IVAN MIKLOŠ, BÝVALÝ SLOVENSKÝ MINISTR : Podle bývalého ministra financí Ivana Mikloše je nejohroženější reformou zákoník práce. Nebude mít totiž přímé rozpočtové důsledky. Mikloš však také naznačil, že by mohla být oslabena i pozice samotného premiéra Fica.
IVAN MIKLOŠ, BÝVALÝ SLOVENSKÝ MINISTR : Podle bývalého ministra financí Ivana Mikloše je nejohroženější reformou zákoník práce. Nebude mít totiž přímé rozpočtové důsledky. Mikloš však také naznačil, že by mohla být oslabena i pozice samotného premiéra Fica. Jak se cítíte pět měsíců po volbách, když vidíte, jak nová vláda premiéra Roberta Fica pomalu, ale jistě koriguje vaše reformy?
S tou korekcí reforem je to zatím tak, že částečně byla zrušena reforma zdravotnictví, ale nic víc. Zdá se tedy, že nastal značný posun od předvolebních slibů. Programové prohlášení bylo už mírnější než předvolební sliby, ale stále obsahovalo řadu nesmyslů. Realita prvních sta dní vlády je pak taková, že nový kabinet napáchal nejvíce škod ve zdravotnictví, ale v daňové reformě dojde jenom ke kosmetickým změnám.
Zásadní problém, který má Ficova vláda, je ten, že na jedné straně se přihlásila ke vstupu do eurozóny v roce 2009, ale zároveň slíbila všechno všem. Obojí se samozřejmě realizovat nedá.
Ale například připravovaná změna daňových zákonů bude znamenat, že lidé s platem nad 47 600 korun budou platit vyšší daně, protože jim bude snížena odpočitatelná položka.
Samozřejmě, že to není dobré řešení, ale z hlediska architektury celé daňové reformy jde o drobnost. A co se týče důsledků pro určitou skupinu lidí, tak je samozřejmé, že to více dopadne na lidi s vyššími středními příjmy než na ty se skutečně vysokými, kde ten vliv je zanedbatelný. Tento návrh dělá celý systém složitějším, ale oproti původním záměrům, kdy nová vláda chtěla zavádět speciální sazby, čímž by byla zrušena rovná daň, tak jde pouze o kosmetickou úpravu. Stejně tak převedení léků do nižší sazby DPH ve výši deseti procent. Je to sice špatný krok, ale oproti původním záměrům jde o nepatrnou změnu. Původně Fico totiž tvrdil, že do snížené sazby přeřadí téměř všechno.
Mečiarova HZDS však prohlásila, že změny nepodpoří. Zejména kvůli tomu, že se navrhuje snížit odpočitatelná částka pro řemeslníky a bude omezena podpora neziskových organizací. Myslíte, že tím může být narušena jednota koalice?
Já nemůžu vědět, co bude nebo nebude Mečiar dělat, ale každopádně jeho pozice je jiná než pozice Slotovy Slovenské národní strany. Slota ví, že nikdo jiný kromě Fica s ním spolupracovat nebude, proto bude jeho věrným spojencem. Mečiar má však potenciálně i jiné možnosti. Po návratu Jána Čarnogurského do politiky se i z KDH začíná ozývat stále více nahlas, že bylou chybou nevytvořit s námi, SMK (Strana maďarské koalice) a Mečiarem vládní koalici. Nejhorší věcí je to, že tato Ficova vláda nebyla nevyhnutelným řešením. My tři jsme strany bývalé vládní koalice SDKUDS, KDH, SMK, které jsou zároveň členy Evropské lidové strany, a Mečiarova HZDS do téže strany podala nedávno přihlášku. A tyto čtyři strany mají dohromady 80 mandátů, tedy většinu.
Objevují se však i další hrozby. Například Ficovo prohlášení, že změní zákoník práce, protože je příliš liberální.
Zákoník práce je problém. Je to totiž oblast, v níž zrušení reformy nebude mít žádné rozpočtové důsledky. Hlavním důvodem, proč se neruší mnohé reformy, je totiž obava z rozpočtových důsledků a nesplnění závazků potřebných ke vstupu do eurozóny. Zákoník práce je z tohoto pohledu tedy ohroženější reformou, protože tam ty přímé důsledky nehrozí, i když nepřímé důsledky jsou jedny z nejhorších. Hrozbou je také snížení příspěvku do druhého pilíře důchodového systému.
Ale přesto se popularita Ficovy strany po volbách neustále zvyšuje. A i Evropská unie předpovídá příští rok Slovensku ještě větší růst než letos či loni.
Vliv změn v hospodářské politice se vždycky dostaví tak s dvou či tříletým zpožděním, takže i kdyby Fico všechny reformy zrušil, tak příští rok ten růst bude sedmiprocentní. To, co je v ohrožení, je dlouhodobá konkurenceschopnost Slovenska.
A co zvyšující se popularita vlády?
Popularita vlády je dána tím, že je to poprvé v historii od roku 1989, kdy vláda po volbách nemusí dělat nepopulární kroky. Ekonomika roste a vláda k tomu ještě rozdává, tak by bylo divné, kdyby jí preference nerostly.
