VLADIMÍR ŽELEZNÝ:Jak žije jeden z nejsledovanějších podnikatelů republiky, někdejší mediální magnát Vladimír Železný? Podnikatelským aktivitám už se prý nevěnuje - formálně mu fungují jen dvě firmy, u několika dalších probíhají spory kvůli vlastnictví. Kromě toho jej vytěžuje politika.
foto: Martin Siebert
VLADIMÍR ŽELEZNÝ:
Jak žije jeden z nejsledovanějších podnikatelů republiky, někdejší mediální magnát Vladimír Železný? Podnikatelským aktivitám už se prý nevěnuje - formálně mu fungují jen dvě firmy, u několika dalších probíhají spory kvůli vlastnictví. Kromě toho jej vytěžuje politika.
* Letos v červnu jste byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Podnikáte ještě? Jelikož celý proces kolem zvolení do Evropského parlamentu byl mimořádně náročný, utlumil jsem podnikatelské aktivity a věnoval se výhradně náročné volební kampani. Vyplatilo se to - získali jsme dva mandáty, stejně jako vládnoucí ČSSD či KDU-ČSL, zcela jsme smetli třetí koaliční US-DEU, Po padesáti devíti letech jsem dokonce přestal být nestraníkem a vstoupil do Hnutí Nezávislí, za které jsem kandidoval. * Do začátku volební kampaně jste podnikal?
Spolupracoval jsem s vinařstvím a některými dalšími okruhy, nikoli však příliš aktivně. Připravoval jsem jeden projekt na mediálním poli, zatím si jej však nechám pro sebe.
* Své podnikání jste ukončil formálně?
Přibližně dvě firmy běží jako prázdné schránky. Asi u pěti probíhá spor, komu budou v budoucnu vlastně patřit - to je kuriózní dědictví sporu o Novu.
* Z čeho tedy žijete, ze senátorského platu?
Ne. Z odchodného, které jsem dostal od Novy. Bylo to osmnáct milionů korun. Navíc mi stát vrátil daňový přeplatek ve výši jedenadvacet milionů korun, takže s penězi na živobytí nemám problém.
* Jak hodnotíte své podnikatelské aktivity spojené s výše uvedenou televizí?
Těším se na neustále odkládané rozhodnutí parlamentní vyšetřovací komise, která má stanovit, kdo spory kolem Novy zavinil. Dnes už víme, že Česká republika spiknutím několika úřednic prohrála arbitráž o deset miliard korun se skupinou Ronalda Laudera. Že šlo o podvrh, bylo už potvrzeno uvnitř komise, problémem zůstává, že jeho potenciální autorka je stále kryta mlčenlivostí, kterou jí udělil ministr financí. Komise také zjistila, že v inkriminovaný den roku 1999 žádný dokument nemohl vzniknout, protože se zasedání nekonalo, což jsem si samozřejmě nepamatoval.
* Nicméně, vy jste důkazy komisi předložil. Komisi jsem položil třináct závažných otázek. Pokud odpoví pravdivě, kdo dokument objednal, kdo vyrobil a kdo uvedl českou stranu do situace, že jej sama předložila arbitráži, nalezne zároveň odpovědi na celou řadu dalších otázek kolem televize Nova. Hrálo se a hraje samozřejmě o politický vliv. O to, aby tato nezávislá instituce tolik nezávislá nebyla. * Co váš spor s PPF, která v Nově získala většinový podíl? Jak dlouho potrvá? Ten je bohužel stejné povahy, i metody jsou obdobné. Řešení všech arbitráží, které proti mně rozjela PPF, může při průměrné délce jednoho aktu u nás trvat dva a půl až tři roky, přičemž vnímám, že druhá strana je mnohem obratnější než byl Lauder. Zatím probíhají jednání na úrovni právních kanceláří - nevím, zda nedojde k domluvě či mimosoudnímu vyrovnání. * Vy už jste ale jeden spor jednou vyhrál. Ano, a to u Městského soudu v Praze, následně už jsem jej zase prohrál. Kauza bude Městskému soudu vrácena, pak bude následovat Vrchní soud, případně zůstane ještě možnost dovolání. Jsem si zcela jist, že výrok soudu, který zvrátil rozhodnutí Městského soudu, nebyl korektní. Jakými způsoby bylo tohoto výroku dosaženo, si nedovolím spekulovat, nicméně vím, že výrok šel proti čtyřem rozhodnutím Nejvyššího soudu a jednomu nálezu Ústavního soudu. Pokud by byl tento výrok potvrzen, měl by nedozírné následky pro podnikání v Česku. Bylo by totiž možné podepsat smlouvu o tom, že prodáváte Křivoklát, ale pak říci, že jste chtěli prodat Karlštejn. * Senát jste sám požádal o odejmutí imunity kvůli vašim trestním kauzám. Nyní budou dva soudy žádat Evropský parlament, aby vás vydal trestnímu stíhání kvůli obviněním z celního úniku a poškozování věřitele. Přidáte se k nim?
