Nedostatek materiálu, zvyšování cen a absence kvalifikovaného personálu. To je jen zlomek problémů, kterými se český průmysl musí zabývat. V roce 2019 pracovalo v sekundárním sektoru asi 1,2 milionu lidí. Toto číslo se dlouhodobě příliš nemění. Podle Hospodářské komory však na pracovním trhu stále chybí 450 tisíc zaměstnanců. Jejich nedostatek už firmy nemohou kompenzovat ani najímáním agenturních pracovníků. Lidé chybí ve strojírenství, zemědělství, lesnictví a stavebnictví, jež závisí na zahraničních posilách.
I to by mohlo být jednou z příčin poklesu průmyslové produkce v Česku. Ta se v září podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) meziročně snížila o čtyři procenta. Ke změně nejvíc přispívají potíže v automobilovém a dřevozpracujícím průmyslu, naopak strojírenství zažívá nárůst. Tržby z průmyslové činnosti v běžných cenách se snížily o 0,7 procenta. Počet zaměstnanců pak zůstal stejný jako před rokem, ale jejich mzdy stouply o 4,2 procenta.
Jenže ani vidina vyšších odměn nepředstavuje podle všeho pro lidi dostatečnou motivaci, aby si v tomto odvětví našli uplatnění. A tak musejí firmy chtě nechtě investovat do automatizace.
Částečně automatické výrobní linky se již léta používají ve strojírenství, nyní každopádně různé technologie, šetřící čas a práci, přechází i do dalších odvětví – zejména do logistiky, gastronomie a potravinářství. ČSÚ uvádí, že za minulý rok používalo průmyslové nebo servisní roboty ve zpracovatelském sektoru 18 procent podniků s deseti a více zaměstnanci. V mezinárodním srovnání je to ale stále málo. Zatímco u nás pracuje jeden robot na sto lidí, v jihokorejských firmách činí poměr 1:15.
Typickým příkladem firmy, která do svého procesu zdařile implementuje roboty, může být logistická společnost Zásilkovna. Do svých expedičních skladů „vypustila“ roboty nazvané v návaznosti na slavnou hru PackMani. Relativně malé stroje roznáší balíky po skladišti a pomáhají lidem je třídit. Za hodinu odbaví až deset tisíc zásilek. V dopravování věcí po hale jsou sice rychlejší a efektivnější než lidé, ale zatím neumí sami vážit ani skenovat zásilky. Vedení Zásilkovny si každopádně dosavadní spolupráci člověka a stroje chválí.
Provoz bez obsluhy
Celosvětová touha po automatizaci se projevila i na letošních průmyslových veletrzích v Miláně a Brně. Všimli si toho zástupci společnosti Renishaw, kteří na obou akcích vystavovali své inovativní přístroje. Zatímco zahraniční návštěvníci se prý nebránili v rámci automatizace pořizovat celé nové stroje, Češi hledali u výstavních stánků možnost, jak upgradovat stávající vybavení svých továren. Největší se ze sortimentu společnosti Renishaw popularitě těšily moderní snímací systémy, jež umožňují automatizovat celý výrobní proces včetně závěrečné kontroly.
„Návštěvníkům se líbila například naše bezkontaktní laserová nástrojová sonda NC4 s modrým laserem, která poskytuje mnohem přesnější měření než klasické dotykové sondy,“ uvádí ředitel české pobočky Renishaw Josef Sláma. „Propůjčuje obráběcím strojům přesnost a ve spojení s počítačem také inteligenci potřebnou pro bezobslužný výrobní provoz,“ dodává. Kvůli nedostatku odborníků musí také vedení firem tlačit na zjednodušení ovládání strojů. Zmiňovanou laserovou sondu tak lze programovat pomocí nenáročné mobilní aplikace.
Dalším vynálezem, který by měl dělníkům ve fabrikách usnadnit práci a kvalifikované obsluze strojů ušetřit čas, jsou ultrazvukové systémy. Mezi ně patří například RUP1, jež rozšiřuje možnosti pětiosých souřadnicových měřicích strojů. Automatická detekce tloušťky dílu pomocí ultrazvuku umožňuje změření velmi rozměrných dílů nebo obtížně dosažitelných prvků. Na veletrhu EMO v Miláně byly možnosti sondy RUP1 demonstrovány při měření rozměrné podvozkové nohy nadzvukového letounu. Její dutina se běžnými metodami měří velmi obtížně.
