Hypersonické zbraně neboli prostředky, které se pohybují rychleji než Mach 5, tedy pětinásobkem rychlosti zvuku, nejsou žádnou novinkou. Americká armáda tyto zbraně vyvíjí a testuje již od druhé poloviny 20. století. V posledních desetiletích však Spojené státy do uvedených systémů vkládaly peněz poměrně málo, zatímco Čína a Rusko své hypersonické programy intenzivně rozvíjely tváří v tvář americké letecké a protiraketové převaze – Rusko dokonce začátkem letošního května použilo na Ukrajině šest svých hypersonických raket Kinžal, což je největší počet, který země nasadila při jednom úderu během války.
Hypersonické programy vyvíjejí i další země včetně Austrálie, Íránu, Severní i Jižní Koreje, Brazílie, Německa, Izraele, Indie a Japonska. Zvýšení financování a tempa amerického programu však přichází v době, kdy jsou vztahy mezi USA a Čínou nejhorší za poslední desetiletí.
Čína všechny překvapila
Podle lednové zprávy Rozpočtového úřadu Kongresu činí navrhovaný rozpočet ministerstva obrany na vývoj a nákup hypersonických letounů pro armádu a letectvo na roky 2023 až 2027 15 miliard dolarů. Tato částka nezahrnuje program vývoje hypersonických zbraní námořnictva, které v únoru oznámilo uzavření smlouvy se zbrojovkou Lockheed Martin v hodnotě 1,1 miliardy na doplnění ,stealth‘ torpédoborců třídy Zumwalt o hypersonický raketový systém.
Představitelé Pentagonu již léta přiznávají, že Spojené státy jsou ve vývoji hypersonických zbraní pozadu za Čínou, a je to zřejmě pravda. Peking v roce 2021 provedl test hypersonické střely schopné nést jaderné zbraně, který tehdy mnohé v obranné komunitě překvapil a ukázal ohromující vývoj jeho hypersonických schopností.
Znepokojující přitom je, že neexistují žádné mnohostranné ani dvoustranné smlouvy týkající se použití hypersonických zbraní, což je situace, která, jak nás poučila kubánská krize v říjnu 1962, může vést k mnoha závažným nedorozuměním na globální úrovni. V současné době navíc nic nenasvědčuje tomu, že by nějaká taková smlouva nebo dohoda byla na stole – vzhledem k tomu, že hlavní aktéři v oblasti hypersonických zbraní, tedy Čína a Rusko, nemají příliš velkou chuť o čemkoli vyjednávat.
Možná i proto američtí představitelé, vojáci a zákonodárci, ve shodě s výrobci zbraní, pokračovali ve snaze šířeji prosadit hypersonickou technologii i v USA. A podařilo se jim to, neboť vláda prezidenta Joea Bidena nedávno oznámila, že je skutečně připravena nalít do projektu velkou sumu peněz.
Drahá, ale výkonná hračka
Americká armáda začala pracovat na hypersonických systémech již v 60. letech minulého století, přičemž se většinou zabývala možnostmi hypersonické přepravy osob. V 80. letech se to však začalo měnit, jak loni informoval časopis Popular Science. Tehdy letectvo testovalo letoun MaRV (Maneuvering Reentry Vehicle, tedy Manévrující návratový prostředek), který ukázal, že střely letící rychlostí Mach 5 nebo vyšší při návratu do zemské atmosféry mohou být naváděny tak, aby se vyhnuly obraně a zasáhly cíl. Vážněji přitom Američané pokračovali ve vývoji hypersonických zbraní až na počátku roku 2000 v rámci přijatého programu rychlých globálních úderů konvenčními zbraněmi.
Ve Spojených státech jsou nyní ve vývoji dvě hlavní koncepce hypersonických zbraňových systémů. Kluzák a raketa s přirozeným okysličovadlem paliva, tedy vzduchem (standardní rakety mají chemické okysličovadlo uvnitř). Je důležité podotknout, že zatím jde výhradně o konvenční zbraňové systémy – na rozdíl od Čínské lidové republiky, která hypersonické zbraně vyvíjí jednoznačně jako alternativu ke standardním nosičům jaderných zbraní. Důvodem jsou zejména pokročilé americké systémy protiraketové obrany, jichž se jak Rusko, tak Čína už od 80. let obávaly.