Rád bych, ale zjistil jsem, že taková procedura v Evropském parlamentu neexistuje - tam ani člověk, kterého se zbavení imunitního odkladu týká, nesmí být přítomen takovému jednání. Nejsem z toho šťasten. Některé kauzy, třeba daňové, mají původ již v roce 1995. Všechny byly podány v roce 1999 z iniciativy Lau-derovy skupiny. Od té doby mě tudíž kdekdo může vydírat. Jakmile se chci politicky kamkoli pohnout, novinové články vypálí: Vždyť on je trestně stíhaný.
* Už se s nějakou kauzou pohnulo?
Zatím se podařilo do žaloby přitáhnout jeden jediný případ. Soud k mé zuřivosti však nemohl začít, protože české úřady nebyly schopny doručit oznámení o konání panu Novotnému do Spojených států amerických. Soudce byl přitom příslušnouúřednicí ministerstva spravedlnosti informován, že procedura je minimálně pěti-měsíční. Přesto se rozhodl konat soud tak, aby jeho výrok končil den před volbami. Poprvé od padesátých let minulého století mě tehdy nepřímo označil za viníka a řekl, že chtěl, aby měl volič komfort. To věru není úloha nezávislého soudnictví. Nyní je odklad soudu na říjen, náhradním termínem je březen či duben příštího roku. Navíc je zajímavé, že zmíněný pan Novotný, který má co dělat s šestapadesáti zpronevěrami a policie jej měla hlídat, aby neopustil území České republiky, se kdysi náhle ocitl na letišti ve Vídni, odkud odletěl do Spojených států, které své občany nevydávají. Nedávno v rozhovoru pro Britské listy tvrdil, že se na letišti ocitl z iniciativy české policie.
* Další pokus o vaši obžalobu státní zastupitelství vrátilo.
Jedná se o velmi kuriózní daňovou kauzu. Byl jsem v ní kupující, zaplatil peníze a ze zákona se přirozeně nesměl starat o to, jestli prodávající, který peníze dostal, je řádně zdanil, zda měl, nebo neměl důvod odečtu. Přesto jsem za cizí daňový únik spoluobžalován, a to i přesto, že v okamžiku, kdy celá procedura začala, jsem se odvolal vůči Finančnímu ředitelství, které mi po velmi pomalé, rok a tři čtvrtě trvající proceduře, poslalo dopis, že ve všech
bodech mému odvolání vyhovuje a že výkaz zisku a ztrát z mé strany (to znamená moje zdanění) byl naprosto korektní. K tomu mi navíc vrátilo již zmíněný dvacet jeden milion korun, který jsem odvedl na daních.
