Když se jako žáci základní školy setkávali s šikanou, cítili beznaděj, protože nevěděli, jak svým spolužákům pomoci. Přišli na to až během studií víceletého gymnázia, kdy Jan Sláma v návaznosti na negativní zkušenosti vytvořil spolu s Davidem Špunarem a Pavlem Ihmem platformu Nenech to být (NNTB). Ta měla jasný úkol: sloužit jako bezpečné prostředí pro ty, kteří násilí odmítají jen přihlížet. „Na základce jsem sledoval své spolužáky, kteří byli oběťmi šikany, a řešil jsem, co s tím. Říkal jsem si, že půjdu za paní učitelkou, a když jsem šel, vyzradilo se to a já tím zlost agresorů obrátil proti sobě,“ říká Sláma, který dnes stojí v čele společnosti.
Že jednoho začne podnikat, věděl už jako malé dítě. Zatímco jeho spolužáci z druhého stupně hráli fotbal a běhali po hřištích, on pomalu zabředal do světa byznysu. „Rodiče byli zvyklí, že mám netradiční koníčky, takže nikoho nepřekvapilo, když jsem ve 12 přišel s tím, že chci nakupovat akcie,“ vzpomíná Sláma na svou cestu k vlastnímu startupu. Ten společně s dvěma spolužáky založili už v 17 letech a přes svůj nízký věk to brali jako přirozený proces. „Šlo to postupně. Od malých podnikatelských krůčků ve dvanácti, po založení firmy v sedmnácti. Když uběhne pět let a váš jediný koníček, který vás naplňuje, je podnikání a věci spojené s technologiemi, tak si na to rodiče zvyknou,“ vypráví šéf NNTB a dodává, že se kvůli rozjíždění vlastního byznysu musel nechat zplnoletnit.
Zkušenosti z oblasti technologií měli všichni tři spoluzakladatelé ještě před založením startupu. Než přišli s NNTB, tvořili na zakázku aplikace, e-shopy i mobilní hry. Do nových projektů se však obvykle pouštěli s vidinou zisku. „Říkali jsme si, že by bylo fajn udělat něco, co není jen o podnikání, ale udělá to svět trošku lepším,“ vysvětluje Sláma, který si společně se spolužáky vzpomněl právě na problematiku spojenou se šikanou.
Digitální schránka důvěry
Fakt, že se inkriminované oblasti zatím nedotkla digitalizace, hrál v tu chvíli pro ně. „Existovaly schránky důvěry, ale třeba u nás na základní škole byla přímo naproti ředitelně. Takže představa, že tam někdo jde, nebyla úplně reálná,“ konstatuje Špunar, jenž v rámci NNTB plní funkci COO. Přitom právě anonymita hraje v tomto případě naprosto zásadní roli. Nikdo zpravidla nechce jít sám proti davu. A už vůbec ne veřejně.
Se stejnou myšlenkou přistupovali tři studenti také k samotné platformě, pro kterou se anonymita stala jedním z klíčových faktorů. Jinými slovy, pokud se někdo na šikanu ve škole rozhodne skrze aplikaci NNTB upozornit, nemusí se bát, že by se dobrý skutek obrátil proti němu. Tato informace se navíc vždy dostane ke kompetentní osobě, jež prošla školením a ví, jak vzniklou situaci řešit.
Informovat skrze platformu příslušnou školu o tom, že v ní probíhá šikana, mohou sami žáci bez toho, aniž by museli agresora přímo jmenovat. „Spousta dětí na základce by paní učitelce řekla, že se nějaký spolužák v kolektivu necítí dobře a je mu ubližováno, ale už se jim úplně nechce dodávat to, že je tam někdo, kdo ho šikanuje. Protože to už by si zase začaly připadat jako bonzáci,“ tvrdí Sláma. Sdělit pomocí aplikace, že někdo ve třídě trpí, podle něj ale bohatě stačí. Kdo dotyčnému ubližuje, lze totiž následně poměrně snadno dopátrat. Obvykle se jen stačí začít ptát.