Počátkem roku 2000 tak Čína zintenzivnila vývoj hypersonických systémů v reakci na vypovězení smlouvy o protiraketové obraně, kterou původně podepsaly USA a Sovětský svaz. Vzhledem k tomu, že vývoj protiraketových systémů nyní nebyl omezen, cítil Peking potřebu jiného druhu odstrašení.
Zbraně klouzavého typu, jež Čína testovala, jsou odpalovány z balistické rakety. Raketa je odpálena s kluzákem na špici a v určitém okamžiku se kluzák oddělí a vydá se na hypersonickou trajektorii. Čína přitom tvrdí, že je připravena své hypersonické zbraně operačně nasadit, což je v procesu vývoje výrazně dále, než kde se nyní nachází americký program. V čem se hypersonické zbraně skutečně liší od balistických zbraní, není nutně jejich rychlost, ale jejich již zmíněná manévrovatelnost za letu a schopnost vyhnout se detekci raket tím, že opouštějí, nebo téměř opouštějí zemskou atmosféru a během letu mění svůj kurz.
Nové závody ve zbrojení?
Vzhledem k úspěšnému testování hypersonických systémů v Číně a bojovné náladě mezi Pekingem a Washingtonem je důvodné se obávat zrychlení vývoje hypersonických zbraní. Ve skutečnosti ale existuje několik překážek, které brání širokému využití těchto prostředků v boji. Zaprvé je to cena, podle rozpočtového úřadu Kongresu asi 15 až 18 milionů dolarů za jednu raketu. Možná i proto existuje obava, že by Čína mohla sdílet technologii se zeměmi, jako jsou Severní Korea a Írán, a zejména Rusko, které všechny připravují vlastní hypersonické programy.
Součástí obav z tamního hypersonického programu je zejména myšlenka, že se USA nechávají nachytat na švestkách a že vypadat jakkoliv hůře než naprosto dominantně je pro americkou obranu problém. Tato obava se projevila zejména v roce 2021 po úspěšných testech čínských hypersonických raket. Generál Mark Milley, předseda sboru náčelníků štábů, označil tyto testy za předzvěst čínského „okamžiku Sputniku“, když je přirovnal k testu Sovětského svazu, který v roce 1957 vypustil první umělou družici obíhající kolem Země.
I proto poněkud překvapilo oznámení amerického letectva, že po neúspěšných testech odkládá snahu o výrobu střely s náporovým letem a bude pokračovat ve vývoji hypersonické zbraně poháněné proudovým motorem. Ačkoli by se mohlo zdát, že je snadné vzít tradiční rozměrný náporový systém a prostě ho zmenšit, při hypersonické rychlosti jsou technické problémy podobných úprav zásadní.
A i když informace o přerušení programu s náporovými motory vyvolala znepokojení, generál James McConville o pár dní později americké zákonodárce informoval, že podle armády by první životaschopná hypersonická zbraň fungující na principu raketového pohonu mohla být do výzbroje zavedena ještě letos, zatímco letectvo se mezitím může soustředit na náporový pohon v rámci programu hypersonických útočných střel HACM (Hypersonic Attack Cruise Missile). Střela s proudovým motorem přitom pravděpodobně bude stát méně než ostatní hypersonické rakety, protože technologie pro hypersonickou zbraň s tímto druhem pohonu existuje již od roku 2002.
