Zásadní změna v koncepci by znehodnotila vynaložené investice
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) provedl na ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy kontrolu čerpání finančních prostředků státního rozpočtu pro projekt Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), který je známý spíše jako Internet do škol. V souvislosti s výsledky této kontroly se v tisku objevily články o „největším průšvihu“ a škodách dosahujících 100 milionů korun.
Vzhledem k tomu, že jsem byl u projektování akce a podobné „zasvěcené“ vyjádření novinářů se mne dotýkají, rozhodl jsem se uvést některé informace „odborníků“ z deníku MF Dnes na pravou míru.
Sto milionů?
V odborném posudku, který je součástí zprávy NKÚ, se hovoří o předražení výstavby LAN sítí o 350 až 650 procent. Toto tvrzení je mírně řečeno zkreslené. Posudek nepočítá s cenou projektové dokumentace, cenou práce a projektového řízení, které je u celoplošného pokrytí na 3620 školách velmi významnou položkou. NKÚ ve své zprávě tvrdí, že podle zadávací dokumentace se uchazeč, jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější, zavázal plně respektovat konkretizaci parametrů a rozsahu plnění pro reálné lokality, byl povinen před vlastním plněním veřejné zakázky provést nezbytné místní ohledání reálné lokality a vypracovat projekt každé reálné lokality. Na základě zadávací dokumentace ale prý vypracování projektu nebylo zadavatelem poptáváno a zadavatel za tato plnění neměl hradit uchazeči náklady s tím vynaložené.
Pravda je taková, že bylo zhola nemožné chtít po uchazečích závazné konkrétní ceny ve chvíli, kdy ani ministerstvo školství nemělo představu o tom, ve kterých školách se projekt uskuteční. Proto všichni uchazeči přepočítali veškeré náklady na cenu za jedno přípojné místo. To, že tato cena neodpovídá ceně za obdobné přípojné místo někde v kanceláři, ve které je síť LAN s celkem 20 počítači, je tedy zcela zřejmé. Ostatně ceny za jeden takzvaný „pasivní port“ nebyly nižší ani u ostatních nabídek. Přesvědčit se o tom mohli i kontroloři NKÚ, pokud by si tyto dokumenty vyžádali. Na základě zákona o veřejných zakázkách tehdy komise pro otevírání obálek posuzovala formální náležitosti nabídek a vyhlašovala nabídkové ceny, takže i když následně vyloučené nabídky nebyly hodnoceny, nabídkové ceny jsou známé.
Konečně: pokud by vůbec někdo měl zájem na skutečně objektivním hodnocení celého projektu a porovnal všechny nabídkové ceny, mediální bublina kolem tohoto projektu by velmi rychle splaskla.
Kde se šetří a kde ne.
Jen tak na okraj by bylo možná vhodné si připomenout, jak vlastně vypadala původní koncepce projektu SIPVZ. V roce 1999 byl vypracován v rámci usnesení vlády č. 525/1999 Akční plán realizace SIP. V tomto materiálu byl stanovena nutná výše rozpočtových prostředků na vybavení každé školy jedním multimediálním počítačem a jeho připojením do sítě linkou 64kbps. Nutné finanční prostředky pro jednu školu byly stanoveny na 225 tisíc korun v prvním roce a 175 000 korun v dalších letech. Od roku 2001 do konce roku 2005 vychází tedy pro 6000 lokalit celkový rozpočet na 5,55 miliardy korun bez DPH, a to vše jen za pouhých 6000 počítačů bez lokálních sítí na školách a bez pevně definované struktury. Je zajímavě, jak se ve zprávě NKÚ všichni pohoršují nad tím, že byl pro školení učitelů zrušen certifikát ECDL. Toto řešení tehdy navrhoval dnešní nový ředitel sekce SIPVZ Zdeněk Svoboda. Na základě tohoto návrhu by pro jednoho učitele jen poplatek za pouhý certifikát ECDL (a ne za cenu školení, ta byla zvlášť) vyšel na 2800 korun. Pokud vycházíme z faktů, že ve druhém pololetí roku 2002 bylo proškoleno 51 875 učitelů, činila by výsledná částka na poplatcích ECDL 145,25 milionu korun. Jen tyto dva příklady ukazují, jak přehnaně byly původní plány, které se naštěstí podařilo při realizaci napravit. NKÚ dnes bez hlubší znalosti problematiky vyčítá ministerstvu, že se odklonilo od původních záměrů schválených vládou.
Opravdové plýtvání.
Bohužel musíme konstatovat, že téměř po roce naprosté nečinnosti sekce SIPVZ ministerstva došlo ke skutečnému znehodnocení investic. Sázka na zpolitizování celého problému přinesla neradostné výsledky. Absence jakékoli koncepce, promarnění šance využít závazku Českého Mobilu ve výší 450 milionů korun - to jsou jen ty nejkřiklavější části inventury, která shrnuje činnost ministerstva od června 2002. K tomu musíme připočítat chybějící školský informační a vzdělávací portál, který byl původně projektován jako klíčové místo celého systému. Absenci tohoto portálu asi nejcitelněji pociťují uživatelé z řad učitelů, kteří marně volají po nějakých výukových aplikacích.
To, že v počítačích ve školách chybějí disketové mechaniky, je až sekundární problém, který se objevil ve chvíli, kdy chybějící portál přinutil učitele shánět a instalovat software „na vlastní pěst“. Kdyby portál existoval, byly by tyto nářky většinou zbytečné. Ale možná bude v brzké době všechno jinak. Jak se dovídáme z novin, infrastrukturní část projektu možná přejde pod ministerstvo informatiky a bude dále existovat v rámci Intranetu veřejné správy. Proč ne, ostatně propojení těchto infrastruktur bylo projektováno už na začátku roku 2002. Jen podotýkám, že jakákoli zásadní změna v koncepci ještě více znehodnotí investice již vynaložené a zbytečně diskredituje celý projekt, který nám Evropa mohla závidět.
