(EURO 29/2004, 31/2004)
Jaroslav Kubec se ve své reakci na článek Čestmíra Klose rozhorluje nad tím, jak environmentalisté ruku v ruce s automobilisty a dráhou hážou klacky pod nohy všestranně užitečnému projektu kanálu Dunaj-Odra-(Labe). Být tak v 19. století, dal bych mu nejspíš za pravdu. Jaká je však realita dnes? Železniční koridory jsou a budou. Z analýz vychází jejich modernizace jako jednoznačně ekonomičtější investice než stavba vodního propojení (umělého kanálu v kombinaci s výraznými zásahy do stávajících vodních toků). To vše při srovnatelných „ekologických“ provozních nákladech elektrifikované železnice a vnitrozemských vodních cest.
Pokud jde o službu environmentalistů automobilismu: Ekologické organizace odmítají nejen kanál, ale i samotný tlak EU na převážně politicky motivované budování dalších kapacitních dopravních spojení, vyžadujících obětovat nákladnímu tranzitu nezanedbatelné části veřejných rozpočtů. Komodity přepravované po silnici však k pomalé a na přepravě substrátů převážně založené vodní dopravě neinklinují. Nezřídka uváděné tvrzení o snaze EU o přesun dopravy ze silnic je mýtem. Prognózy samotné unie vůbec nenasvědčují tomu, že by masivní investice do vnitrozemské vodní dopravy skutečně mohly silnicím odlehčit.
Ano, i já bych byl nadšen, pokud by budoucí kanál D-O-L měl všechny přednosti, které zmiňuje ing. Kubec. Jeho role ve snížení negativních vlivů dopravní činnosti by však byla minimální. A zlepšení vodohospodářské bilance a role pojistky proti klimatickým změnám? Ty leží mnohem spíše ve zlepšení našeho vztahu ke krajině a k hospodaření s půdou a lesy než v umělém obracení části toku Dunaje k severu.
Pavel Přibyl, Hnutí DUHA
pavel.pribyl@hnutiduha.cz
