Investoři nalévají miliardy do agrobyznysu...
celý podtitul:
Investoři nalévají miliardy do agrobyznysu – a snaží se zvrátit desítky let špatného sovětského hospodaření
USMAŇ, RUSKO
Dva zelené kombajny se prohrkotaly v rozpáleném slunci přes obrovskou plochu žlutého ječmene a vysypaly sklizené zrno na korby čekajících náklaďáků. V Usmani, venkovském okrese asi 500 kilometrů jižně od Moskvy, byla letos rekordní sklizeň. Výnosy ječmene se téměř zdvojnásobily. A to nebylo zdaleka všechno. Na nekonečných rovinách jižního Ruska se letos v létě zvedaly kilometr za kilometrem vysoko nad úrodnou černozem lány pšenice, kukuřice a slunečnic.
Před pouhými čtyřmi lety rašila na týchž polích jen divoká tráva. Třebaže tato půda byla obdělávána celá staletí, v 90. letech 20. století tato tradice téměř zanikla. Sovětské kolchozy neboli kolektivní zemědělská hospodářství, což byly sotva vzory efektivity v zemědělství, zbankrotovaly, jakmile se zhroutil komunismus a venkované opustili půdu. „Když se dostal k moci Gorbačov, všechno se začalo rozpadat,“ říká Alexander Gulov, bývalý šéf jednoho usmaňského kolchozu.
Avšak zemědělství se v této oblasti i v celém obilném pásu Ruska vrací na výsluní. Obchodníci s komoditami, zpracovatelé potravin, přepravní firmy a další skupují statky v naději, že budou těžit z vysokých celosvětových cen obilí. Tito noví investoři nalévají miliardy dolarů do půdy, a potom vylepšují řízení a technologie v podnicích rozkládajících se na stovkách hektarů. Podle Ústavu pro zemědělský marketing (IAM) v Moskvě velké zemědělské holdingové společnosti dnes ovládají asi deset procent zemědělské půdy Ruska oproti čtyřem procentům v roce 2003 – i když v těch nejvýnosnějších oblastech jim patří víc než čtvrtina půdy. „Je tu obrovský potenciál,“ tvrdí Robert Coleman, Jihoafričan, který dohlíží na statky v regionu pro Agro-Invest, moskevskou skupinu, jež vlastní 100 000 akrů (40 470 ha – pozn. red.) kolem Usmaně. „Investovali jsme do velkých strojů, uplatňujeme západní myšlenky a dosahujeme skvělých výsledků.“
Důvod tak velkého zájmu je nasnadě. OSN uvádí, že Rusko má přibližně 480 000 čtverečních mil (1 243 200 km2 – pozn. red.) orné půdy – což odpovídá více než dvojnásobku rozlohy Francie. Je to osm procent z celosvětového úhrnu, přičemž většinu tvoří velmi úrodná černozem. Ovšem následkem desítek let špatného hospodaření se Rusko podílí na globální produkci plodin méně než čtyřmi procenty a je čistým dovozcem potravin.
Mezi největší nové podniky patří Agro-Invest. V posledních dvou letech vynaložil zhruba 350 milionů dolarů a dnes má téměř 900 000 akrů (364 230 ha – pozn. red.). Tato firma pěstuje v širokém pásu jižního Ruska pšenici, ječmen, kukuřici a olejnatá semena. Přestože dosud hospodaří se ztrátou, letošní tržba patrně přesáhne 40 milionů dolarů, zhruba dvojnásobek úrovně z roku 2007. „Dnes mohou být v zemědělství ziskové jen velké agroprůmyslové holdingy, protože to vyžaduje obrovské finanční prostředky,“ prohlašuje Zorigto Sachanov, předseda Agro-Investu. V prosinci získala mateřská společnost Agro-Investu, firma Black Earth Farming se zázemím ve Švédsku, při vstupu na stockholmskou burzu 256 milionů dolarů, čímž dosáhla tržní kapitalizace přibližně ve výši jedné miliardy dolarů.
K honbě za půdou se připojují další investoři. Švédská společnost Alpcot Agro investovala v Rusku 230 milionů dolarů a ovládá přes 120 000 akrů (48 564 ha – pozn. red.). Ruské společnosti RAV Agro-Pro s izraelskými, americkými a britskými financemi patří přibližně 370 000 akrů (149 739 ha – pozn. red.). Z Dánka podporovaná firma Trigon Agri získala od svého založení před dvěma lety 300 000 akrů (121 410 ha – pozn. red.) v Rusku a na Ukrajině. Všechny tři společnosti plánují veřejnou nabídku akcií, až se zlepší podmínky na globálním trhu.
