R e s t r u k t u r a l i z a c e
Pokud se sejde 25. března mimořádná valná hromada akciové společnosti Škoda Plzeň a odvolanému Soudkovi se podaří rekonstruovat statutární orgány podle svých představ, Škoda Plzeň půjde s největší pravděpodobností do konkursu. A není vyloučeno, že sám Soudek do vězení.
Zlom v nejnovější historii největšího českého strojírenského podniku se odehrál o tři dny dříve, než dozorčí rada odvolala z postů generálního ředitele a předsedy představenstva Lubomíra Soudka. V pátek 19. února se totiž poprvé - zřejmě z popudu Investiční a Poštovní banky a Komerční banky - sešli v Plzni zástupci zhruba dvou desítek věřitelských ústavů, aby zvážili, jak vytáhnout Škodu Plzeň z bláta. Zlomem je nejenom samotné setkání, ale hlavně vyhlídka na společný postup věřitelů. Ten je o to naléhavější, že dva věřitelé - francouzská Société Générale a severská společnost Scandifinanz - už podali návrh na konkurs.
Představitelé Komerční banky a Investiční a Poštovní banky podle informací týdeníku EURO předložili ostatním věřitelům vizi steering committee, tedy řídícího výboru věřitelů, a avizovali, že banky jsou připraveny do výboru vstoupit. Hned na místě účast odmítla zmíněná Société Générale, Konsolidační banka jako státní peněžní ústav si vymínila určitý čas ke konzultacím a CS First Boston naznačila, že za určitých předpokladů by se snad na práci řídícího výboru podílela. Podle informací z bankovních kruhů finální seznam účastníků řídícího výboru vznikne během tohoto týdne a dalších pár týdnů bude třeba na to, aby se vyjasnily jak pozice jeho jednotlivých členů, tak jeho přesně definovaná role.
Řídící výbor by v podstatě překlenul nedostatečnost tuzemského zákona o konkursu a vyrovnání. Ten, ač má pojem vyrovnání přímo v názvu, vlastně noblesní vyrovnání se všemi věřiteli při uchování firmy neumožňuje. Proto se také v domácích poměrech neuvažuje v jiných pojmech nežli krach nebo státní pomoc potápějícím se podnikům.
Klub věřitelů
Řídící výbor má suplovat roli, kterou v zemích s řádným bankrotovým zákonem hraje věřitelský výbor. Český zákon tak dokonalý není, a proto bude činnost řídícího výboru hodně záviset na vzájemných gentlemanských dohodách. Předem tedy bude nutné vyjasnit výchozí pozice jednotlivých účastníků, zejména kolik peněz Škodě půjčili a jak je mají zajištěny. Traduje se například, že Komerční banka a IPB sice nalily do Plzně nejvíc financí, ale také je mají nejlépe zajištěny. Naopak zahraniční banky údajně tolik zatíženy nejsou, nemají ovšem tak dobré jištění. Říká se dokonce i to, že když už české banky více méně úvěry pro Škodu utnuly, třeba CS First Boston byla velkorysá a stačila jí pouhá směnka, papír bez jakéhokoliv jištění.
Věřitelský výbor by musel rovněž přesně určit, jak se bude nakládat s dalšími prostředky, které do Plzně budou muset banky nasměrovat, aby se firma vzpamatovala. Dohodnout se bude muset i vztah výboru k dozorčí radě. Ta by zase podle všeho musela jaksi gentlemansky ctít „doporučení řídícího výboru. A všichni členové výboru by se tak vzájemně drželi v šachu.
Dá se ovšem předpokládat, že ne všichni věřitelé do výboru vstoupí. A to znamená, že některý z nich by mohl přece jen Škodu do konkursu poslat. Proto musí výbor předem dohodnout i taktiku vůči takovému postupu. Nejjednodušší cestou by byla nabídka výkupu pohledávek. Podle informací týdeníku EURO by potenciální členové výboru finační sílu na výkup pohledávek měli. Nikdo z nich však není ochoten říci, zda k tomu bude ve všech případech i dostatek chuti. Rýsující se možnost dohody věřitelů už odvrátila nebezpečí bezprostředního konkursu. Nový generální ředitel Škody Plzeň Jiří Hlavica dopisem požádal plzeňský soud, aby postupoval podle zákona a konkurs nevyhlašoval, a uspěl.
Deset statečných
Řídící výbor by ve finále měl podobu bankovního syndikátu, do nějž by jednotliví členové přispěli takovou finanční sumou na výkup pohledávek, která odpovídá jejich věřitelské pozici. A kdyby se do syndikátu zapojila i Konsolidační banka, mohla by pak pohledávky či jejich část (nebo alespoň ty svoje) rovnou překlopit na akcie. Což je vlastně jedna z variant revitalizačního programu, o němž vláda zatím jen diskutuje.