Do mobilního i webového formuláře zadávají děti čtyři základní informace. Nejprve žák vybere školu, napíše, který spolužák se necítí dobře, a dodá, do jaké třídy tento jedinec dochází. Poslední pole, jež slouží pro více informací, může ponechat prázdné. Mnoho dětí se však dobrovolně rozepíše. Oznámit anonymně šikanu může samozřejmě i samotná oběť. Výhodou aplikace je, že se spolužáci o tomto kroku nikdy nemusí dozvědět. „Pro kohokoli je strašně složité říct: mě někdo šikanuje. Děti si pak připadají slabé. Ale v momentě, kdy se prezentují jako třetí osoba, tak se nejeví jako ti, kteří to nevydrželi. Vypadá to tak, že to řekl nějaký spolužák, což je pro ně jednodušší,“ objasňuje Sláma.
Službu NNTB momentálně využívá přes 2500 organizací. V Česku na ni spoléhá každá třetí škola a stále oblíbenější je tato platforma také v zahraničí, kde s ní pracuje zhruba 150 vzdělávacích institucí. Známá je tam pod názvem FaceUp.com, přičemž zájem je o ni hlavně v Jihoafrické republice, kde školy o poznání častěji využívají také pomoci odborníků, typicky psychologů, které NNTB nabízí. Vedle toho spolupracuje platforma rovněž s experty na právo či HR.
Prostředek pro whistleblowery
Tak jako v případě mnoha jiných projektů, rostoucí poptávku zbrzdila pandemie a s ní spojená opatření. Po uzavření škol případů šikany obecně ubylo, částečně se pak tato forma násilí přesunula do kyberprostoru, od něhož se ale řada z nich distancuje. V návaznosti na to se společnost rozhodla rozšířit své působení a zaměřila se primárně na firmy, zejména pak na problematiku whistleblowingu, tedy oznamování trestných, podezřelých či neetických praktik a jednání v podnicích.
Platforma se stala partnerem pro zavedení nové evropské směrnice, podle které musejí státem přímo zřizované instituce od 17. prosince loňského roku provozovat interní oznamovací systém, v rámci něhož mohou zaměstnanci, zákazníci či třeba dodavatelé nekalé praktiky nahlašovat. Jednu z certifikovaných a bezpečných možností pro oznamovatele představuje právě NNTB, které v Česku momentálně spravuje kolem 270 společností. A přestože stále nebyl schválen transpoziční zákon, jenž by působení směrnice rozšířil i na soukromý sektor, zavedly Slámovu whistleblowingovou platformu už i takové firmy, jakými jsou Sportisimo, Pilulka.cz, AAA Auto, DPD, Zásilkovna, Zentiva či Lomax. Stále více zákazníků však přichází rovněž ze Spojených států.
Ačkoli se společnost momentálně nejvíce soustředí právě na whistleblowing, pod který mimo jiné spadá i korupce či šikana na pracovišti, řada firem využívá platformu NNTB také jako médium, jehož prostřednictvím je možné přinášet nápady na vylepšení týkající se pracovního prostředí. Jiní pomocí něj komunikují s HR oddělením anebo se díky němu odhodlají vystoupit z davu a projevit nesouhlas.
V době pandemie se podněty často týkaly například jednotlivých protiepidemických opatření - když byli zaměstnanci nespokojení, ale báli se promluvit. „Velmi často byla situace taková, že se kolektiv shodl na nenošení roušek, ale zároveň tam byla jedna osoba, která kvůli tomu měla strach. Měla třeba nemocné rodiče a věděla, že je to rizikové, ale bála se vystoupit z kolektivu a říct: hele, já chci, abychom tady všichni měli roušky,“ přibližuje Sláma. Ani zdaleka se však nejednalo jen o prosby související se zdravím. Roli hrála například i diskriminace, kdy si zaměstnanci na nižších úrovních připadali špatně, protože na rozdíl od managementu nedostali bonusy a dárky.