* Na jakém základě vás tedy stíhají? Nevím a neví to ani vyšetřovatel, jak mi neopatrně přiznal. Ještě kurióznější je však další záležitost, což je poškozování věřitele. Poškozovat věřitele podle našich zákonů (v zákoně je tzv. podmínka trestnosti) můžete pouze tehdy, když majetek, který zbývá po nějaké operaci, je menší než pohledávka. Dokud je větší a věřitel má šanci zhojit svoji pohledávku, se zbývajícím majetkem můžete jakkoli nakládat. Já jsem konvertoval dům do peněz, peníze do akcií, akcie do něčeho jiného, přičemž hodnota vždycky zůstávala. Stále mi zbývalo víc, a to proto, že jsem celou dobu držel Novu a hodnota mého podílu vždy převyšovala pohledávku přibližně 800 tisíc korun. Před dvěma týdny mi vyšetřovatelé vrátili veliké bedny s papíry, které mi zabavili. Ač jsou ve spisu všechny možné dokumenty (je to můj nejtlustší spis - 2500 stránek), jeden důležitý, který vyšetřovatelé celou dobu měli, tam chybí. Je jím ocenění mého podílu, osobně podepsané Lauderem. Poslal mi je pár dní předtím, než začala arbitráž. Mých pouhých devět procent, které ode mě Lauder chtěl odkoupit, v něm oceňuje na mnohem více, než je pohledávka. Tato kauza přesto běží dál, přičemž si s ní nikdo neví rady. * V Česku se na bohaté lidi často hledí negativně, co s tím poctiví podnikatelé mohou dělat? Dříve jsem si myslel, že psychologickému prostředí pomůže charita, kterou jsem dělal vždy přirozeně a minimálně se s ní chlubil. Že si lidé uvědomí: Ano, je zde Nova jako velmi profitní podnikatelský subjekt, ale kdyby tu nebyla, tak nevyjdou souborné spisy Karla Poláčka, Franze Kafky či filozofa Patočky. Že spoluobčanům dojde, že podnikatelé ze zisku, který se v českém daňovém prostředí těžce získává, jsou ochotni a schopni něco obětovat. Problém je ale především v tom, že s poklesem daňové zátěže přímých daní kuriózně klesá pobídka podnikateli, aby konal dobro - za charitu méně odepisuje. Charita to tedy asi nebude. Teď si myslím, že klima zlepší dramatický propad nezaměstnanosti. Pak si teprve lidé uvědomí, jak cenný je člověk, který je schopen je zaměstnat. Pokud ovšem nepřijde volání po zestátnění - k takové variantě však podle mě už v dnešní evropské konkurenci není návratu. * Jak budete moci coby evropský poslanec přispět k tomu, aby čeští podnikatelé měli stejné možnosti jako zahraniční? Stejné možnosti nemáme a my se můžeme jen pokusit zmírňovat následky. V rámci přístupových dohod jsme totiž přijali legislativu, ve které celou řadu podnikatelských úkonů mohou konat cizinci na našem území za mnohem výhodnějších podmínek než naši venku. Ať už se to týká autodopravců či naopak činnosti zahraničních notářů na našem území. * Největší nerovnost je v oblasti zemědělství. Přežijí naši zemědělci?
Do nerovnosti v oblasti zemědělství jsme se nechali vědomě uvést podepsáním přístupových dohod. Jako příklad“uvedu Znojemsko, které důvěrně znám. Tamní pole, které má pořád svůj původní německý název i na české straně, je uprostřed rozděleno bývalou hranicí. Roste na něm veltlín zelený, jednu půlku obdělává Rakušan, druhou Moravan. Ráno se vidí, zamávají na sebe, pozdraví se. Jenomže Rakušan dostane dotaci do ceny svého výrobku sto procent, náš zemědělec až do roku 2012 pouze pětadvacet procent. Neexistuje, že by v této konkurenci mohl přežít. Největším podrazem bylo, že původní příslib zněl takto: Pojďte se s námi dohodnout na kvótách a my vám slibujeme, že nespravedlivá distribuce, která uvádí českého zemědělce do neférového prostředí z hlediska konkurence, bude trvat jenom do roku 2006 (což by český zemědělec v nouzovém režimu přežil), pak se dotace vyrovnají. My jsme na to při přístupových jednáních přistoupili a nechali si zlikvidovat některá nejcennější odvětví, především cukrovarnictví. Pak přišli vyjednavači z druhé strany a řekli: My jsme si to rozmysleli, nižší kvóty budou platit do roku 2012.
