„Nošení roušek ve veřejných vnitřních prostorách zůstane zřejmě ještě delší dobu. Vývoj situace v červnu nám ukáže, jaká strategie bude do budoucna možná bez toho, abychom riskovali zhoršení epidemiologické situace,“ uvedl Maďar. Budoucí opatření mají být podle něj co nejvíc cílená, proto je možné, že zhoršení situace v regionu by znamenalo i lokální zpřísnění nošení roušek.
„Současně je velmi pravděpodobné, že na podzim a v zimním období budeme roušky zase používat častěji, bez ohledu na to, jestli bude povinnost jejich nošení zpřísněná nebo ne. Lidé se k nim budou vracet sami dobrovolně,“ dodal. Podobně nosí roušky například Asiati v době podzimních a zimních infekcí dýchacích cest. I v ČR se odborníci chřipkového období obávají, protože lidé s vážným průběhem chřipky potřebují lůžka intenzivní péče, případně plicní ventilátory, stejně jako vážně nemocní s covidem-19 a mohl by jich být nedostatek.
Tradice sahající až do středověku
Nošení zakrytých úst má podle vedoucího Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Karla Černého dlouhou, byť pozapomenutou, tradici i v Evropě. „Již od antiky panovala představa, že nakažlivé choroby jsou způsobovány znečištěním vzduchu,“ uvedl. I lidé ve středověku a raném novověku měli, když vycházeli z domu v době epidemie, nosit šátek napuštěný vonnými látkami.
„Skutečnou rouškou, tedy zakrytím obličeje, byly nejprve asi ony slavné masky morových lékařů z pozdního středověku, které připomínají zobáky ptáků,“ dodal. Byly vyrobené z kůže a také oni je měli vycpané vonnými látkami a dýchali vzduch skrze ně.
Obtěžuje vás nošení roušek?
„Z Čech máme doklady o tom, že zdravotnický personál a lékaři na přelomu 17. a 18. století nosil i celý ochranný oděv, který byl ze silného plátna nebo kůže. Ihned po návratu z obchůzky pacientů si jej měl lékař sundat, pověsit ho k ohni nebo si jej přežehlit horkou cihlou či kusem železa,“ doplnil Černý.
Přežehlit, vyprat nebo vyvařit ve vodě doporučují odborníci i látkové roušky, které jako variantu na začátku epidemie nedostupných jednorázových ústenek nebo respirátorů nosí velká část Čechů. Upozorňují také, že vlhká od dýchání přestane rouška působit, proto je nutné ji pravidelně vyměňovat.
Zákaz pohybu na veřejnosti bez ochranných prostředků dýchacích cest začal platit v Česku od 19. března. V té době ale v lékárnách a obchodech nebyly dostupné, protože je lidé vykoupili a zásoby s takovým zájmem nepočítaly. Dost jich nebylo ani pro zdravotníky, za což bylo ministerstvo zdravotnictví kritizováno. Postupně se začaly letecky dovážet z Číny miliony kusů ústenek, respirátorů, rukavic a ochranných obleků, a v menší míře i z dalších zemí. Kraje a jejich nemocnice zásobovalo ministerstvo vnitra a státní nemocnice resort zdravotnictví. Od skončení nouzového stavu 18. května si zařízení musí pomůcky opět kupovat samy.
Od začátku lékaři upozorňují, že nakažení koronavirem taková ochrana nemusí zabránit, k tomu jsou třeba respirátory, které filtrují vdechovaný vzduch. Roušky naopak brání vydechování viru do okolí. Proto se v době, kdy šitím roušek žily i sociální sítě, vžilo heslo propagující jejich nošení „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“.
