Vyšetřovatelé se v hierarchii firem dostávají stále výš
Když se před rokem ve firemním sektoru spustila vlna skandálů, kladli si investoři a zaměstnanci zkrachovalých podniků, jako je Enron nebo Global Crossing, stejnou otázku: půjde někdo z nejvyššího vedení za mříže, nebo se aspoň bude muset vzdát milionů získaných prodejem akcií nyní téměř bezcenných společností?
Ještě před pár měsíci, kdy ředitelé vyzbrojení drahými právníky tvrdili, že o nekalém chování svých podřízených nevěděli, by na to nikdo nevsadil ani své zeštíhlené podnikové penzijní pojištění. Dokázat nade vší pochybnost, že generální ředitel věděl o falšování účetních knih, to bude pro prokurátory příliš velký oříšek, domnívali se mnozí právní odborníci.
Teď to však vypadá, že se obrana nejvyšších šéfů hroutí. Prokurátoři nedávno podnikli razantní kroky: aplikovali netradiční právní teorie, oprášili staré státní předpisy a předvedli pár staromódních donucovacích metod. Zvýšili tak tlak na generální ředitele od Garyho Winnicka z Global Crossing přes Bernarda J. Ebberse z WorldComu až po Kennetha L. Laye z Enronu.
Winnick by tak například mohl být obviněn ze zneužívání obchodních informací. Na povrch totiž vyplynuly dokumenty, které ukazují, že jeho předchůdce Leo J. Hindery Jr. ho už v červnu roku 2000 upozorňoval, že je společnost v potížích. Avšak varování nebylo zveřejněno. O necelý rok později Winnick prodal akcie v hodnotě 123 milionů dolarů. „Jestliže prokurátoři dokážou, že si byl vědom toho, jak zásadně se stav firmy, který mu byl představován interně, liší od situace prezentované navenek, pak má problém,“ říká Richard M. Phillips, sanfranciský právní zástupce v oblasti trhů s cennými papíry. Winnick se hájí tím, že netušil, že společnost zkrachuje a že se před prodejem akcií poradil s právníkem.
V základech se možná otřese také obrana bývalých šéfů Enronu Jeffreye K. Skillinga a Kennetha L. Laye spočívající na údajné nevědomosti nařčených. Ministerstvo spravedlnosti totiž podalo trestní oznámení na bývalého finančního ředitele Andrewa S. Fastowa. Ačkoli není ani jeden z generálních ředitelů v oznámení jmenován, je zřejmé, že prokurátoři šplhají po organizační struktuře stále výše. „Naše strategie je jednoduchá,“ uvedl 2. října náměstek ministra spravedlnosti Larry Thompson. „Snažíme se dostat viníky do vězení a vzít jim peníze.“ Fastow, kterému hrozí desítky let za mřížemi, by samozřejmě rád odvrátil pozornost na své nadřízené. „Představenstvo, jeho předseda i generální ředitel Enronu jeho práci řídili a byli s ní spokojeni,“ prohlásil Fastowův právní zástupce John W. Keker poté, co byl jeho klient v želízkách odveden do budovy houstonského soudu.
Je jasné, že jde do tuhého. A nepřitvrdilo jen ministerstvo spravedlnosti. Newyorský generální prokurátor Eliot Spitzer podal 30. září neobvyklou občanskou žalobu proti pěti osobám z nejvyšších vedení telekomunikačních společností, mezi nimiž byl i Ebbers z WorldComu a bývalý předseda představenstva Qwest Communications Philip F. Anschutz. Spitzer uvádí, že tato pětka v podstatě brala úplatky v podobě akcií z vysoce žádaných veřejných úpisů akcií. Výměnou zajišťovali byznys investičním bankéřům Salomon Smith Barney ze skupiny Citigroup, jejichž analytici se jim revanšovali publikací lichotivých zpráv, které měly vyhnat nahoru akcie držené těmito manažery. Spitzer dále argumentuje tím, že zatajením dohod obžalovaní okrádali ostatní akcionáře. Požaduje 1,6 miliardy dolarů, které manažeři získali prodejem těchto akcií.