* Jak to tedy s našimi zemědělci dopadne?
Znojemský zemědělec, aby vůbec přežil a zúročil to, co mu bylo restituováno a na čem roky pracoval, bude nucen prodat svou půdu Rakušanovi. Ten na ní vypěstuje plodinu, převeze ji přes neexistující hranici, vyinkasuje na ní stoprocentní dotaci, reexportuje ji k nám a ještě k tomu dostane exportní přirážku. Zatímco v Rakousku si žádný cizinec nesmí koupit hektar půdy, protože tam platí výjimka z EU, my jsme byli donuceni k velmi liberálnímu přístupu - u nás si cizinec půdu koupit může.
* Jak by na tom čeští zemědělci byli, kdyby existovaly rovné podmínky?
Kdyby neexistovaly dotace, kdy jeden bere sto a druhý pětadvacet procent, tak Znojemsko, Břeclavsko, Haná a Polabí jsou nejbohatší oblasti EU. Efektivita je tam naprosto famózní. Je to i tím, že také v zemědělství lze nalézt plno historických paradoxů. Jedním z nich je, že nemravná násilná kolektivizace s tragickými důsledky kuriózně za patnáct dvacet let vedla ke vzniku výkonných celků, jaké by žádný jiný mechanizmus v centru Evropy nemohl vytvořit. Tímto urychleným, umělým a brutálním procesem jsme vytvořili typ obří mechanizované americké farmy uprostřed Evropy, obklopené malinkými políčky Rakouska a Německa či nezprivatizovanými políčky Polska. Rakušané by proto při stejných dotacích neměli šanci.
* Nyní ji ale bohužel mají. Jaké jsou rozdíly kupříkladu v cenách výroby vína?
U nás nevyrobíte litr vína pod 31 Kč. V průměrném nebo lepším roce stojí totiž kilo hroznu mezi sedmnácti až jedenadvaceti korunami. Na litr vína spotřebujete 1,4 kg hroznu. K tomu musíte připočíst láhev, korek, etiketu, marketing, dopravu, skladové a sklepní hospodářství, technologii a řízené kvašení, které se provádí v nerezových soupravách a je velmi drahé. V Rakousku dnes koupíte kvalitní vinný mošt - veltlín zelený - za osm padesát. Naše zpracovatelské závody na něj proto výhradně přecházejí. Rakušan může jít hluboko pod cenu a stále na tom vydělá. Dotace mu vyrovná ztrátu.
* Může tuto nerovnost český stát našim zemědělcům částečně kompenzovat?
Ano, do roku 2012 v postupném nárůstu až do výše šestapadesáti procent. Nesmí však dotovat přímo výrobek, musí jít přes takzvanou podporu venkova. To je zemědělci houby platné - lze tak podporovat přítomnost křepelek na mezích, ale ne zemědělský produkt. To je natvrdo stanoveno. Teoreticky by to možná při troše vůle šlo, protože tvrdost je změkčena tím, že některá ustanovení nejsou příliš jasná. Nejsem si však jist ochotou vlády, která by pro záchranu zemědělství musela ze státního rozpočtu obětovat ohromné peníze, což je při našem státním dluhu těžko představitelné. -
* Je možné nespravedlivou zemědělskou politiku EU v rámci Evropského parlamentu zvrátit?
Toto všechno jsou rozhodnutí úředníků, kteří nemusejí rozhodovat transparentně, protože nejsou pod přímou kontrolou volených orgánů. Zemědělské dotace, které přezírají 41 procento veškerého rozpočtu Evropské unie, jsou z působnosti Evropského parlamentu vyjmuty. Je to jediná oblast, o které EP nejedná. Představte si, že by v normálně volené demokratické zemi přišel úředník a prohlásil: Zvykovým právem vyjmu národnímu parlamentu 41 procento rozpočtu. Byl by to skandál. Deficit demokracie však často zabraňuje průhlednému a kontrolovanému regulování podnikání na území Evropské unie.
