Výročí členství v Unii přineslo zvláštní poznatek - nelze přesně určit, zda to pro nás je výhodné či nikoli. Optimisté poukazují na rostoucí ekonomiku a mzdy, zvýšený export a snadnější pohyb osob i zboží do zahraničí. Pesimisté zase vidí spousty administrativy, která po loňském květnu zavalila firmy i úřady.
Podnikatelé musí studovat kvanta nových předpisů.
Řada měst a vesnic zažívá invazi kamionů, které se přes Česko valí po uvolnění celních překážek.
Byl pro nás tedy vstup do Evropy výhodný, nebo ne? Opřít se o čísla bude možné až za několik let, vliv členství na ekonomiku je měřitelný jen v dlouhodobém horizontu. Ale nejsme první stát, kterému se to přihodilo. V roce 1986 přijala Unie Španělsko a Portugalsko, do té doby z hlediska evropských standardů polorozvinuté státy na periferii kontinentu. Dnes se jedná o rozvinuté ekonomiky s perfektní infrastrukturou, dotovanou z velké části z Bruselu. Podobnými příklady jsou také Irsko a Finsko.
Naopak není znám žádný příklad, kdy by přijatá země zchudla. Existují pochopitelně státy, pro které je výdělečné držet se stranou. Pro Švýcary by bylo velmi nevýhodné, kdyby začal jejich bankovní sektor kontrolovat Brusel. Norové by se zase neradi dělili o výdělky z ropných vrtů. Česko ale nemá ani bohaté banky. Ani suroviny. Má ekonomiku orientovanou na export - a pro tu je jednotný trh bez bariér nutností.