Bojiště: Ukrajina
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že USA musejí aktuálně dohánět Čínu a Rusko, přičemž Rusové už dokonce své rakety použili na Ukrajině. „Jeden z ukrajinských představitelů připustil, že mají velmi dobrou obranu proti konvenčním raketám,“ řekl americký senátor Angus King novinářům během tiskové konference vysílané na YouTube po nedávné cestě do válkou zmítané země a dodal: „Jejich systém protivzdušné obrany je velmi účinný. Ale ani zdaleka ne tak účinný proti hypersonickým raketám, které nasadili Rusové.“
Devětasedmdesátiletý politik se nechal slyšet, že příchod operačních hypersonických raket zákonodárce zaujal, a přirovnal je k použití dlouhého luku v bitvě u Agincourtu. „Když se podíváte na technologii, která drasticky ovlivňuje průběh konfliktu, hypersonické zbraně do této kategorie patří,“ doplnil.
Co bude dál?
Američtí vojenští představitelé si vývoj hypersonických zbraní a obrany proti nim stanovili jako nejvyšší prioritu. Návrh rozpočtu Pentagonu na rok 2024, zaslaný Kongresu v polovině letošního března, požaduje 11 miliard dolarů „na dodávku kombinace hypersonických a podzvukových střel dlouhého doletu, které mají udržet klíčové cíle v ohrožení a umožnit budoucí koncepce vedení války“.
Ministerstvo obrany požaduje, aby armáda v příštích pěti letech „dodala počáteční hypersonické schopnosti pro všechny oblasti“, a chlubí se 12 „úspěšnými testy“ provedenými v loňském roce. Za peníze z rozpočtu by se v roce 2024 mělo nakoupit 24 hypersonických raket a „posílit prototypování a testování hypersonických střel odpalovaných ze vzduchu“.
Senátor King uvedl, že investice 11 miliard dolarů do příslušného výzkumu v žádosti Pentagonu o rozpočet a prezidentův příkaz z 3. března o využití zákona o obranné výrobě k urychlení národní průmyslové základny pro hypersonické technologie jej velmi povzbudila. Mezi zbývající překážky ale patří potřeba zkušebních střelnic a zařízení, která se nyní budují. A jaké že jsou vlastně současné hlavní americké hypersonické programy?
X-51A
Boeing X-51 Waverider byl experimentální bezpilotní demonstrátor schopný dosahovat hypersonických rychlostí. Prototyp, poháněný náporovým motorem, vznikl společným úsilím organizace DARPA, letectva USA, NASA a společností Boeing a Pratt & Whitney Rocketdyne. Řízení programu X-51 měla na starost Air Force Research Laboratory. Svoji letovou premiéru uskutečnil v květnu roku 2010, čímž byl projekt úspěšně ukončen.
HAWC (Hypersonic Air-breathing Weapon Concept)
Projekt zaměřený na vyvinutí hypersonické řízené střely s plochou dráhou letu běží rovněž pod záštitou americké agentury DARPA, která spolupracuje s Letectvem Spojených států. Do programu jsou zapojeny společnosti Lockheed Martin, Aerojet Rocketdyne, Northrop Grumman a Raytheon Technologies.
SCIFIRE (Southern Cross Integrated Flight Research Experiment)
SCIFIRE je americko-australské vojenské technologické partnerství, jež vyvíjí hypersonickou konvenční řízenou střelu s urychlovacím raketovým motorem na pevná paliva a náporovým hlavním motorem, která může být odpálena stávajícími stíhacími nebo bombardovacími letouny.
HACM (Hypersonic Attack Cruise Missile)
Projekt hypersonické řízené střely s náporovým motorem je nástupcem programů Hypersonic Air-breathing Weapon Concept (HAWC) a SCIFIRE. Technologie vyvinutá pro demonstrátor HAWC byla použita k ovlivnění konstrukce HACM, programu amerického letectva, jehož cílem je vytvořit hypersonickou střelu s proudovým motorem, kterou by bylo možné nasadit jako operační zbraň.
AGM-183 ARRW (Air-Launched Rapid Response Weapon)
AGM-183 ARRW byl raketou urychlovaný hypersonický kluzák vzduch–země plánovaný pro použití Letectvem Spojených států. Vyvinula jej společnost Lockheed Martin a před dosažením cíle ho raketový motor poháněl na maximální rychlost přesahující Mach 5. Program byl zrušen v březnu 2023 po několika neúspěšných testech.
