Komu pomůže, když stavební spoření budou smět prodávat také bankovní ústavy?
Ministerstvo financí (MF) přišlo s návrhem, aby stavební spoření mohly poskytovat i komerční banky. Co to ale konkrétně znamená, zatím nikdo neupřesnil. Hlavní motivace spočívá dle ministerstva v tom, že finanční skupina zahrnující jak banku, tak stavební spořitelnu by do budoucna mohla takový produkt nabízet pouze coby jedna instituce.Ušetřila by tak řadu nákladů na provoz, což by se mohlo projevit v konečných cenách pro klienty. To je však poněkud nejisté. Pokud by takové opatření opravdu ušetřilo náklady bankám, jež vlastní stavební spořitelnu, nikdo nezaručí, že úspory formou nižších cen přenesou na klienty. A pokud nepřenesou, stát by vlastně pomohl bankám k vyšším ziskům.
Nevydělávat? Vyloučeno
Ministerstvo financí nevylučuje, že by stavební spoření mohly poskytovat i banky, které ve své skupině nemají stavební spořitelnu. Požádat o licenci ke stavebnímu spoření ale banky mohou už nyní; žádná to však zatím neudělala. Nelze se divit. Začít na tuzemském trhu prodávat „z nuly“ stavební spoření se totiž nevyplatí, a to ani v případě, že by šlo o velkou banku s dostatečným kapitálem. Podle zákona o stavebním spoření záleží pouze na tom, kolik klientů, a tedy i vkladů banka sežene.
Zákon například uvádí, že půjčku ze stavebního spoření může finanční dům klientovi poskytnout až poté, co bude zájemce minimálně 24 měsíců spořit. Byť si klient po dvou letech spoření úvěr nevezme, spořitelna pro něj musí tyto prostředky stejně blokovat pro případ, že by s žádostí přišel, neboť zákon mu půjčku garantuje. Spořitelna může úvěr dát i dřív, než uplyne 24 měsíců, jenže podíl těchto takzvaných překlenovacích úvěrů nesmí překročit dvacet procent součtu všech cílových částek, které si klienti u banky nasmlouvali.
Popsaná pravidla v podstatě znamenají, že prodejce stavebního spoření musí financovat úvěry z vkladů těch, kdo u něj uzavřou smlouvu o stavebním spoření, a držet dostatečné rezervy. To pro nové prodejce stavebního spoření, byť s dostatečným kapitálem na případné poskytování úvěrů, znamená čekat, až sežene nejen dostatek vkladů, kterými by úvěry kryli. Vzhledem k tomu, že hlavní byznys v tomto oboru je poskytování úvěrů, čekat znamená totéž jako nevydělávat, a to si žádná banka nemůže dovolit. A při zohlednění toho, jak omezený je potenciál tuzemského trhu, kde už pět milionů Čechů má stavební spoření, může čekání na nové klienty či přetahování klientů konkurenci trvat nekonečně dlouho.
Prolomení limitů
Pokud by ministerstvo financí chtělo dostat na trh stavebního spoření nové hráče, muselo by podstatně změnit zákon o stavebním spoření. Zejména zmiňované limity, které bance nařizují, jaký poměr úvěrů ke vkladům může držet. Zda MF o takové změně uvažuje, zatím není jasné. „V současné době teprve začínají práce v oblasti koncepčních změn systému stavebního spoření. Konkrétní variantu a způsob její realizace nelze zatím předjímat,“ uvedla náměstkyně ministra financí Klára Król. MF prý vydalo konzultační materiál, kde je možnost, že by stavební spoření prodávaly i banky, předložená k diskusi.
Jestliže by se ovšem úvěrová omezení zrušila anebo zmírnila a banky by v případě stavebního spoření nemusely hlídat poměr úvěrů a vkladů, došlo by ke zlikvidování principu kolektivního financování, na kterém produkt stojí. Tedy že vklady kryjí úvěry, což ovšem činí ze stavebního spoření jeden z nejbezpečnějších produktů na finančním trhu.
Samé nejistoty
Zmiňovaná snaha integrovat spořitelny do bank, což je původní zdůvodnění plánu zavést stavební spoření do všech bank, rovněž ztrácí smysl, neboť už se tak v podstatě stalo. Když například klient přijde na pobočku České spořitelny, pořídí stavební spoření, které by formálně měla prodávat Stavební spořitelna České spořitelny, a nepozná rozdíl, zda spoření koupil od banky, či od spořitelny. Není ani jisté, zda by vstup nových hráčů na trh stavebního spoření donutil již existující zlevnit. Někteří experti dokonce tvrdí, že by to naopak mohlo úvěry ze stavebního spoření zdražit. „Pokud budou stavební spoření poskytovat i jiné banky, není v tom problém, ale vzdáváme se významných výhod pro klienty, které jsou postaveny na faktu, že stavební spoření prodává jen několik finančních domů. To znamená, že třeba úvěry by nebylo možné poskytovat tak levně jako dosud, protože někteří poskytovatelé by na to nevybrali dost vkladů a museli by půjčky financovat jinak, třeba z trhu, což by tyto půjčky zdražilo,“ tvrdí člen představenstva Stavební spořitelny České spořitelny Jan Diviš.
Kunert v pozadí
O změně stavebního spoření se mluví už dlouho. Pro radikální změnu se však v křesle ministra financí odhodlal až Miroslav Kalousek. Že se ale pustí do kompletní proměny celého systému stavebního spoření, čekal málokdo. Vždyť úspor ve státním rozpočtu pomocí změn ve stavebním spoření lze dosáhnout prostým seškrtáním státní podpory, což se mu už částečně podařilo prosadit. Málokdo proto tuší, co je v pozadí plánu, o kterém zatím ani MF neví, jaký reálný dopad na trh by přinesl.
Jediným a hlasitým zastáncem stavebního spoření „pro všechny“ je kromě ministerstva financí Jiří Kunert, šéf UniCredit Bank a rovněž prezident České bankovní asociace. Kunert nejprve v srpnu v Hospodářských novinách prohlásil, že stát by měl podporu stavebního spoření zcela zrušit, a o měsíc později v MF Dnes uvedl, že pokud by stavební spoření mělo podobu spoření pro všechny, pak by toho UniCredit Bank určitě využila. UniCredit přitom měla ještě před třemi lety svou stavební spořitelnu, jenže ji prodala a v podstatě vyměnila poskytovaní úvěrů ze stavebního spoření za poskytování hypoték. Jenže zatímco hypotéky velmi těžce zasáhla krize a trh se loni propadl o čtyřicet procent, stavební spoření s poklesem ve výši dvanácti procent prokázalo mnohem lepší kondici. To možná vysvětluje opětovný zájem o stavební spoření ze strany UniCredit a možná i celý humbuk okolo snahy zatáhnout stavební spoření do všech bank.