* To si prosadila Francie.
Ano. Dokonce vím, že je to obchod mezi Francií a Spolkovou republikou Německo. Protislužba za to, že Francie v nové evropské ústavě připouští zrovnoprávnění Německa z hlediska hlasovacích práv a počtu obyvatel, čímž se Německo stane významným hegemonem. Německo slíbilo Francii, že protáhne společnou zemědělskou politiku, čili dotace, z nichž jednu čtvrtinu pobírá francouzský zemědělec, až do roku 2012. V příštím životě chci být francouzským zemědělcem. Je to nejvíce dotovaný výrobce nejen na území Evropy, ale snad na celé planetě Zemi.
* Naděje na změnu tedy neexistuje? Bude velmi obtížné něco prosadit. Osobně vkládám naději do jednoho kritického momentu: Kdyby minimálně jedna, ale spíše dvě, tři nebo čtyři země v referendu odmítly novou ústavu, vedlo by to k zemětřesení v Evropské unii. A možná také k pokušení Francie a Německa uzavřít si jakési tvrdé jádro Unie s Beneluxem. To by ale nebylo zase tolik jednoduché. V rámci takového zemětřesení by možná došlo k otevření všech bolavých otázek, které by se začaly řešit demokratickým a transparentním způsobem. * Co mohou zemědělci dělat aktuálně? Mají pořádat demonstrace? Určitě. Zemědělec o sobě musí nechat slyšet, navzdory tomu, že má nevýhodu v tom, že patří k početně nízké 2,8procent-ní skupině. Za vysokou efektivitu platí malou přítomností ve společností a jakoby minimální politickou vahou. Proto bylo zemědělství v přístupových dohodách tak snadno obětováno. Vidím i další kroky, které zemědělství musí udělat. Pokusit se urychleně přejít na technické plodiny, které nejsou kvótovány. Možná cesta vede přes neregulované technické plodiny - len či řepku, které budou zajímavou kompenzací, protože zemědělství musíme zachovat. Nejen proto, že patří k ekonomice státu a vytváří tvář venkova, ale také proto, že zemědělec je jednou z mála profesí, kterou téměř nelze rekvalifikovat. * Ještě hůř než myje na tom určitě Polsko. Nepochybně. Zemědělstvím, které je v Polsku velmi neefektivní, se tam živí až 21 procenta lidí. Toho se možná Evropská unie děsila. Říkala si, že dá-li Čechům sto procent dotací, bude je muset dát i Polákům. A tak jsme to odskákali s nimi. _ * V EVROPSKÉM PARLAMENTU
Spolu s Janou Bobošíkovou a Oldřichem Vlasákem se Vladimír Železný stal členem výboru pro regionální rozvoj. „Jedná se o významný výbor, který obhospodařuje metodiku strukturálních a kohezních fondů. Činnost ve výboru chceme zúročit zejména ve prospěch starostů a obcí. Jedná se totiž o slabý článek české ekonomické struktury,“ říká Železný.
„V této zemi se podařilo vtisknout do myslí občanů nepřirozenou tezi, že bohatý člověk je automaticky zlodějem a tunelářem. S tím se budou prát ještě dvě generace. Vidím v tom velký díl zneužití komunistické výchovy a také populistické hry Miloše Zemana, kterého mám jinak velmi rád.“
*** VLADIMÍR ŽELEZNÝ (59)
Po listopadu 1989 byl nejprve tiskovým mluvčím Občanského fóra, později Občanského hnutí a vlády Petra Pitharta. V letech 1994 až 2003 generálním ředitelem TV Nova. Od roku 2002 senátorem za Znojemsko. Mandát mu zanikl letos v červenci, kdy se stal poslancem Evropského parlamentu. V něm zastává funkci místopředsedy frakce Nezávislí/Demokraté a je členem výboru pro regionální rozvoj. Od konce července je členem politické strany Hnutí Nezávislí, jíž politiku označuje za pravý střed.
