V PERÓNOVĚ STYLU

Nemáme už ani peso, tvrdí nový prezident Eduardo Duhalde

Den poté, co se Eduardo Duhalde stal pátým argentinským prezidentem za poslední dva týdny, vyhlásila třetí největší latinskoamerická ekonomika bankrot. Nebyla totiž schopna uhradit splatnou částku 28 milionů dolarů jednoho ze svých dluhopisů. Vzhledem k přemrštěným veřejným výdajům z minulosti se celkové zadlužení Argentiny vyšplhalo na 141 miliard dolarů (EURO 34/2001). Vyhlášení platební neschopnosti této země, která se již čtvrtým rokem potýká s ekonomickou recesí, je největším státním bankrotem ve světové historii.

Nepřítel volného trhu.
Nový argentinský prezident, šedesátiletý ostrý kritik volného trhu Eduardo Duhalde, by měl stát v čele země do prosince 2003. „Za svůj hlavní úkol považuji skoncovat s vyčerpaným modelem, který přivedl do beznaděje velkou část našeho obyvatelstva. Chci položit základy nového modelu schopného obnovit výrobu, práci pro Argentince, vnitřní trh a prosadit spravedlivější distribuci bohatství,“ řekl Duhalde v inauguračním projevu. Nový prezident přiznal, že Argentina nemá už ani peso, aby mohla splácet své závazky, vyplácet mzdy a důchody. „Musíme říci pravdu. Argentina je zničena, je na dně,“ konstatoval Duhalde a dodal, že 40 procent obyvatel země žije v chudobě.
I když se v Národním kongresu vyslovilo pro Duhaldeho 262 z 301 poslanců, mezi ekonomy tak silnou podporu nemá. Za své velkorysé sociální sliby, mezi něž patří i cíl vytvořit až milion nových pracovních míst, si vysloužil nálepku populisty. Martin Redrado, šéf ekonomického institutu Fundacion Capital v Buenos Aires, tvrdí, že Duhaldeho plán je „krokem do neznáma“. Eduardo Duhalde stejně jako jeho předchůdce Adolf Rodriguez Sáa nezapře svou příslušnost k peronistické Justiciální straně. Argentinský prezident Juan Domingo Perón chtěl po druhé světové válce obnovit prosperitu země důrazem na roli státu a sociální výdaje. Ty ale vedly k nadměrným státním výdajům a růstu zadluženosti.

Jedna ku jedné. Nový kabinet prezidenta Duhaldeho prohlásil, že je odhodlán přistoupit k razantní devalvaci měny o 30 až 40 procent. Peso by se mělo volně pohybovat vůči koši měn, v němž bude mimo jiné brazilský real, euro, dolar a japonský jen. Zákon z roku 1991 stanoví, že argentinská měna je zakotvena k dolaru v poměru jedna ku jedné. To sice umožnilo odstranit hyperinflaci, ale na druhé straně se náklady na živobytí v Argentině zařadily mezi nejvyšší na světě. Pevné svázání pesa s dolarem též bránilo emisi nových peněz, což vedlo k těžkým problémům s jejich dostupností. Nerealisticky silná měna způsobila postupné vytlačování argentinského zboží ze zahraničních trhů a nadále prohlubovala ekonomickou recesi. Devalvace, kterou předchozí vlády vylučovaly, ale přináší i nebezpečí. Řada podniků i jednotlivců nebude schopna splácet své závazky. Drtivá většina lidí totiž vydělává pesa, 80 procent jejich dluhů je však denominováno v dolarech. Vláda vydala prohlášení, že se negativní dopady devalvace bude snažit občanům co nejvíce ulehčit tím, že veškeré závazky v dolarech, bankovními půjčkami počínaje a účty za telefon konče, převede na pesa. I přes to bude devalvace pro lidi s krátkodobými půjčkami v dolarech znamenat tvrdou ránu.

Žádné překvapení.
Situace v Argentině vyvolává otázku, zda problémy země mohou přerůst do globální finanční krize, obdobné té z let 1997 a 1998, která se negativně projevila hlavně na mladých trzích (emerging markets). Většina ekonomů se domnívá, že nikoliv. Zahraniční investoři totiž zareagovali na prohlubující se hospodářskou krizi v Argentině již dříve. „Každý očekával, že k něčemu podobnému dojde,“ tvrdí jeden ze zaměstnanců Bank of England. Podobně se vyjádřili i zástupci holandské ING Bank a britské investiční banky HSBC.
V relativně největším riziku se z evropských zemí ocitlo Španělsko. V posledních letech totiž španělské banky i korporace investovaly do argentinské ekonomiky nemalé prostředky. Stále se zhoršující stav v jihoamerické zemi se projevil v poklesu cen akcií španělských bankovních a utility titulů. I když se argentinská krize s největší pravděpodobností do dalších zemí nerozšíří, některých ekonomik se dotkne nepřímo, neboť banky nebudou ochotné poskytovat peníze jiným mladým trhům. V budoucnu bude tedy pro země, jako je Turecko nebo Indonésie, závislé na přílivu zahraničního kapitálu, mnohem obtížnější získat finanční prostředky.

Prosincové události v Argentině:
3. prosince - Vláda omezila výběr hotovosti z bankovních účtů na 1000 USD za měsíc.
6. prosince - MMF zmařil naděje Argentiny na uvolnění slíbeného úvěru 1,3 miliardy dolarů v roce 2001.
7. prosince - Vláda zabavila peníze domácích penzijních fondů
9. prosince - MMF se s Argentinou dohodl na rozsáhlých škrtech, které měly vést k získání slíbeného, ale zmrazeného úvěru.
19. prosince - Kvůli vlně rabování byl vyhlášen stav obležení.
20. prosince - Vláda podala demisi, odstoupil prezident de la Rúa.
21. prosince - Bývalý vůdce Senátu Ramón Puertas byl dočasně pověřen řízením země.
23. prosince - Prozatímním prezidentem byl zvolen Adolfo Rodríguez Sáa.
29. prosince - Demonstranti pronikli do parlamentu, vláda nabídla demisi. 31. prosince - Adolfo Rodríguez Sáa rezignoval na funkci prezidenta.