Je vidět, že kreativita Spitzerovi nechybí. Otázkou je, zda uspěje. Některým odborníkům se zdá, že v interpretaci zákona zachází příliš daleko. Když tvrdí, že s ohledem na Martinův zákon z roku 1921 - velmi flexibilní zákon platný ve státě New York, jehož hranice zatím nebyly ozkoušeny u soudu - nemusí dokazovat protislužbu, „rozhodně překračuje meze,“ soudí Gregory S. Bruch, bývalý odborník na výkon zákona v Komisi pro cenné papíry (SEC).
Přesto je třeba Spitzerovi přiznat zásluhu za to, že donutil ostatní k přehodnocení obecně přijímaných zvyků, domnívá se profesor práva na Texaské univerzitě Henry T. C. Hu. Tím, že staví „spinning“ - přidělování atraktivních IPO generálním ředitelům, kteří pak prodají akcie s rychlým ziskem - do nepříznivého světla, „vyvolal Spitzer v podnikatelské sféře strach”.
Spitzerův neobvyklý případ už přinesl první výsledek. Rozhýbal Komisi pro cenné papíry, kde se tradičněji založení právníci nad jeho agresivními kroky ušklíbají. Přes rozdílnou taktiku však SEC i Spitzer usilují o totéž: potrestat pachatele na vrcholku pyramidy.
Kreativitě se přiučili také prokurátoři amerického ministerstva spravedlnosti. V případě Michaela J. Koppera, zaměstnance Enronu působícího na finančním oddělení, už namísto zákonů o cenných papírech uplatnili zákon o praní špinavých peněz. To jim umožnilo zmrazit Kopperových dvanáct milionů dolarů a získat soudní příkaz na zablokování šestadvaceti milionů finančního ředitele Fastowa. Takové postupy bývají zpravidla vyhrazeny pro podezřelé z obchodování s drogami.
I koordinace akcí ze strany federálních prokurátorů je naprosto nevídaná. Oddělení SEC pro výkon zákona a američtí prokurátoři navázali úzkou spolupráci. Vzájemně si sdělují informace o nešvarech v podnikovém sektoru, často získané od interních informátorů pracujících přímo v dotčených firmách. Tak mohou orgány činné v trestním řízení pomoci vyvinout tlak na níže postavené zaměstnance z několika směrů a poté šplhat nahoru až do nejvyššího vedení.
Za měsíc přijdou volby do části Kongresu a voliči se dožadují toho, aby padaly hlavy, a to vysoce postavené. Republikánský poslanec za Louisianu W. J. „Billy“ Tauzin se v tomto směru činí. Snaží se vyvrátit prohlášení šéfů telekomunikačních firem, že o pokusech svých podřízených provádět výměnné operace s kapacitami sítě, aby dosáhli odhadovaných příjmů, nic nevěděli. Tyto manipulace měly pramalý účel, ale vyšetřovatelé se domnívají, že uměle zvyšovaly výnosy.
Tauzinův sněmovní výbor pro energetiku a obchod 30. září zveřejnil výňatek z Winnickových e-mailů, a to včetně toho, ve kterém v červenci roku 2001 generálnímu řediteli Thomasi J. Caseyovi oznamuje, že se Skillingem z Enronu jednal o výměně kapacit v hodnotě 900 milionů dolarů. „Důkazy naznačují, že o výměnách věděl,“ říká právník Phillips. Aby však mohl být případ předložen jako podvod s cennými papíry, museli by prokurátoři prokázat, že Winnick měl důvod věřit, že byly výměny nesprávně účetně zpracovány. Winnick provinění odmítá.
Ať už se jedná o vyšetřování v Kongresu, na ministerstvu spravedlnosti či přímo v soudních síních, američtí „podnikavci“ jsou najednou pro prokurátory snazším terčem a začínají ztrácet půdu pod nohama.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Barbora Vrbová