživost středního patra nebo nutnost kácet soušky, které svými větvemi stíní podrost.
Závěrem varuji čtenáře, které výše uvedené inspirovalo, aby podobné metody neuplatňovali doslovně. V momentě, kdy nahlédnou na své okolí lesní perspektivou a začnou obcházet své kolegy s tím, že ten starý dub ve financích příliš stíní a je třeba ho porazit nebo že by se měly sázet především jedle, hrozí, že bude na jejich jednání aplikován spíše psychiatrický pohled a pak možná i dohled. Nicméně platí, že hledání a použití podobných přírodních analogií velmi dobře pomáhá k pochopení a vysvětlení složitějších jevů, stejně jako že dílčí biologické a ekologické inspirace mohou být funkční pro design firemních struktur a strategií.
Asijské kultury, které dbají na jednotu a soulad, jsou značně odlišné od západního nepřetržitého vědeckého pokusu o nalézání odpovědí rozkladem, analýzou a opětovnou syntézou. Použití ekologické perspektivy lesa na větší korporaci nám umožní velmi dobře pochopit její fungování jako celku a odhalit slabá místa, neudržitelnost či chybnou strategii.
O autorovi| spolupracovník redakce
