Bylo to, jak když se mávne kouzelným proutkem. Šel jsem si tuhle koupit na růžek do trafiky noviny. Ale místo usměvavého pána a barevné mozaiky tiskovin jsem na místě našel úplně nový krámek s potravinami, kde obsluhoval vietnamský personál. Uvědomil jsem si, že přesně takové malé samoobsluhy jsou tu v okolí už čtyři.
Bylo to, jak když se mávne kouzelným proutkem. Šel jsem tuhle na guláš do hospody na hlavní třídě. Ale místo rázovité knajpy jsem na místě našel čínskou restauraci. Uvědomil jsem si, že přesně takové jsou jen v tomhle domovním bloku už dvě.
Ne že by mi takové změny vadily. Vždyť ten vietnamský obchod má otvírací dobu o dvě hodiny delší než bývalá trafika. A k tomu daleko širší sortiment. Vždyť ta čínská restaurace je podstatně čistší a vaří se v ní lépe než v té staré zakouřené putyce.
Také nemám žádné předsudky vůči vietnamským nebo čínským podnikatelům. Jako zákazník oceňuji jejich pracovitost a vstřícný přístup.
Co ale začíná být na pováženou, je to, jak se s nástupem Asijci vlastněných krámků a restaurací začíná zužovat výběr. Sortiment jídel nebo zboží je většinou na chlup stejný. Pokud si zapamatujete, že vám chutná jídlo číslo M23, nebo že čokoládové sušenky jsou obvykle napravo od pokladny, můžete najisto vkročit do jakéhokoliv podobného obchůdku nebo bistra v zemi a budete hned vědět, co čekat.
Plyne to z východní obchodní mentality. V asijských městech fungují obvykle jakési obchodní klastry, kdy v jedné ulici je třeba sto obchodů s naprosto identickou nabídkou.
Evropskému spotřebiteli ale tento trend nesvědčí. Běda, pokud zatoužíte po něčem, co nepatří do standardizovaného sortimentu. Obejdete oněch pět vietnamských krámků v okolí a stejně nepořídíte. Snad tady zafunguje ona zprofanovaná neviditelná ruka trhu a přílišnou expanzi naklonovaných asijských krámků udrží v rozumných mantinelech. Jinak si sice budeme k obědu vybírat z dvaceti stejných nudlí po sečuánsku, ale zato za svíčkovou pojedeme půl dne vlakem.
