Mohou se rány eurozóny vůbec někdy zacelit? Portugalsko, jedna z nejproblematičtějších zemí zadluženého kontinentu, oznámila minulý týden nejambicióznější plán vládních škrtů ve své novodobé historii. Výsledkem by měl být vyrovnaný rozpočet do roku 2015. I když se spirála nedůvěry na akciových trzích dále roztáčí, zdá se, že přinejmenším Lisabonu zatím investoři uvěřili.
„Portugalsko zkrátka nemá na výběr. Své závazky musíme splnit,“ prohlásil nedávno čerstvě zvolený premiér Pedro Passos Coelho, jehož pravicová vláda se tím pádem rozhodla urychlit úsporné procesy zahájené jeho předchůdcem José Socratem. Eliminovat rozpočtový deficit, který ještě v loňském roce dosáhl 9,1 procenta HDP, přitom nebude lehký úkol. Obzvlášť za situace, kdy portugalská ekonomika stále čelí recesi (letos se má HDP smrsknout o 2,3 procenta).
Lisabon měl dosud štěstí v tom, že se mu vyhýbaly masové protesty obyvatel. Stávky ani rozběsněné davy byste na rozdíl od Řecka či Španělska na ulicích hledali marně. To se má ovšem velmi brzy změnit. Místní odbory pomalu začínají vykopávat válečnou sekeru a na říjen připravují první celostátní akce, ve hře je také generální stávka. Úsporný balíček, který obsahuje například zavedení daně pro vyšší příjmové skupiny či zvýšení korporátních daní, společenskému klidu pravděpodobně příliš nepřidá. Nemluvě o snížení platů státních zaměstnanců. Bez škrtů by ovšem nebylo možné čerpat ze záchranné půjčky ve výši 78 miliard eur, kterou Portugalsku v květnu schválily země Evropské unie společně s Mezinárodním měnovým fondem.
V porovnání s bitvou, kterou musí země svádět každý den s úvěrovými trhy, však nejsou požadavky EU a MMF ničím. V červenci dosáhl úrok, který investoři požadují za vládní desetileté dluhopisy, rekordních třinácti procent. Podle všeho přesto trhy přijaly úsporná opatření více než pozitivně. Úroky totiž od té doby postupně klesaly až k deseti procentům.
