Jako všichni velcí „umělci“ zemřel matematik Michael Atiyah (22. 4. 1929 - 11. 1.
2019) téměř na scéně. V září minulého roku na univerzitě v Heidelbergu přednesl provokativní přenášku, v níž se pokoušel pokořit takzvanou Riemannovu hypotézu, jeden z nejslavnějších nevyřešených problémů matematiky. Neuspěl sice, ale díky svým objevům během kariéry na britských a amerických univerzitách je významem přirovnáván k Isaacu Newtonovi.
Během života byl tento muž „nevysokého vzrůstu a neobyčejné veselosti“ známý svým energickým vystupování a autoritativním hlasem, hlavně na přednáškách.
„Dokázal vás zhypnotizovat, až jste uvěřili, že něčemu rozumíte“ vzpomínal jeho někdejší student a nyní emeritní profesor na Oxfordské univerzitě Graeme Segal.
Michael Francis Atiyah se narodil v Londýně skotské matce Jean Levensové a libanonskému otci Edwardu Atiyahovi. Vyrůstal v Súdánu, kde otec pracoval jako diplomat pro britské koloniální úřady. Střední školu vychodil v Káhiře a Alexandrii, ale pak už zamířil na svou alma mater v Cambridgi, kde se oženil se svou spolužačkou, také matematičkou, Lily Brownovou, a prožil tam velkou část své kariéry.
Atiyah se proslavil svou prací v topologii, která studuje prostor včetně matematických objektů s více než třemi dimenzemi. V pojetí topologie jsou tvary elastické a mohou se roztahovat i smršťovat, aniž by se změnila jejich fundamentální povaha - dokud v nich nezačnou vznikat nové otvory a trhliny. Zabýval se i diferenciálními rovnicemi, přičemž AtiyahovaSingerova věta o indexu je považována za velký mezník matematiky dvacátého století. Spolu s Isadorem Singerem se mu podařilo „zaplnit mezeru mezi světem čisté matematiky a teoretickou částicovou fyzikou“, jak stojí v odůvodnění pro udělení Abelovy ceny, tedy „matematické nobelovky“. „Je to trochu černá magie“ komentoval později objev Atiyah. „Zjistili jsme věci o diferenciálních rovnicích, i když je nejsme schopni vyřešit“ Laici s ním určitě budou souhlasit.
Michael Atiyah, kterého přežili dva synové (třetí zemřel v roce 2002 při vysokohorské turistice), se přitom celý život považoval za optimistu. „Když jste nábožensky založení, což já nejsem, věříte, že vesmír stvořil Bůh. Proto vesmír funguje, avy pak usilujete o pochopení božského díla.“ Ale podle něj mají vědci i svou vlastní víru. „Věří, že vesmír je racionální. A pokoušejí se objevit přírodní zákony. Ale proč existují samotné zákony? V tom spočívá víra vědců. Není racionální, ale je užitečná a praktická. Navíc v její prospěch mluví jistý důkaz - slunce vychází každý den. Ve finále však i to je aktem víry.“•
Když jste nábožensky založení, což já nejsem, věříte, že vesmír stvořil Bůh. Proto vesmír funguje a vy pak usilujete o pochopení božského díla.
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
