Vydáním Petra Lukeše se firma nezmění, soudí šéf Cimexu
Martin Pinl (38) se narodil se v Sušici. Je absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kterou ukončil v roce 1987. Po studiích a vojenské službě pracoval krátce v podniku PAL Magneton Kroměříž jako vodohospodář, v letech 1990 až 1991 v Zemědělském družstvu Práče na Znojemsku ve funkci technologa potravinářské výroby. Během privatizace družstva odešel na pozici technologa do Znojmie Znojmo. Koncem roku 1992 se přestěhoval z Moravy do Karlových Varů a začal pracovat v Investiční společnosti Cimex-Invest, a. s., po krátké době se stal jejím ředitelem. Od roku 1996 byl ředitelem sdružení společností skupiny Cimex Group, od roku 1998 je generálním ředitelem akciové společnosti Cimex Koncern a místopředsedou¨jejího představenstva. Je členem představenstva a dozorčí rady dalších pěti společností uskupení Cimex Group a jednatelem Orea, s. r. o., provozovatele největšího hotelového řetězce v České republice. Je ženatý, má dvě dcery. Jako záliby uvádí sport, především lyžování, a cestování.
EURO: Jste spolu se šéfem představenstva Petrem Lukešem a dalšími lidmi obviněni z trestného činu poškozování věřitele v souvislosti s někdejším působením Cimexu ve Válcovnách trub Chomutov. Odhlédněme zcela od skutečnosti, že máte na věc podstatně jiný názor než státní zástupce (EURO 43, 46/2002 a 2, 4/2003). Nakolik tato atmosféra ovlivňuje chod firmy? PINL: Pochopitelně to nezůstává bez odezvy. Říká se ale, že člověk si zvykne na všechno. Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že si zvykne i na to, že je policií už čtyři roky vyšetřován. Rozhodně to není nic příjemného. Nechtěl bych se ale k tomu blíže vyjadřovat, abych neovlivňoval průběh vyšetřování. Pevně věřím, že to jednou skončí, a pro nás pozitivně. Jinou věcí je negativní odezva sdělovacích prostředků. Každý, kdo si to zažil na vlastní kůži, mi určitě dá za pravdu, že se strašně těžko reaguje na články, které v lepším případě uveřejňují pouze část informací, v horším nepravdu, někdy i výslovnou lež. Vytvořili jsme proto na našich internetových stránkách (www.cimex.cz) zvláštní rubriku pro tisk a veřejnost, kde sdělujeme naše stanoviska ke kauze.
EURO: Jak zareagovali vaši obchodní partneři? Přerušil s vámi někdo spolupráci? PINL: V nouzi poznáš přítele. Musím říci, že naši dlouhodobí partneři, kterým jsme nikdy nic nedlužili, kteří vědí, jakým způsobem podnikáme, jsou natolik seriózní, že s námi drží, obchodují s námi, neopustili nás. Máme ale i jiné zkušenosti: Na konci loňského roku jsme začali hledat partnera pro financování nových investic, například na rekonstrukci našeho posledního neopraveného mariánskolázeňského objektu, hotelu Polonia, a hotelu Central ve Špindlerově Mlýně. Oslovili jsme šest bank a před týdnem jsem od jedné z nich dostal dopis, v němž píše, že vzhledem k současné mediální kampani a ke kauze Válcoven trub Chomutov nemají zájem do naší skupiny investovat.
EURO: Petr Lukeš, šéf představenstva Cimexu, žije už od konce roku 1997 na Floridě, kde v těchto dnech v domácím vězení čeká jak americká justice 19. a 20. února zareaguje na žádost o vydání k trestnímu stíhání do České republiky. Jakým způsobem se nyní podílí na operativním řízení firmy? PINL: Pan Lukeš, kromě toho, že šéfuje představenstvu, je i můj blízký příbuzný (strýc-pozn.red.), dlouho se známe a deset let spolupracujeme. Takže naše komunikace prochází několika úrovněmi. Jsou dny, kdy spolu mluvíme a „mejlujeme si“ vícekrát, někdy spolu nehovoříme celý týden. Občas do Spojených států létám. Vždy jednou za měsíc máme zasedání představenstva Cimex Koncernu. Probíhá formou telekonference, k tomu naši odborní ředitelé připravují štos materiálů, zhruba dvacet na každé jednání a potom probíráme bod po bodu, jako ve vládě. V dnešní době, kdy není problém cokoliv „namejlovat“ či „naskenovat“, to nepřináší žádné větší obtíže. Zasedáme podobným způsobem jako řada mezinárodních firem.
