Celý podtitul: Ceny vín by se měly konečně začít srovnávat. Jejich výše hosty uráží.
Když restaurace, jež nese jméno slavného francouzského surrealisty ruského původu, zahájila zhruba před půl rokem provoz, vzbudila nemalou zvědavost. V Kozí ulici, v místě mimořádné hustoty podniků podobného zrna, se to zdálo být počinem hodně odvážným, ne-li rovnou bláznivým. Cestu si tu nevyšlapal ani podnik zvaný Café Wow, v jehož prostorách se nový klub nachází.
Chagall’s je spojen se jménem Radka Šubrta, kterému odvahu nelze rozhodně upřít. Ani notnou porci sebedůvěry. Ta čiší z každého slova vepsaného coby prohlášení v upoutávce na kvality podniku. ,,Víme, že speciality, které si dáte v zahraničí, mají svou nezaměnitelnou chuť i díky atmosféře, která k tomu kterému místu patří. My se snažíme co nejvěrněji přenést kulinářský genius loci do prostředí naší restaurace.“ Vějička, na niž není možné nezabrat.
Samo místo, skrze které má být host vtažen do „… jedinečného kulinářského zážitku“, působí sympaticky, náladotvorně. Zmizel růžový budoárek, ztratily se i židle a křesílka potažená „zebří kůží“. Obří displeje nahradilo rozměrné zrcadlo na jedné straně, galerie obrázků – patrně samého Chagalla a jeho kolegů – na druhé boční stěně. Potahy dostaly pestrý vzor, stoly jsou dílem prostřeny atraktivními příbory, dílem ponechány s nahými lesklými deskami bez založení, patrně pro kavárenský servis. Duch moderny nezmizel, je jen lehýnce potlačen a nenápadně – kromě ostrých světel, která jsou naopak nápadná až moc – dohrává atmosféru z druhého plánu.
Co je však centrem zájmu, je zdejší nabídka. Zajímavé, originální pokrmy kulinářský zážitek skutečně slibují, lístek je sestaven lákavě. Pod vlivem tohoto zjištění se rozhoduji užít si slibované co nejvíce. Vím proč. Otevřít podnik, který není – vzhledem či nabídkou – originální natolik, aby jednoznačně zaujal a převálcoval konkurenci už jen svým vstupem na scénu, to už dnes snad nejde. Je třeba být nejlepší z dobrých, a to jen pro začátek.
Zvědav, kterak se v Chagall’s s touto potřebou popasovali, vstupuji. Číšník, byť ne plně zaneprázdněn, jako by chvilku vážil, zda jsem ten host, na kterého zrovna čekají. Po minutce se rozhodl kladně, tedy pro mne, a nabídl mi k výběru místo kdekoli v poloprázdné restauraci. Trochu jsem hned zpočátku zazlobil a vybral si nezaložený stůl, strategicky znamenitě umístěný. Bez mrknutí oka jej bryskně prostřel, neučinil při tom ani otrávenou grimasu, když se ke mně otočil zády – sledoval jsem ho v zrcadle.
Teď už bylo třeba řešit jen výběr jídel. Prvním prubířským kamenem bude ragú z lesních hub s domácími žemlovými knedlíčky. Krmě prostá, skladbou chutí vlastně ryze česká. Pohled, doprovázený klubíčkem vůní z „venkovského flakonu“, budil laskominy. Pestrá lesní louka, svlažená opálovou rosou světlé omáčky, to vše sevřené mezi dvěma kulovitými, straciatellově strakatými knedlíčky, tak prajednoduše vše vyhlíželo. Co do chuti nabídlo sousto projev typicky selský, známý a zajímavý. Jen jaksi nezvyklý. Houby byly ustrojené znamenitě, to ano. Ovšem doprovodné kořenění nějak „nehrálo“. Možná šlo o záměr, nevím. Jedné lžíci ale vévodila majoránka, ve druhé se vepředu naparoval česnek. Vždy tak, že přívětivý projev hub se skromně krčil někde vzadu a ke slovu se vlastně nedostal. Ke spojení, jakési „dohodě“ mezi komponentami, nedošlo. Knedlíček pak jen umírnil razanci, srovnat řád však bylo nad jeho síly. Pokud šlo o záměr, byl hodně svérázný a bude třeba si naň teprve zvyknout.
S kuřecím vývarem tomu bylo jinak. Bohatý, plný masa, vonící zeleninou a „drůbežinou“, také patřičně horký, navíc chuťově vygradovaný mámivým dotekem portského splnil očekávané a připravil dobrou výchozí pozici pro nástup hlavního chodu.
Králík na hořčici s mladou zeleninkou a spätzlemi – to bylo hlavní téma večera. Na jarně pestrém soklu z mladé zeleniny vyhlížel lákavě, v ústech se rozvinul do vcelku příjemné chuti nevysušeného masa. Hořčice neměla žádné významné slovo, za masem jen přiznávala. Tak decentně, až se ztrácela. Zelenina byla oživujícím, mladistvým doplňkem, králíka „omladila“ a vyzdvihla. Jen se znovu projevila jakási nesourodost mezi jednotlivými druhy. Lusky mladého hrášku působily dojmem naprosto syrovým, karotka třeba až na hranici rozměklosti. Konečný dojem tedy byl opět s otazníkem.