Místní obyvatelé v daleké Usmani důvěru zahraničních investorů sdílejí. „Možnosti Ruska jsou prostě kolosální,“ míní Viktor Karnušin, regionální šéf Agro-Investu. Říká, že v příštím roce společnost zvětší obdělávanou výměru o 50 procent a že se produktivita rychle zvýší, jak se na statcích bude využívat více dovážených strojů. Podle něho by výnosy pšenice měly vzrůst o 25 procent. „Lidé se (v 90. letech) strachovali o budoucnost, ale teď vědí, že všechno bude dobré,“ říká tento bývalý armádní plukovník.
Nemůže se dočkat, aby se pochlubil nejnovějším přírůstkem statku: kanadským kultivátorem Bourgault za 300 000 dolarů. V posledních letech statek nahradil většinu svých zrezivělých starých ruských traktorů a sklízecích strojů vybavením od illinoiské firmy John Deere. „To je prostě nesrovnatelné,“ říká traktorista Nikolaj Jaroslavcev, který si stěžuje, že jeho starý ruský model byl pořád porouchaný. Navigační přístroj GPS v současnosti pomáhá udržovat traktor ve správném směru, když jezdí po polích. Veškerá nová technologie znamená, že společnost zaměstnává 340 lidí na půdě, kterou za časů kolchozu obdělávalo 3000 lidí – a Agro-Invest toho vypěstuje víc.
Ve všech částech Ruska existuje pro podobné zvyšování produktivity obrovský potenciál. Investiční banka Trojka Dialog uvádí, že výnosy obilí v zemi činí průměrně asi jednu tunu z akru, tedy jen asi čtvrtinu toho, co sklízejí zemědělci v západní Evropě. Avšak akr (1 akr = 0,4047 ha = pozn. red.) půdy v Rusku stojí v průměru 400 dolarů – pouhých deset procent toho, co ve Francii, a 20 procent ceny půdy v Brazílii.
Ruská kapitalistická revoluce na venkově pořád ještě probíhá. Zákaz prodeje zemědělské půdy vydaný v komunistickém období byl zrušen až v roce 2003. Místní úřady, ještě dnes podezíravé vůči investorům zvenčí, nacházejí cesty, jak blokovat prodeje půdy. Asi tři čtvrtiny zemědělské půdy dosud ovládají bývalá družstva a deset procent patří malorolníkům. A stále existuje riziko – stejně jako v ruském ropném a plynárenském průmyslu –, že dojde k prudké reakci proti zahraničnímu vlastnictví. Cizinci mají zakázáno kupovat zemědělskou půdu, ačkoli takové společnosti jako Black Earth Farming obešly tato omezení tím, že založily ruské filiálky, kdežto firma Alpcot Agro a další mají půdu v dlouhodobém pronájmu. „Podnikání v Rusku je velice lokální a člověk musí mít podporu místních úřadů,“ říká Björn Lindström, investiční manažer Alpcotu.
Místní zemědělci v Usmani si často stěžují, zvláště když je řeč o rostoucích cenách pohonných hmot a umělých hnojiv. Naopak vnitrostátní ceny obilí jsou 40 procent pod mezinárodními úrovněmi, protože Kreml uvalil omezení na export, aby stlačil inflaci. Když bude Rusko chtít zvýšit vývoz potravin, bude muset investovat miliardy na modernizaci přístavů a železnic.
Takové nástrahy vysvětlují, proč investice do půdy nemusejí být tak bezpečnou sázkou, jak by se mohlo zdát. „Kdyby ceny obilí poklesly, hodně těchto společností by stálo před skutečnými problémy,“ varuje Kingsmill Bond, analytik banky Trojka Dialog. Potenciál však určitě nelze popřít: „Půda je levná,“ říká. „A je jí spousta.“
Foto, s. 51:
Akr půdy (= 0,4047 ha) v Rusku stojí v průměru 400 dolarů – desetinu toho, co ve Francii
Graf, s. 51; čísla na obou osách stejná jako v originále:
ŽIVNÁ PŮDA RŮSTU
MILIONY TUN
SKLIZEŇ OBILÍ V RUSKU
…
* Odhad
Pramen: Rosstat, ruské ministerstvo zemědělství
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