EURO: Pokud pan Lukeš bude Američany vydán, co se tím změní na chodu Cimexu? PINL: Nezmění se nic. Celá skupina Cimex má přes dva tisíce zaměstnanců a trestní stíhání jednoho nebo dvou členů vedení nemůže ovlivnit chod firmy. To by byla špatná firma.
EURO: Středem vašeho podnikání je asi hotelový řetězec Orea Hotels. Loni jste odprodali výrobní část Energoprojektu Praha. Nepřipravujete náhodou odprodej i dalších firem, které se vymykají „core businessu“? Například podniku MTH Praha, vyrábějícího stroje pro úpravu železničních tratí. PINL: Pro nás to představuje rozložení podnikatelského rizika. Vzpomeňte si na loňský rok. Přišly povodně a kde byl turistický ruch? To, že vlastníme i jiné společnosti než hotely, třeba podniky z oblasti strojírenství, nám riziko diverzifikuje. V portfoliu máme kromě vámi zmíněné pražské firmy MTH třeba také karlovarskou firmu K.V. Restav, vyrábějící plastová okna, či františkolázeňský Premot, který dělá součástky na automobilové písty. Žádný prodej v současnosti nepřipravujeme. Nicméně, když vezmu strukturu celé skupiny a náš majetek, tak je pořád něco na prodej. Hlavně nepotřebné nemovitosti. Provozovat hotel může být pro řetězec výhodné až od velikosti sta pokojů. Menších nemovitostí ještě pár v portfoliu máme, tam je prostor. Vlastníme například v Praze na Zličíně velký pozemek - patnáct hektarů - v těsném sousedství ČKD-Siemens a nákupní zóny. Patří firmě Technocom, která je součástí naší skupiny. Rozhodujeme se, zda ho odprodáme, nebo zahájíme nějaký vlastní developerský projekt. Zvažujeme i budoucnost budovy na Václavském náměstí 17. Zatím jsme odmítli všechny nabídky na koupi a připravujeme rekonstrukci. Uvidíme, jak se budou chovat vlastníci sousedních objektů (EURO 4/2003). Měli jsme dohromady asi stovku nemovitostí, z nichž 25 provozuje Orea, zbytek je pronajatý cizím subjektům. Během loňského roku jsme asi desítku prodali, většinou menších.
EURO: Na co výnosy z prodeje využíváte? PINL: Jdou do rekonstrukce našeho zbylého majetku.
EURO: Před lety se Cimex zajímal o řadu podniků. Aero Vodochody, Becherovku, vlastnili jste zmíněné Válcovny trub, jeden čas i akcie Tatry Kopřivnice, měli jste také minoritní podíl v projektu Sevac na zpracování krevní plazmy… Trochu nesourodé aktivity. Nyní se zdá, že jste ve své investiční politice daleko opatrnější a soustřeďujete se na Orea Hotels, který jste získali ovládnutím odborářské společnosti GEN v roce 1997. Je to správný postřeh? PINL: Musíte si uvědomit jednu věc: Cimex měl v polovině devadesátých let majetek v hodnotě zhruba tří miliard korun. Část se podařilo dobře zpeněžit a za volné finanční zdroje byly nakoupeny dvě třetiny akcií GEN. Kdybychom koupili Becherovku či Aero, nekoupili bychom zase GEN a s ním řetězec Orea.
EURO: Tehdy, v roce 1997, tyto tři projekty stály proti sobě? PINL: Ano. Potkaly se ve stejné době. Kdyby nám vyšla Becherovka, tak jsme dnes možná seděli v Karlových Varech, popíjeli likér a byznys by byl o něčem jiném (smích). Nikdy jsme nešli jenom za jedinou věcí, ať šlo o nákup nebo prodej. Základem úspěšného podnikání je, že věci máte rozehrané na několika frontách a snažíte se uskutečnit ten nejvýhodnější obchod. Skutečnost, že jsme měli rozjednány tři obchody - každý za zhruba miliardu korun – rozhodně neznamenala, že jsme měli připraveny tři miliardy. Byli jsme ale připraveni okamžitě zareagovat. Buď Aero, nebo Becherovku, nebo GEN.