100 škol maximálně
V letošním roce oslavila platforma přes 10 tisíc podnětů. Zda se je ale skutečně podařilo vyřešit, společnost kvůli citlivým datům ověřit nedokáže. Obrázek si tak může udělat pouze na základě odezvy jednotlivých firem a škol, kterých zatím pouze přibývá. Software NNTB mají momentálně k dispozici také intervenční centra bojující proti domácímu násilí, jehož výskyt rostl na pozadí probíhající pandemie.
Že bude mít aplikace takový přesah, ani jedem ze tří zakladatelů nečekal. „My jsme to vlastně zakládali se strašně malými ambicemi,“ podotýká Sláma. NNTB bral se spolužáky spíše jako dočasný tříměsíční projekt. „Vize byla, že to spustíme a necháme žít vlastním životem. Za totální cíl jsme považovali, když se nám do platformy zapojí 100 škol,“ doplňuje. Toto číslo nicméně překonali už třetí den po spuštění, což pro ně byl signál, že jejich projekt má kromě hlubšího smyslu i potenciál.
Vzhledem k tomu, že všichni studovali, věděli, že pokud chtějí s platformou pokračovat, budou muset vyřešit financování. „Začali jsme hledat nějaký byznys model, možnosti expanze. Chtěli jsme se rozšiřovat do zahraničí a poznávat nové trhy. Už to děláme pět let, takže jsme ty tři měsíce trochu přestřelili,“ směje se Sláma. Dnes má NNTB dva hlavní investory. Jedním z nich je spoluzakladatel portálu Kiwi.cz Jiří Hlavenka. K němu se později připojila také společnost Scio, jež se v oblasti školství pohybuje cirka 25 let.
Klíčová byla podpora ze strany gymnázia
Celkem už NNTB od investorů obdrželo přes 10 milionů korun, přičemž nejvíce peněz momentálně míří do firemní verze. Do budoucna je pak pro projekt klíčová hlavně expanze do zahraničí: „Ve školách se nám dlouhodobě daří pomáhat, ale s tím byznysem je to tam trochu složité. Takže my jsme si někdy před rokem a půl řekli, že se školám nebudeme snažit věnovat z byznysového pohledu, budeme to brát spíše jako neziskovou aktivitu, protože tam jde primárně o to, abychom pomohli dětem.“
V praxi to pak funguje tak, že zatímco školy mají základní verzi služby zcela zdarma, každá firma za ní zaplatí v průměru 35 tisíc ročně. Záleží ale samozřejmě na počtu zaměstnanců. Společnosti, které si přístup do platformy koupí, navíc automaticky podporují boj proti školní šikaně a domácímu násilí. Zbytek nákladů NNTB pokryje také z vlastního nadačního fondu Nenech to být, z něhož financují například preventivní kampaně na sociální síti TikTok. Ty mají za účasti influencerů dostat platformu do povědomí ještě více dětí. V zahraničí je pak aplikace dostupná zatím jen v placené verzi, a to jak pro školní, tak firemní účely. Tuto skutečnost ale hodlá společnost do budoucna změnit.
Ačkoli za úspěchem několikrát oceněné platformy stojí bezpochyby celá řada faktorů, jeden hrál podle Slámy a Špunara zcela zásadní roli. Oba věří, že projekt by se tímto způsobem nikdy nepovedlo rozjet, nebýt podpory ze strany gymnázia, které v době svých začátků oba dva navštěvovali. „Kdyby nás ve škole chtěli potopit, tak nás potopí. Vycházeli nám vstříc s individuálními plány, i když to tak v historii školy kvůli podnikání nikdo neměl,“ loví v paměti Špunar.
Sympatie vedení školy si podle Slámy získali hlavně proto, že se prostřednictvím podnikání pokoušeli udělat dobrou věc. „Kdybychom se vyloženě snažili vydělávat prachy a snili o novém Lambu, tak nás nebudou podporovat ani rodiče ani kantoři,“ uzavírá.
