Tuzemské domácnosti získají novou a zajímavou investiční příležitost, tvrdí ministerstvo financí. Lidé, ale i neziskové organizace si totiž budou moci koupit dluhopisy České republiky, a půjčit tak státu své peníze buď na jeden rok, anebo maximálně na pět let.
Ponechme stranou fakt, že se vlastně nejedná o novou investiční příležitost, neboť Češi mohou do státních dluhopisů investovat i nyní. Vyžaduje to sice vyšší minimální investici než tisíc korun, které úředníci stanovili pro „lidové“ dluhopisy jako spodní hranici, zato je ale možné investici kdykoli předčasně ukončit. O novince z dílny resortu financí se totéž říct nedá. Ministr financí Miroslav Kalousek se přitom chlubí tím, že dluhopisy půjde zpět odprodat.
V prvním roce to nebude možné vůbec, později bude mít majitel šanci jen čtyřikrát do roka, ovšem záleží na ministerstvu financí. V případě českých státních dluhopisů, do kterých mohou lidé zprostředkovaně investovat už nyní, lze takovou investici ukončit okamžitě i bez ohledu na její výši. U spořicích dluhopisů, které Kalousek začne prodávat letos v říjnu, musí investoři počítat s další komplikací. Pokud za spořicí bondy utratí více než půl milionu korun, nepůjde je předčasně vrátit najednou. Minimálně polovinu si budou muset nechat.
Odměna za držení dluhopisu rovněž není žádné terno. Bude se totiž vyplácet každý rok jinak. Nejnižší odměna čeká na majitele hned v prvním roce a slušného zhodnocení dosáhne investor až pátý rok. I tak ale dokážou některé banky srovnatelnou nabídkou stát trumfnout. Jen by potřebovaly lepší PR. Ani státní dluhopisy Česka už totiž nelze považovat za bezrizikovou investici. Bezpečnost přitom resort financí zmiňuje vedle výnosu a zpětné odkupitelnosti jako další výhodu. Zájemci by ale měli zvážit i další rizika vzhledem k tomu, že i v Česku se mohou měnit pravidla během hry. O tom by mohli vyprávět například investoři angažovaní v solárním byznysu.
„Výhodný a bezpečný produkt“, který ministerstvo financí vytvořilo, neznamená v překladu nic jiného než fakt, že se stát chytá stébla v podobě peněženek občanů. Ty ale nezejí prázdnotou o nic míň než státní pokladna. Že je třeba utahovat opasky, není pochyb. Vláda by se ale měla přestat držet strategie: Když je nejhůř, občane pomoz – tu ti zvýšíme daně, tu vezmeme dávky anebo si od tebe rovnou půjčíme, za nízký úrok samozřejmě.
Škoda jen že podobně důkladně politici nemyslí na domácnosti v těch lepších časech. Každopádně miliardové žně hledá vláda v peněženkách občanů marně a své úsilí by měla přesměrovat na jiné hřiště. Co takhle zkusit povedené veřejné zakázky typu tunel Blanka?