EURO: Buďte po bitvě generálem: Jste radši, že to dopadlo takto, když už víte, jaká je dnes situace v Aeru a Becherovce? PINL: Myslím, že jsem velice rád. Ale GEN je i velká starost. Získali jsme téměř 80 nemovitostí po celé republice, řada z nich byla, a některé dodnes jsou ve velmi špatném technickém stavu. Hotelovou síť s 25 hotely a se 2000 zaměstnanci, kteří většinou do doby převzetí netušili, co je to tržní hospodářství a že klient - tedy hotelový host - je jejich pán a má vždy pravdu. A hlavně, že přijede jen pokud se mu budou nabízet. Byli zvyklí na odborovou rekreaci a tomu mnohdy odpovídalo i vybavení hotelů a kvalita personálu. Zhruba rok jsme připravovali restrukturalizaci společnosti a zaváděli nový systém řízení. Po roce jsme vytvořili značku Orea Hotels. Troufám si s patřičnou hrdostí prohlásit - snad to nebude bráno neskromně - že Orea Hotels je nyní největším a nejlepším hotelovým řetězcem v České republice. Je v něm zařazeno 25 hotelů. Vytvořili jsme i produkt na bázi frančízingu, který nabízíme cizím subjektům. Už jsme takto získali tři hotely - na Božím Daru, ve Žďárských lesích a třetí kousek od Mikulova. Rozjednáno máme několik dalších.
EURO: Jak se vám v roce 1997 podařilo přesvědčit šéfy jednotlivých odborových svazů, držících akcie společnosti GEN, že vaše nabídka je pro ně ta nejvýhodnější? PINL: Byli jsme lepší a rychlejší než konkurence.
EURO: Nejmenovaní odborářští bossové ale dodnes mimo záznam hovoří o tom, že někteří jejich kolegové měli podepsáné smlouvy o miliónových provizích. Co vy na to? PINL: K tomu mohu říct jediné: Nikdy jsem žádný takový papír neviděl. A myslím si, že bych o tom snad měl něco vědět.
EURO: Loni fúzoval váš mariánskolázeňský hotelu Excelsior s karlovarským Poštovním dvorem. Bude proces slučování v rámci koncernu pokračovat? PINL: Kromě toho se loni sloučil i GEN se společností SSO, Orea se společností Aiteco a dokončuje se fúze Cimex Holding se společností CVHB. V Americe fúzovaly všechny tři naše společnosti, takže v současné době je tam jediná - Cimex Invest Inc. Naší snahou je minimalizovat počet společností a snížit náklady. Na letošní rok plánujeme fúzi společností GEN s C–majetkovým fondem. Chceme i další změny ve struktuře Cimex Group, ale ty jsou zatím jen v přípravě.
EURO: Když už hovoříme o Americe, loni jste informovali o dalších investicích v řádu milionů dolarů do nemovitostí na Floridě. O co přesně jde? Souvisí to jen s pobytem panem Lukeše, nebo to má nějaký hlubší smysl? PINL: O investování části majetku do oblasti Severní Ameriky bylo rozhodnuto již na valné hromadě v létě 1996. Důvodem rozhodnutí byla teritoriální diverzifikace podnikatelských rizik. Tak jako nemáte všechny finanční prostředky uloženy v jedné bance, není ani správné mít majetek investovaný do jednoho oboru, nebo na jednom relativně malém území. Investice do nemovitého majetku v USA nesouvisí jen s pobytem pana Lukeše na Floridě, ale naopak tamní pobyt pana Lukeše, jako ředitele zahraničních zastoupení, úzce souvisí s těmito investicemi. Oblast jihozápadního pobřeží Floridy, jako oblast vysoce rozvojová, byla vybrána za nejperspektivnější na základě studie několika obdobných lokalit v USA a Tichomoří v průběhu roku 1997 a již v polovině roku 1998 byly realizovány první investice. Jde o investice převážně do objektů luxusního rezidenčního bydlení ve městě Naples na západním pobřeží Floridy. Naše společnost tam vlastní několik objektů, některé se kupovaly formou podílu na developerském projektu, jiné jsou celé v našem vlastnictví. Naples je luxusním letoviskem, kde byl v druhé polovině devadesátých let největší stavební boom z celých Spojených států. Stěhují se tam nejbohatší klienti, nejen z USA. Naší firmě se podařilo v tomto nesmírně konkurenčním prostředí prosadit a dva z realizovaných rezidenčních objektů se dostaly do katalogu nejprestižnější realitní firmy Christie´s. Do 11. září 2001 to byl vynikající byznys, první vlastněný objekt jsme po třech letech prodali téměř za dvojnásobnou cenu proti ceně pořizovací.
EURO: Dnes už to neplatí? PINL: Krize hospodářství v USA a v Evropě je asi hlubší, než si je řada odborníků vůbec ochotna připustit. Byznys v Naples stále funguje na dost vysoké úrovni, ale je cítit určité ochlazení, obchod nedosahuje takových hodnot jako dříve. Všechny projekty jsme dokončili, ale nové více zvažujeme a přehodnocujeme.