Jahodová pannacotta s pistáciovou sušenkou měla uhladit drobné faldy na košilce celého menu. Povedlo se to opět ne zcela. Jemně hrudkovitá, hodně pevná bez oné kýžené rosolovité třaslavosti působila nastaveně. Jahodový kompot pak – nic proti němu nemám, naopak, mám ho moc rád – mi přišel v době, kdy v nabídce obchodů potkáte jahody čerstvé, stále ještě v plné formě, trochu nepatřičný. Viděno pod úhlem jiného z hesel, jimiž podnik vyzdobil svoji image – „… restaurant nabízí jídla moderní evropské sezonní kuchyně s využitím prvotřídních produktů…“ – mi to nějak neladí.
Co dodat? Když se Radek Šubrt po letech odhodlal opustit zázemí kuchyně renomovaného hotelu Le Palais a věnovat se plně restauraci vyšší střední třídy, těšil jsem se na víc. Odvedený výkon kuchyně a předvedený servis je dnes v podnicích tohoto typu naprostá a nutná samozřejmost. Totéž platí o cenách. Oscilují okolo průměru v této kategorii. V jejich hodnotě bych čekal přece jen více originality a dokonalosti při úpravách jídel, nebo naopak.
Nechci věřit, že by zrovna toto byla vize, jíž se chce Šubrt odlišit od ostatních. Snad má v arzenálu nějaká vychytaná překvapení a doufám v jejich brzké odtajnění. Zkušený kuchař, dokonale znalý podmínek pražské restaurační scény, na to jistě má.
Nakonec ještě větu, která má širší platnost, nevztahuje se jen k Chagall’s. Už by se „zatra…“ mělo něco stát s cenami vín v restauracích. Přečasto jsou tak napružené, že jednoho při jejich spatření přejde chuť byť jen na jedinou sklenku. Dohánět příznivou – relativně – cenu jídla „peckami“ za víno je hosta nehodné a podniku nedůstojné.
Value for many
**
Hodnocení restaurace
Jídlo 44 bodů z 50
Obsluha 17 bodů z 20
Nápoje 8 bodů z 10
Prostředí 8 bodů z 10
Kvalita / cena 7 bodů z 10
Celkem 85 bodů ze 100
+ Přívětivá interiérová úprava, otevírající prostor širší skupině hostí
- Poněkud rozladěná kuchyně
Chagall’s Club Restaurant
Kozí 5, 110 00 Praha 1, Tel.: 739 002 347, e-mail: info@chagallsclubrestaurant.cz,
http://www.chagallsclubrestaurant.cz/
Otevírací doba: Po– Ne 11.00–24.00
Kuchyně: moderní evropská sezonní
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie, Itálie, Španělsko, Rakousko
Výběr z jídelního lístku
Zelené listy s ricottou, pečenou červenou řepou s římským kmínem a mořskou solí 280 Kč
Bramborový krém s pečenými houbami a pórkem 85 Kč
Domácí bramborové gnocchi se sušenou šunkou a rajčátky 210 Kč
Grilovaná telecí játra na portském víně a gratinované brambory s rozmarýnem 260 Kč
Fillet z tresky se sicilským pestem a bylinkovým risottem 320 Kč
Kukuřičná kuřecí prsíčka s grilovanou zeleninou a citronovým Beurre Blanc 290 Kč
Grilovaný Flank Steak s jemnými fazolkami a omáčkou Bearnaise 340 Kč
Restované mušle Svatého Jakuba s květákovou pěnou a vanilkovým sirupem 380 Kč
Meruňkové tvarohové knedlíky s domácím perníkem a meruňkovým coulis 120 Kč
Výběr z vinného lístku
Gosset Excellence Gosset 0,75 l 1 720 Kč
Chardonnay – Pinot 2008 Gala 675 Kč
Greco di Tufo 2008 Feudi di San Gregorio 1085 Kč
Meursault Ch. de Blagny 1er Cru 2001 Louis Latour 2295 Kč
Chablis 1er Cru Fourchaume Vignoble de Vaulorent Domaine William Fevre 2007 2994 CZK
Pinot Nero Classici 2008 St. Michael Eppan 915 Kč
Brunello „Castelgiocondo“ 2004 Marchesi di Frescobaldi 2850 Kč
Domaine de l’Aurage, Cotes de Castillon, Louis Mitjavile 2007 Louis Mitjavile 2097 Kč
Chateauneuf du Pape La Bernardine 2006 Michel Chapoutier 2085 Kč
Protos Gran Reserva 1999, 2001 2622 Kč
Frankovka, pozdní sběr „Flowerline“, Mikrosvín 2007 Mikrosvín 474 Kč
