Většina manažerů se domnívá, že by prezident milost udělit neměl
Považujete za správné, že vláda požádala prezidenta o milost pro manažery Nomury?
- Ano 23 %
- Ne 69,8 %
- Nevím 7,2 %
Letitý spor českého státu s bankovním domem Nomura vyústil ve smírčí smlouvu. Kolem ní je však až příliš mnoho nejasností. A zůstanou až do doby, kdy ji vláda celou zveřejní, tedy v dubnu příštího roku. Jedno je však jisté. Její součástí není milost prezidenta pro manažery Nomury. Nebude tedy od věci citovat z prohlášení bankovního domu k diskusi o milosti: „Nomura si vždy přála očistit své jméno a zaměstnance od podezření a nespravedlivých obvinění… Proto jsme v rámci jednání o dohodě očekávali též uspokojivé řešení souvisejících trestněprávních otázek. Nalézt takové řešení však bylo nesmírně obtížné, zejména vzhledem k existující české legislativě. Ta, na rozdíl od mnoha jiných evropských států, neumožňuje zahrnout do takovéto ,mírové‘ smlouvy s vládou přirozeně a logicky též klauzuli o ukončení trestního stíhání. Proto byla nakonec zvolena varianta, podle níž vláda ČR, mimo smluvní ujednání, požádá prezidenta republiky o udělení milosti. Smlouva, kterou zástupci obou stran podepsali ve čtvrtek 30. listopadu 2006, skutečně žádnou zmínku o udělení milosti neobsahuje… Nomura vnímá žádost, kterou vláda adresovala prezidentovi ČR, jako symbolické gesto, které je nedílnou součástí vzájemného vypořádání v dobré vůli.“
V souvislosti s tímto prohlášením a zmínkou v něm o existující české legislativě a jejím rozdílu proti zákonům v jiných evropských zemích je pak sporný argument manažera, který na otázku odpovídá záporně: „Dokonce se domnívám, že v tomto případě byla porušena i ústava. Článek 2, odstavec 2 říká, že státní moc může být vykonávána jen podle zákona. Žádný zákon nedává vládě pravomoc o amnestii prezidenta žádat.“
Ať už je naše legislativa jakákoli téměř 70 procent respondentů odpovědělo na otázku záporně.
Od okamžiku, kdy jsme se zeptali manažerů, se však situace vyvinula. Prezident milost odmítl udělit a touto reakcí musel potěšit následujícího respondenta: „Má-li být tento stát právní, je nutné, abychom to dostatečně dali na vědomí svému okolí. Pokud zde někdo spáchal činy, které mají být souzeny a odsouzeny, tak to udělejme. Co si o nás musí myslet svět, když najednou odvoláme to, o čem jsme dříve tvrdili, že je těžký prohřešek. Budu rád, když pan prezident nepodlehne tlaku a milost neudělí.“
V několika záporných odpovědích se kladl důraz na morální aspekt. V jedné z nich manažer napsal: „Je to nejen nesprávné, ale hlavně nemorální. Manažeři Nomury vědomě přijali určité riziko spojené se svými operacemi v IPB. Výnos těchto operací je fenomenální, bezprecedentní a (doufám) neopakovatelný - za asi 80 miliónů dolarů získali či získají výnos v hodnotě minimálně jedné až 1,5 miliardy dolarů. Takto vysoký výnos nelze docílit bez rizika. Nejde však ani tak o osobní riziko jednotlivců jako o to reputační Nomury v případě soudního řízení.“
Další manažer je v tomto ohledu ještě nekompromisnější: „Osobně si myslím, že milost prezidenta není a nesmí být na prodej. Milost prezidenta není odpustek. Vnímám ji jako mimořádný opravný prostředek v rukou moudrého muže k rychlé nápravě omylů či chyb justice, případně zmírnění dopadů soudních rozhodnutí ze zdravotních či jiných velmi, ale velmi závažných důvodů. Udělení milosti prezidenta stíhaným manažerům Nomury dle mého názoru ani morálně, ani nijak jinak uvedená kritéria nesplňuje. Bohužel, některým lidem zcela chybí cit pro etiku a fair play a za peníze by prodali i vlastní matku.“
Oponuje jim respondent, pro něhož je nemorální něco jiného: „Chápu milost jako součást vypořádání. Je zajímavé sledovat silná prohlášení na téma, že tento postup je nemorální. Vytratil se mi však z nich aspekt, že stát použil trestní stíhání zaměstnanců Nomury k tomu, aby na ni zvýšil tlak, zlepšil svůj mediální obraz a v neposlední řadě podpořil svou pozici v arbitráži. Možná že z tohoto hlediska je současné přiznání českého státu, že tomu tak skutečně bylo, tím, co by nás mělo na kauze zajímat nejvíce. Je-li na ní něco nemorálního, pak žádost o milost to rozhodně není a je načase to říci jasně.“
Záporná odpověď tohoto manažera pak asi nejlépe vystihuje mínění širší veřejnost: „V obecné rovině samozřejmě ne. Ale třeba je to jenom trik. Nomuře se slíbí žádost o milost, prezident ji neudělí, ale ušetří se řada miliard. Anebo co když obvinění manažerů bylo pouze účelové, ničím se neprovinili a stejně by bylo stíhání zastaveno? I pak je možné naoko žádost (ne milost samotnou) slíbit. Obávám se ale, že ve všech záležitostech okolo IPB/Nomury,se už ,nikdo nevyzná.“
Odpovídalo 96 manažerů.
