Chtěl jsem vejít, a maminka mi vyběhla do předsíně naproti. Řekla mi, ať nechodím domů. Ať jdu a najdu sestru. A uklidím ji napřed k babičce, potom k strýčkovi. Oni s tím počítali, tak už to měli naplánované,“ vybavoval si filozof a spisovatel Erazim Kohák (21. května 1933 až 8. února 2020) podzimní události roku 1944. Tehdy gestapo zatklo jeho matku Zdislavu a uvěznilo v terezínské Malé pevnosti, už o tři roky dříve si nacisté přišli i pro otce Miloslava, který skončil až v mauthausenském koncentráku. Intelektuální rodina Koháků dbala na masarykovské tradice a vlastenectví, takže po německé okupaci rozjeli svou odbojovou činnost a odplata se dostavila.
Po válce se naštěstí všichni čtyři – Erazim, jeho sestra Bajka a rodiče – zase setkali a mohli si znovu užívat společného života. Ale jen krátce do únorového puče. Přes Kvildu pak Kohákovi utekli do Bavorska, kde pobyli rok a půl. Erazim se za tu dobu naučil obstojně anglicky, navštěvoval totiž Munich American High School určenou pro děti amerických důstojníků.
Přes mezinárodní organizaci YMCA získali Kohákovi práci zemědělských dělníků ve Spojených státech, a tak se mohli vydat přes oceán. „Během plavby jsem onemocněl.
Měl jsem vysokou horečku. A oni ze mě samozřejmě měli hrůzu, že když se roznese, že je na lodi nákaza, že jim nedovolí se vylodit. Že budou muset sedět v karanténě. A ta loď byla zoufale přeplněná,“ vyprávěl Erazim Kohák pro Paměť národa. Nakonec vše dopadlo dobře. „Dva námořníci mě vedli, jeden z každé strany. Víceméně mě nesli. A když jsme šli kolem těch celníků – kteří do toho byli zasvěcení –, tak na mě mávli a řekli: ‚Už je zase ožralej.‘ A tak jsem se dostal do Ameriky bez prohlídky.“ První léto strávil s mačetou v kukuřičných lánech, po několika měsících nastoupil na bakalářské studium na zapadlé univerzitě. Pak se na Koháka opět usmálo štěstí – získal Danforthovo stipendium, které mu rozvázalo ruce, a sám si mohl vybrat, kde bude studovat. Určil si špičkovou Yale University, již ukončil v roce 1958 složením doktorátu z filozofie a religionistiky.
Ještě během univerzitních studií se oženil a narodily se jim tři dcery. I to byl jeden z důvodů, proč vedle vyučování filozofie Kohák založil i dívčí skautský oddíl. Po rozvodu hledal klid v přírodě, odešel do lesa v New Hampshiru, kde nejdřív bydlel ve stanu, později si sám postavil srub. Tak se jeho filozofie dotkla ekologie a životního prostředí. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a přednášel na Univerzitě Karlově.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