„Výhodou nové generace ultrazvukových systémů je fakt, že nepotřebují pro přenos signálu nádrž s vodou ani spojovací gel. Disponují inovativní kuličkou s elastomerovým hrotem, která zajišťuje vynikající spojení mezi sondou a materiálem. Obsluha se tedy nemusí zabývat sledováním obrazovky osciloskopu a namísto toho se věnuje důležitější práci,“ vysvětluje Sláma.
Projede rychlostí formule a změří každou molekulu
Další firmy zase na veletrhu chtěly investovat do odměřovacích pravítek, která podle Renishaw běhají uvnitř stroje stejně rychle jako formule 1 na závodním okruhu. Dokážou opakovaně rozlišit polohu snímače s přesností na jeden nanometr a zvládají to i v rychlosti 100 metrů za sekundu, respektive 360 kilometrů v hodině (podobnou rychlostí sviští tyto monoposty například po startovní/cílové rovince na trati v italské Monze). V tomto tempu přitom sondy okolo sebe stále rozeznávají jednotlivé molekuly.
Ačkoliv samotná pravítka měří velmi přesně, okolní prostředí jim to nijak neusnadňuje. Při práci musí odolávat emulzím, chladicím kapalinám, prachu, šponám a odpadu. Jejich majitelé od nich navíc očekávají, že budou dokonale fungovat celé roky bez nutnosti servisu. Jedná se totiž o celkem náročnou operaci, neboť jsou povětšinou ukrytá hluboko v nitru stroje a vyndávají se odtud jen zřídkakdy.
„Proto jsou moderní optické snímače polohy konstruovány podobně jako technologie využívané pro dobývání vesmíru, tedy jako maximálně odolné a spolehlivé, aby se nemusely nikdy vyjímat. Většina uživatelů obráběcích strojů proto odměřovací pravítko nikdy na vlastní oči neviděla,“ konstatuje Sláma.
Zjednodušení na všech frontách
Inovace se týkají celého měření, a tak se nevyhnuly ani upínání měřeného dílce. V praxi jde údajně o zdlouhavý a nepříjemný úkon, protože díl se nesmí pohnout, a přece se musí v držáku natočit tak, aby stroj mohl změřit všechny jeho parametry - což není práce pro absolventa základní školy s roztřesenýma rukama. Na druhou stranu, lidí, kteří s obdobnou činností mají zkušenosti, se (opět) nedostává.
A právě proto roste zájem firem o vychytávky, jako je QuickLoad rail systém. Ten umožňuje rychlé a variabilní nastavování dílců do souřadnicových měřicích strojů. Upínací desky se pomocí rychloupínacích magnetů a polohovacích kolíků fixují do speciálních lišt. Při měření je možné vyměňovat upnuté sestavy doslova ve vteřinách. Lze tak snadno upevnit a následně změřit jakoukoli součástku a šetřit cenný čas strávený rovnáním výrobku do přístroje.
„Díky automatizaci lze zásadně zvýšit výrobní kapacitu, opakovatelnost a přesnost kontrolního procesu. Je to zásadní rozdíl oproti fixování součástek kobercovou páskou či různými lepicími hmotami, což jsou sice primitivní, ale funkční praktiky, které se v praxi stále často vyskytují,“ doplňuje Sláma.
Automatizace se nevyhne ani gastru
Celá řada startupů napříč Evropou vymýšlí, jak zařídit, aby automatické stroje našly své uplatnění rovněž ve službách. V tomto sektoru se jako první prostor pro inovace nabízí obor gastronomie. Například roboti by mohli rozvážet jídlo lidem domů. To by nejen šetřilo čas kurýrů, ale i zajistilo skutečně bezkontaktní doručení vhodné například pro osoby v karanténě.
Ještě o kus dál pak zašel americký fastfoodový řetězec White Castle. Jeho vedení zaměstnalo v kuchyni robotickou paži, která sama obrací maso na grilu a smaží hranolky. Slavný McDonald's se zase chystá spustit automaticky obsluhovanou drive through linku.
Pozadu přitom nezůstávají ani české restaurace. Lehce humornou automatizační novinkou je robotická číšnice Bella v pražské stejkárně Maso a kouř. Bella vypadá jako pojízdný stojan na tácy s několika patry a nahoře se z jejího displeje usmívá milý obličej. Je stejně vysoká jako děti, které ji taky mají ze všech zákazníků nejraději.
Robotická servírka se stala hlavní atrakcí a lákadlem v restauraci a zatím slouží spíš k pobavení zákazníků než jako skutečná úspora času. Její dvojče obsluhuje v kavárně Jazzve, kde roznáší kávu vařenou tradičním arménským způsobem a medovník.
