Jízdy nacpaným metrem a noční tramvají nemiluje nejspíš nikdo na světě. Mnoho obyvatel milionových měst sní o tom, že se dostanou z práce domů pěšky či na kole za čtvrt hodiny a nebudou muset trávit desítky minut v dopravě. Ideální by bylo mít v podobné vzdálenosti i fitko nebo hodiny zpěvu a kavárnu. Ale to už bychom chtěli moc. Nebo snad ne?
Městští architekti v jihokorejském Soulu v době covidové pandemie přišli s ambiciózním plánem. Chtějí v oblasti jednoho místního brownfieldu vybudovat desetiminutovou čtvrť. Cesta ze kteréhokoli místa v sousedství do jakékoli jiné budovy v okruhu 125 akrů by neměla zabrat více než deset minut.
Tento developerský projekt nazvali H1 a má proměnit starý industriální prostor v moderní „chytré“ město, kde se postaví obytné budovy, kanceláře a studovny. Mezi nimi budou fitness centra, bazény a městské hydroponické farmy. Celý systém bude řídit digitální infrastruktura.
V nové zástavbě se zakáže jízda autem, ale i tak zde dle tiskové zprávy architektů zůstanou „všechny přednosti velkoměsta ve vzdálenosti do deseti minut pěšky od domů“. Výstavbu zafinancuje Hyundai Development Company, což je realitní firma vlastněná automobilovým konglomerátem, a jako designéry si pozvala architekty z nizozemského ateliéru UNStudio. Spoluzakladatel UNStudia Ben van Berkel ve zprávě také uvádí, že každodenní život obyvatel je nejvyšší prioritou architektů.
Zelené digitální město
Mluvčí projektu prohlásil, že plán už byl sice autoritami města posvěcen, ale kdy se položí základy, neřekl. Nyní můžeme koncept chytrého města zahlédnout pouze na 3D modelech, které slibují několik náměstí, veřejné zahrady, zeleň na střechách a „přírodní zóny“ propojené chodníky.
Autoři návrhu rovněž tvrdí, že přímo ve městě se bude generovat elektřina z obnovitelných zdrojů a další systémy kanálů a nádrží budou sbírat dešťovou vodu, která zde pomůže šetřit pitnou vodu a bude přispívat k biodiverzitě ekosystémů na zelených plochách. UNStudio popisuje svůj návrh jako „chytré, zdravé a zelené prostředí, kde spolu současné možnosti práce, bydlení a zábavy sousedí a vytváří tak produktivní atmosféru pohodlí, výhodnosti a komunity“.
Čtvrť je pak rozdělena do dvou oblastí s odlišnou hustotou obyvatel, které propojují tři velká náměstí a několik menších. Většina obyvatel se zabydlí uprostřed čtvrti v jednom z osmi věžáků. Volnočasové aktivity architekti umístí do terasovitých budov a obytné domy budou nabývat různých tvarů a dispozic, některé z nich autoři návrhu uzpůsobili například pro multigenerační bydlení. Na chodby bytovek pak umístili komunitní místnosti. Druhá část projektu je místem pro byznys a práci. Zde se budou nacházet budovy, v nichž budou sdílené kanceláře sousedit s hotely a byty.
Koncept patnáctiminutového města však není nový. Jako první ho použil univerzitní profesor Carlos Moreno v roce 2016, ale do povědomí široké veřejnosti ho dostala až starostka Paříže Anne Hidalgo. V rámci své poslední kampaně, v níž usilovala o znovuzvolení, slibovala právě to, že Paříž promění ve čtvrthodinové město.
Jen pro vyvolené
Ačkoli tento podobné způsob výstavby nových čtvrtí zdánlivě nemá nevýhody, ozývají se i kritici, kteří tvrdí, že přeměna dříve chudých čtvrtí na nejmodernější rezidenční oblasti může způsobit gentrifikaci – tedy do nejpřívětivějších čtvrtí se nastěhují bohatí lidé, ceny bydlení se zvednou a dojde ke kumulaci peněz do pár ulic. Lidé nebudou cítit potřebu z patnáctiminutového města, kde mají všechno k dispozici hned u domu, jezdit jinam, zatímco ti s nižšími příjmy se do chytré čtvrti v životě ani nepodívají.
Architekty ani starosty měst však kritika nezastaví. V průběhu pandemie se mnoho z nich začalo o chytrá města zajímat, protože během lockdownů se chytré zázemí jeví jako ideální řešení. Lidé pracují z domova, vyhnou se veřejné dopravě a cestou pro nákup potravin se projdou na čerstvém vzduchu. Neshlukují se na zastávkách a netráví venku více než čtvrt hodiny. „Čím víc času ušetříme na dopravě, tím víc volna lidem dáme,“ komentuje to Ben van Berkel.
„Šíření pandemie nám ukázalo nedostatky našich měst a potřebu radikálně promyslet, kde změníme přístup a kde budeme potřebovat inovativní měřítka, která umožní obyvatelům relativně normálně přežít a pokračovat ve svých základních činnostech, včetně těch kulturních. Města zůstanou odolná, ale příjemná pro život. Krátkodobě i dlouhodobě,“ napsal Moreno do odborného časopisu Smart Cities.
„Potřebujeme však naši myšlenku vyzkoušet i jinde, abychom se ujistili, že je replikovatelná i v jiných městech a zemích zejména na jižní polokouli,“ dodal.
