CEP se zase chlubil euroskepticismem
Centrum pro ekonomiku a politiku CEP si našlo minulé pondělí zvlášť atraktivní téma pro seminář: 100. výročí narození spisovatele George Orwella. Moderoval - jako vždy - Václav Klaus. Kdo však čekal, že využije příležitosti a pokusí se zastínit klasika, byl zklamán. Václav Klaus, právě se vrátivší z milované Ameriky, byl účelně střídmý jako Marek Eben. Jednu zlomyslnou připomínku si ale neodpustil – o orwellovském „eurospeaku“ vyhlášek Evropské unie. Ta se - jak řekl Václav Klaus - vydatně stará o to, že Orwellovo dílo ani po pádu komunismu neztratilo aktuálnost.
Prezidentské hobby.
Kritické zaměření vůči Evropské unii je pro semináře CEP typické. Senátora Richarda Falbra to tentokrát naštvalo natolik, že srovnávání kazuistických předpisů unie s Orwellem nazval v Lidových novinách ubohostí. Prezidentovo chování před referendem i po něm prý pomohlo Richardu Falbrovi pochopit, že je (Václav Klaus) „nesebevědomý Čecháček, jehož hlavní zábavou se stalo kopat do Evropské unie za nadšeného potlesku jeho přicmrndálků z CEP.“
To je názor, který stojí za pozornost. Stejně jako ten, že unie není Varšavská smlouva, ani RVHP a je dovoleno o ní pochybovat, kritizovat ji, dokonce se jí posmívat. Přičemž stojí za povšimnutí, že rezervovaný vztah vůči ní není hobby úzkého kroužku renegátů z CEP, ale „módou“ mnohem širšího kruhu intelektuálů. Možná je to jen reakce na přiblblou oficiální propagandu, která z příznivců unie dělá pomalu prosťáčky. Možná je to něco hlubšího. V každém případě to ale jde nad rámce CEP.
Žádná fakta.
A teď ke Georgu Orwellovi, narozenému 26. června 1903. Politolog Zdeněk Zbořil upozorňuje na téma dějin, silné v celém Orwellově díle. „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost,“ zní heslo vševědoucí Strany z díla 1984. A další konstanta: „Píšu jen to, co se stalo. Žádná fakta.“ Jenže to neříkal George Orwell, nýbrž Felix Holzmann. Souvislost je však zřejmá.
Dále téma války: „Válka samotná není důležitá. Důležité je to, co přijde po ní.“ Zdeněk Zbořil to dovádí k současným „neviditelným“ válkám vedeným v čase a prostoru, o kterém nic nevíme. Zaznamenáváme nějaké dění na obrazovkách, ale nevíme, co se tam vlastně promítá.
Zdřevěnělý jazyk.
George Orwell (vlastním jménem Eric A. Blair) se narodil v Indii v rodině sáhiba a možná proto, soudí Zdeněk Zbořil, citlivě vnímá jazykové distinkce v souvislosti se sociálním rozvrstvením společnosti. Téma jazyka je vůbec pro Orwella typické. Jeho texty si všímají zdřevěnělého jazyka totalitních režimů, ale i britské válečné propagandy. Unijní reminiscence nechal Zdeněk Zbořil na pokoji. O to více se však do unie obul spisovatel a publicista Benjamin Kuras s osobní britskou zkušeností. Ostatně hrdina Orwellova nejslavnějšího románu Winston Smith také pracuje v roce 1984 na ministerstvu pravdy, zřízeném kvůli falšování historie, které sídlilo v Londýně, hlavním městě Územní oblasti jedna, jedné ze tří světových provincií Oceánie.
Sociální inspektorizace.
Benjamin Kuras tvrdí, že ve všech zemích probíhá „ústavní vandalizace“ a její korunou je nová evropská ústava. Evropská unie jako právnická osoba, „stát se vším všudy“, bouří Benjamin Kuras, odebírá členským státům kompetence v zahraniční, bezpečnostní, obranné, zemědělské, obchodní, měnové, hospodářské politice a další kompetence převádí do kompetence sdílené. Česko bude smět rozhodovat nanejvýš o tom, zda diskuse, která bude zbytečná, se má psát s „es nebo „zet“.
Na lingvistické Orwellovo zalíbení navazuje Benjamin Kuras překladem názvů referentských pozic v londýnské městské správě: manažer přehledu zevrubné kontroly, koordinátor mentorování, referentka pro zdraví lesbických a bisexuálních žen (musí aktivně prokázat, že je lesbická nebo bisexuální, stojí prý v popisu její práce). Kuras z toho odvozuje termín „sociální inspektorizace“ - mechanismu inženýrství lidských duší a kontroly lidského myšlení i konání.
