POHOSTINSTVÍ Majitelé restaurací si oddychli. Úředníci jim totiž nezakázali kouření v jejich podnicích. Jaké dopady by měl takový zákon na české hospody? A je skutečně kouření nedílnou součástí tuzemského pohostinství, jak tvrdí většina lidí z oboru?
POHOSTINSTVÍ Majitelé restaurací si oddychli. Úředníci jim totiž nezakázali kouření v jejich podnicích. Jaké dopady by měl takový zákon na české hospody? A je skutečně kouření nedílnou součástí tuzemského pohostinství, jak tvrdí většina lidí z oboru?
Od začátku roku platí nový protikuřácký zákon. Původní návrh, úplně zakázat kouření v restauracích, neprošel a většina majitelů si oddychla. Kouření v restauracích se proto i nadále řídí vyhláškou ministerstva zdravotnictví z roku 2004, která nařizuje restauracím dostatečné odvětrávání.
Odpůrcům kouření, tedy zastáncům práv nekuřáků, připadá vyhláška nevyhovující.
„V praxi je to neproveditelné, aby někdo chodil po hospodách a měřil, zda hodnoty škodlivin ve vzduchu nepřesahují hygienické limity. Ten zákon musí být jednoznačný, aby byl funkční,“ říká Kateřina Langrová, lékařka a ředitelka České koalice proti tabáku. Nový protikuřácký zákon je podle ní určitým krokem zpět, protože zrušil zákaz kouření v době podávání hlavních jídel. Ten platil v místnostech, kde nebyla stavebně oddělena jídelna pro kuřáky. Langrová by byla pro zákaz kouření v restauracích, což by nepovažovala za zákon proti konzumentům tabáku, ale na ochranu nekuřáků.
Na druhé straně stojí majitelé restaurací, kteří si v převážné většině zákaz ve svých podnicích nepřejí. „Souhlasil bych s tím, aby se během obědů a večeří nekouřilo tam, kde tomu podmínky neodpovídají. Ale dovedete si představit, že na vesnici řeknete, že se v hospodě vůbec nebude kouřit? To by ten majitel mohl podnik hned druhý den zavřít,“ říká Pavel Hlinka, prezident Národní federace hotelů a restaurací. Takový zákaz by podle něj měl ničivý dopad na malé a střední podnikatele. „Všechno, co se řeší kategoricky -bez ohledu na vnější podmínky, buď vůbec nefunguje, nebo to má někde likvidační dopad,“ říká Hlinka.
ZAMĚSTNANCI SE KOUŘI NEVYHNOU
Kouř neobtěžuje jen hosty, ale také zaměstnance restaurací, kteří tráví v zakouřených prostorách nejvíce času a jsou tedy také nejvíce ohroženi pasivním kouřením. Host, kterému vadí zakouřené prostředí, má vždy možnost zvolit jiný podnik. „Právě ochranu personálu vidím jako problém. Je otázka, jak docílit toho, aby naši zaměstnanci pracovali ve zdravotně nezávadném prostředí,“ říká Pavel Hlinka.
V Irsku, kde zákaz kouření v restauracích platí od března 2004, stáli na začátku tohoto zákona právě zaměstnanci, kteří už nechtěli každý den v práci vdechovat kouř z cigaret. U nás ale situace zůstává jiná. Ten, kdo chce pracovat v restauraci, musí buďto najít nekuřácký podnik, kterých není mnoho, nebo se smířit s tím, že zakouřené prostředí k jeho zaměstnání patří. Podle Langrové je něco takového v rozporu se zákoníkem práce. „V našem zákoníku práce je obsaženo, že každý nekuřák má právo na nekuřácké pracovní prostředí. Nevidím důvod, proč zrovna zaměstnanci restaurací by z toho měli být vyjímáni,“ tvrdí Langrová.
EVROPA PŘESTÁVÁ KOUŘIT Snaha bojovat proti kouření na veřejných místech a v restauracích je současným evropským trendem. „Průzkumy ze států, kde zákaz vstoupil v platnost, jako je například Itálie nebo Irsko, ukazují, že po krátkém poklesu návštěvnosti následuje vzestup,“ připomíná Langrová. Provozovatelé v Česku se podle ní bojí mít nekuřáckou restauraci, protože ještě neuvěřili, že to není ekonomická hrozba. Klientelu ztracenou v zarytých kuřácích by měli nahradit ti, kteří do restaurací zatím nechodili právě kvůli zakouřenému prostředí. Pokud bude Česko následovat evropský trend, je možné, že sami zákazníci začnou vyžadovat více nekuřáckých podniků. A dojde tak ke spontánní proměně našich restaurací, která bude vyhovovat hostů, majitelům i zaměstnancům. Podle Hlinky však nejsme na něco takového ještě připraveni a je tedy dobře, že zákon neprošel. CO ŘÍKÁ VYHLÁŠKA
„Vzduch kontaminovaný kouřem v konzumačním prostoru musí být odstraňován a musí být zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným, nebo nuceným způsobem větrání, popřípadě musí být vzduch upravován klimatizací.“
JAK JE TO V EVROPĚ IRSKO Původní zákaz kouřit na některých veřejných místech byl od března 2004 rozšířen na veškeré veřejné prostory včetně restaurací a barů. NORSKO Jako druhá země Evropy zakázalo v červnu 2004 kouření i v restauracích a barech. ITÁLIE Od ledna 2005 platí zákaz kouření ve veřejných zařízeních, která nemají prostory vybavené stanovenou ventilací. Tu však má v Itálii jen asi pět procent barů a restaurací. ŠVÉDSKO Zákaz kouření platí ve všech veřejných prostorách, v restauracích a barech od 1. června 2005. MALTA
**Od října 2004 platí na Maltě zákaz kouření ve veřejných prostorách, včetně restaurací a kaváren.
