Majitelkou populárních pražských kaváren Ebel Coffee House v Týně, Vzpomínky na Afriku v Rybné ulici a Café Ebel v Řetězové ulici je Malgorzata Ebel. Jak především křestní jméno napovídá, paní Ebel je Polka. Pochází z Varšavy, ale v Praze žije již přes dvacet let a jako cizinka se v hlavním městě Česka necítí. „Jsem tu dostatečně etablovaná a navíc Praha, to je směsice. Všechno se tady promíchalo,“ říká.
Káva je věda.
Všechny tři pražské kavárny paní Ebel chartakterizuje příjemné a klidné prostředí s interiérem, který dýchá kouzlem barev kaváren ze Středozemí. „Původně jsem malířka a teoretička dějin umění a kultury. Všechno, co kolem sebe vidíte, je má vlastní práce – od designu nádobí až po konečnou podobu interiéru,“ říká hrdě paní Malgorzata. Stejnou péči jako prostředí, které nabízí svým hostům, ovšem věnuje také kávě.
Když se pro kávu udělá všechno, tak výsledek je ohromující,“ vypráví zaníceně majitelka. Vypočítává, co zejména vyžaduje dobrá káva: nákup kvalitní kávy na kávových burzách, upražení a rozemletí kávového zrna krátce před jeho zalitím. Opomenout se nesmí ani způsob varu, vyvážené množství ingrediencí, správná teplota vody, nalití hotové kávy do teplých šálků a konečná fáze správného naservírování hostům. Svých bezmála čtyřicet druhů kávy Ebel Café rozesílá v současné době téměř po celé Evropě, a například i do Spojených států. V Česku dodává kávu například hotelovému řetězci Mariott.
Pomalá cesta.
„Na začátku bylo pragmatické rozhodnutí. Výsledek pátrání po tom, co na trhu není. Předtím jsem dělala výtvarnou práci. Byla jsem člověk uzavřený ve vlastních pracovně soukromých procesech a komunikovala jsem jen sama se sebou. Chtěla jsem najít novou věc, která tu zatím nebyla, pro niž byl tvůrčí prostor a pro kterou bych si sama mohla vytvořit nějaké mantinely,“ popisuje paní Ebel vstup do podnikatelské sféry. Vysvětluje, že úzké vyhranění je v konečném důsledku efektivní, ale začínat vedle existujících velkých řetězců bylo tvrdou zkušeností.
Paní Malgorzata říká, že najít si zákazníky znamená nejprve je přesvědčit, že váš produkt je jiný, lepší, krásnější, chutnější než to, na co jsou zvyklí. Moment ze všech nejtěžší je „rozhoupat“ potenciálního klienta k tomu, aby udělal první krok k porovnání s tím, na co je zvyklý. „V začátcích podnikání musíte počítat s tím, že se zákazníci nepohrnou. Pokud za sebou nemáte velký kapitál, který by pomohl formou rozsáhlé reklamy, je cesta pomalá.“ Že se její podnik rozeběhne, nebylo v případě paní Ebel jisté ani po roce existence: „Káva vůbec nešla. Obrat nebyl dostatečný. Musela jsem znova zainvestovat stejnou částkou jako na začátku podnikání. Bylo to zoufalé, rozhodovala jsem se, že zda činnost ukončím, nebo to ještě jednou zkusím, “ vzpomíná. Dnes si všechny tři kavárny se zhruba 35 zaměstnanci vedou finančně velmi dobře a možná k nim brzy přibude další, patrně na Malá Straně. Za základ úspěchu považuje právě správný tým lidí, kteří firmu dobře reprezentují, jsou kvalitně vyškolení a chovají se k zákazníkům s citem. Zkušenosti ji naučily nezaměstnávat lidi z oboru. „Vyučení číšníci mají hrozné zlozvyky, nechovají se hezky a nemají patřičné vzdělání,“ konstatuje.
Kavárenská nálada.
Malgorzatě Ebel přicházejí i mimopražské nabídky, ale není si jistá, zda by řízení firmy na dálku nenarušilo tolik důležitou kvalitu služeb. Právě tou a osobním přístupem k hostům si za pět let podnikání získala klienty z celého světa. Přišli jako turisté, posadili se, vypili kávu, chvíli poseděli a už nezapomněli. Při dalších návštěvách Prahy se vracejí i do jejích kaváren.
„Do budoucnosti bych chtěla najít ještě jinou formu kavárenství a něčím kavárenský život obohatit. V současnosti podporujeme různou kulturní činnost, většinou mladých lidí od divadla a filmu. Často jsme také žádáni, abychom pořádali podnikové prezentace a různé rauty, při nichž ukazujeme, jakým způsobem se dříve káva pražila, a předvádíme klasickou přípravu kávy po arabském způsobu v džezvě,“ popisuje širší činnost svého podniku paní Ebel. Dodává, že nejvíce ji těší, když všechno vypadá dobře a vládne správná kavárenská nálada nebo když přijde do nějakého cizího podniku, kde připravují její kávu a uvaří ji dobře.
Pokud jde o původní profesi, změnila se v koníček „Na malování už čas nemám. Jen o dovolené, většinou jezdím do Provence, na to sáhnu,“ usmívá se Malgorzata Ebel.