Instituční vydřidušizace.
„Pouliční kamerizace“ zase spočívá v tom, že londýnský starosta Ken Livingstone bude zaznamenávat překročení rychlosti novou generací speciálních digitálních kamer sledujících dění v každé ulici. „Poctivý člověk se přece nemá čeho obávat, ani když inspektoři budou znát každý jeho krok,“ ironizuje Benjamin Kuras. A do svých britských postřehů á la Orwell přidává „instituční vidřidušizaci“, úřední odebírání peněz: „Dělá se to na každém kroku, kde se dá občanovi něco sebrat. Aby se tomu nemohl bránit tím, že odejde do jiné země, kde ho okrádají míň, zavádí se po celé Evropě jednotná fiskální politika, aby žádný stát nemohl nižšími daněmi nekale konkurovat. Nějak si ti inspektoři holt na sebe vydělat musí,“ myslí si Benjamin Kuras.
Nepravda a neláska.
Ladislav Jakl, třetí orwellovský referent a šéf prezidentova sekretariátu, nesdílí Kurasovu hrůznou vizi plíživé orwellizace zachvacující nás bez ohledu na naší vůli. Orwell pro něj není kritikem totalitních systémů. „Je kritikem toho v nás, co dává zelenou vzniku totalit budoucích.“
Orwellův newspeak je podle Ladislava Jakla „nástrojem likvidace ODStínů, relativity, plurality. V newspeaku bylo vše 10:0 nebo 0:10, tedy zcela naopak, než vidí svět jeden profesor ekonomie a nyní také zrovna státník,“ chválil Jakl svého šéfa. Newspeak zlikvidoval párové kategorie a „v tomto smyslu autor hesla Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí zůstal na půli cesty,“ pokračoval referent. „Sice pochopil, že základem je dosáhnout ztotožnění svého pohledu se samotnou pravdou a láskou, což jsou náhodou názvy dvou ze čtyř ministerstev v Oceánii (kromě míru a hojnosti). Ale co ten zbytek?“ ptá se Ladislav Jakl.
Párová kategorie.
Ještě dvě Jaklovy teze: „Chtějí (dnešní vyznavači Angsocu), aby názory oponentů byly se samozřejmostí považovány za nepatřičné. Být nepatřičným je zcela něco jiného než být pouze jen nesprávným.“ A dále: „Svět obsahuje příliš mnoho dober a konflikt mezi nimi je příčinou mnoha neštěstí. Je proto žádoucí najít dobro ústřední a to pak prosadit: konflikty ustanou a dobro dober opanuje svět.“
Nejhorší je, že auditorie CEP mívá při těchto orwellovských variacích všelijaké asocociace. CEP pak získává reputaci opozičního debatního klubu, kterému není svatá nejen Evropská unie, ale i řada tuzemských oficiálních idejí a postupů. Jenomže, přestavte si, že by sem přišel třeba Vladimír Špidla nebo Cyril Svoboda a sdělili, že v historickém okamžiku referenda o Evropské unii český národ prokázal svou zralost a vydal se na cestu k světlým zítřkům.
Mimochodem, párovou kategorií k CEP je družstvo pro ekonomická, politická a sociální studia FONTES RERUM, kterému předsedá poslanec Jan Mládek. To se zase zabývá propagací sociálně-demokratických pravd. Jenomže oficiózní doktrínu je vždycky těžké přesvědčivě hájit, takže když si Jan Mládek pozve k debatám ministry, nebo dokonce premiéra, jen ztěžka hledá rozumný kompromis mezi vlastní reputací a loajalitou k rodné straně. FONTES RERUM v této vládní pozici možná už brzy vystřídá CEP a bude zajímavé sledovat, jak si povede pan prezident coby tradiční moderátor.
Srbský vzor.
Orwellovského semináře se zúčastnil také titulář pražského velvyslanectví Srbska a Černé Hory Aleksandar Ilič. Vystoupil s krátkou diskusní připomínkou věnovanou orwellovským utopiím, respektive antiutopiím. Řekl také, že George Orwell by nemohl být členem ODS, nicméně prošel konverzí levicového intelektuála k moudrému člověku a stojí za ním obrovská konzervativní tradice. Václav Klaus, který má nyní jmenování velvyslanců v popisu práce, si při té příležitosti povzdechl: „Kdybychom měli alespoň jednoho takového velvyslance, jako je pan Ilič.“ Čemuž ale nelze přisuzovat žádný fatální význam, protože to nebylo vysloveno na Hradě, ale v debatním klubu a pan profesor Ilič je opravdu moudrý a vzdělaný člověk a mluví perfektně česky.