EURO: Chtěli jste investovat i na Slovensku. Bude z toho něco? PINL: Měli jsme v plánu koupit tři hotely na Štrbském Plese, přímo u jezera. Jeden zrekonstruovaný, dva totálně vybydlené. Tato akvizice zatím nevyšla, uvidíme, jaký bude další vývoj. Nyní jednáme o koupi jednoho většího slovenského hotelu. Jelikož nechci obchod narušit předčasným prozrazením, neřeknu k tomu více.
EURO: Jiné investice ve střední Evropě neplánujete? PINL: Snažili jsme se v letech 1999 a 2000 proniknout do Rakouska. Ale zjistili jsme, že tamní cestovní ruch je na tom ekonomicky velmi špatně. Hotely nejsou vůbec schopné splácet úvěry, některé splácejí jen úroky, mnohdy jsou před konkursním řízením.Spolupracující banka nám v jedné spolkové zemi vytipovala hotel, jehož vlastníkem byl osmdesátiletý pán. Měl dvě dcery, které se o to nechtěly starat. Majitel hodlal objekt prodat za peníze ve výši ceny výstavby plus inflace. Když jsme si to ale spočítali, tak z toho vyšel ekonomický nesmysl, nebyla šance ani při stoprocentní obsazenosti kupní cenu splatit. Výhledově, v rámci pětiletého strategického plánu, bychom chtěli proniknout kromě Slovenska také do Polska a Maďarska, ale žádná konkrétní jednání zatím ještě nezačala.
EURO: V Praze máte pouze hotel Pyramida. Není to vzhledem k síle turistického ruchu v hlavním městě a k vašim ambicím trochu málo? PINL: Je v našem strategickém zájmu získat další hotel. Ať už do pronájmu, nebo odkupem. Musí mít, jak už jsem ale řekl, minimálně sto pokojů.
EURO: Jaké očekáváte za loňský rok hospodářské výsledky? Lepší než v roce 2001? PINL: Tempo růstu z let 2000 a 2001 se nám nepodařilo udržet. Vzhledem k povodním, pohybu koruny vůči euru a vzhledem k nervóznímu nástupu nové měny v „eurozóně“ považuji za úspěch, že například Orea měla v roce 2002 stejné tržby jako v roce 2001. V rámci celé České republiky sektor propadl asi o patnáct procent. Jako celek skupina Cimex nesplnila finanční plán roku 2002, ale přesto je stále velmi zisková s velkým růstovým potenciálem. Přesná čísla neřeknu, protože teprve začínáme konsolidovat.
EURO: Jak hodnotíte úroveň hotelového byznysu v Česku? Kterým směrem se bude ubírat? PINL: Vyvíjel se velmi specificky. Po revoluci chtěl mít každý svou hospodu, penziónek, hotel. Tato doba je pryč, ale banky jsou dodnes opatrné při slově cestovní ruch. Některé do tohoto byznysu vůbec nepůjčují peníze. Nikomu. Branže je na různé vnější vlivy citlivá nebo citlivější než třeba teplárenství či výroba automobilů. Aktivní cestovní ruch byl a pořád ještě zůstává zlatou slepičkou české ekonomiky. Bohužel, hospodář jí to nevrací a ani jí nedává příliš krmení. Poskytovatelé ubytovacích a stravovacích služeb se jednoznačně řadí k největším exportérům v zemi. A přesto na ně zapomene naše vyjednávací komise v Bruselu, a stravovací služby se tak zřejmě dostanou opět do pásma vyššího zatížení DPH. Příspěvek vlády a regionů do oblasti cestovního ruchu rovněž nejsou nijak ohromující a propagace České republiky jako turistické destinace je ve světě naprosto nedostačující. Přesto má hotelnictví svým klientům co nabídnout. Souhlasím s novým ředitelem České centrály cestovního ruchu panem Gladišem, že kdyby se výrazně zlepšily služby, navazující na služby hotelové a stravovací, tak bychom v příjezdové turistice mohli počet hostů v České republice brzy zdvojnásobit.
EURO: Stále se jenom spekuluje o vlastnické struktuře Cimexu. Má se za to, že majoritním akcionářem je pan Lukeš, ale nikdo to zatím oficiálně nepotvrdil. Můžete sdělit, jak to je doopravdy? PINL: Společnosti Cimex Group jsou převážně akciovými společnostmi s akciemi na majitele. Je na vůli akcionářů, zda chtějí nad rámec všech povinných hlášení zveřejňovat, či nezveřejňovat tyto údaje. Já k tomu mandát nemám, dokonce mi to manažerská smlouva zakazuje.
