Zpráva agentury Reuters: Norská pravicová vláda se usnesla, že v dozorčích radách firem musí být čtyřicetiprocentní zastoupení žen. Již od příštího roku se toto opatření bude týkat podniků, které jsou alespoň částečně vlastněny státem. Pro všechny ostatní, tedy i zcela soukromé podniky, to bude platit od roku 2005.
Opatření ostře odmítly všechny zaměstnavatelské organizace. „Jsme pro větší zastoupení žen ve firemních orgánech, ale o tom musí rozhodnout sami akcionáři, a ne stát,“ prohlásil výkonný ředitel Konfederace norského obchodu a průmyslu Sigrun Vaagenf. Dosud je podle jeho odhadů mezi členy norských dozorčích rad pouze šest procent žen. Vláda se tak snaží zavést do podnikání systém parity, obvyklý v politice. „Postavení žen ve skandinávské společnosti je silné již od doby Vikingů. Ženy se totiž musely starat o rodinné statky v době, kdy muži byli na válečných výpravách,“ připomíná norský průmyslník.
Norská vláda se domnívá, že ženy nemají v norské společnosti dostatečný prostor a že je třeba jim pomáhat pozitivně diskriminačními opatřeními. T a to domněnka má dvě roviny. Ta první silně odporuje poslední větě zprávy, podle které mají ženy v norské společnosti tradičně silné postavení. Kdyby ho totiž měly, nebyl by zde důvod jim „pomáhat“ a „podporovat“ je. Existuje-li v norské společnosti silné postavení ženy, tak by si šlo vysvětlovat jejich malé zastoupení v dozorčích radách pouze jejich nezájmem a neochotou (nějakou absurdní mocenskou dohodu mužů pomiňme), a proto by žádné protidiskriminační opatření nemělo smysl. Jinou možností je, že silná pozice žen ve společnosti je iluzí, která je vzdálena realitě. Ani v tomto případě by rovnostářská opatření neměla smysl, protože by tuto iluzi jen přiživovala. Druhá rovina je ovšem ještě závažnější. Jedná se o fundamentální narušení práva na soukromé vlastnictví. Podíl na základním jmění společnosti je forma vlastnictví, snad pouze pro někoho méně zřetelná než například vlastnictví pozemku. Máme-li krásné zahrady a chceme-li, aby se nám o ně někdo dobře staral, najmeme si zahradníka. V celém širém okolí je shodou okolností vyhlášeným zahradníkem jeden muž. Tohoto muže a jeho spolupracovníky zaměstnává pro jejich zahradnické kvality většina majitelů okolních zahrad. Jen někteří zaměstnávají ženy zahradnice, které jsou v kraji v menšině. Každý by asi vehementně protestoval, kdyby do tohoto normálního tržního procesu vstoupila vláda s tím, že pozice zahradnic je slabá, a je proto nutné, aby padesát procent zahrad obhospodařovaly ženy. Jak je ale vidět na norském případu, analogické opatření týkající se dozorčích rad projde bez výraznějších protestů. Akcionáři nebudou moci svobodně rozhodovat o tom, kdo bude nejlépe zastupovat jejich zájmy ve volených orgánech společnosti a to výrazně oslabí statut entity soukromého vlastnictví ve společnosti. Nehledě na to, že ekonomické a sociální náklady podobného kroku budou pro firmy nevyhnutelně představovat i finanční ztráty.