Z věřitelských kruhů se proslýchá, že k práci řídícího výboru by stačilo, aby se do něj přihlásilo alespoň osm až deset věřitelských peněžních ústavů. Místopředseda dozorčí rady Škody Plzeň, vrchní ředitel Komerční banky Miroslav Čermák je přesvědčen, že pak by věřitelský výbor měl jak dostatek síly, tak i schopností na záchranu Škody. Předseda dozorčí rady, vrchní ředitel IPB Karel Haushalter dodává, že jen společný postoj hlavních věřitelů může přinést žádoucí výsledek. A tím podle něj není bezpochyby konkurs.
Založení řídícího výboru je však pouze předpokladem finanční restrukturalizace plzeňské firmy. Po ní by musela nutně následovat restrukturalizace věcná: nelítostné odříznutí všech neefektivních výrob, které snad zvyšují obrat, ale nepřinášejí zisk. Odhad zní, uzavře se šest až sedm oborů, takže z těch nynějších zůstane asi pětadvacet. Investoři do životaschopných dceřiných společností jsou připraveni. Požadují však jejich vyčištění od starých závazků a uvedení do prodejeschopného stavu. To bude vyžadovat další čerstvé peníze od dnešních věřitelů. Experti hovoří o mnohamiliardových částkách. Ani v případě úspěchu celé operace nedostanou věřitelé ze starých půjček zdaleka všechno. Třiceti či čtyřicetiprocentní návratnost by byla úspěchem. Jestli restrukturalizaci bude řídit nový generální ředitel Jiří Hlavica, není jisté. Spíš se o něm mluví jako o zimním králi.
Koule u nohy
Lubomír Soudek dluhy firmy nepopírá, dokonce je považuje při expanzi firmy za přirozené. „Samozřejmě, že dluhy máme, ale není to tak hrozné, jak se to někdo snaží líčit, řekl před několika dny týdeníku EURO. A konkretizoval: Komerční bance dlužíme 1,4 miliardy, IPB asi jednu miliardu, včetně dalších věřitelů je to něco přes pět miliard. V české realitě taková částka skutečně dech nevyráží, zvlášť když základní jmění Škody přesahuje devět miliard korun. Banky tuto cifru ani nepotvrzují, ani nevyvracejí. I kdyby tomu tak bylo, loni v prosinci Soudek týdeníku EURO přiznal, že vedle těchto dluhů běhají po světě směnky asi za dvě miliardy. Celkové zadlužení firmy podle něj přesahuje osm miliard. Připustil také, že pro úvěry slouží jako zástava především akcie a majetek Škody Plzeň, ale i majetek společnosti NERo. A že směnky nemají vůbec žádné zajištění. Přitom značný objem směnek vystavily některé ze stoprocentních dcer, jenže - avalovala je právě Škoda, a. s.
Propletenec dlužnických vztahů je ještě umocněn tím, že sama akciová společnost Škoda si půjčovala od svých dcer. Navíc loni v lednu emitovala obligace za dvě miliardy, aby mohla splatit jakýsi urgentní dluh. Experti renomované firmy ING Bearings přitom pravděpodobnost splacení obligací Škody Plzeň odhadují na pouhých pět procent.
Ve všech dlužnických hrátkách přitom vůbec nejsou zahrnuty dluhy stoprocentních dcer nebo společností, v nichž má Škoda majoritní účast. Stačilo by zmínit Tatru Kopřivnice, kde Soudek až do konce minulého týdne seděl na postu předsedy představenstva. Její zadlužení se pohybuje nad hranicí pěti miliard.
Světlo a stín
V kolotoči miliard je směšné připomínat dluh necelých třiceti milionů, které možná Škoda bude muset zaplatit městu Štětí. To totiž mělo v rukou směnky avalované samotným Soudkem, i když ten pravost podpisu popírá, ačkoliv za pravý ho označil už i Krajský obchodní soud v Praze. Těchto bezmála třicet milionů by asi skutečně nestálo za řeč, kdyby kopie směnek údajně nedržel jeden z akcionářů a věřitelů Škody Plzeň a nehrozil, že je použije k tomu, aby Soudek zaujal vstřícnější postoj. Pokud prý Soudek bude trvat na mimořádné valné hromadě a svém návratu do statutárních orgánů, mají ho směnky obměkčit. Policie potvrdila, že prověřuje trestní oznámení týkající se firmy NERo a mluvčí KB potvrdil, že banka je jeho původcem. ĘĘDůvěrné hodnocení situace Škody, které si nechal v polovině loňského roku zpracovat od ING Bearings jeden z akcionářů a týdeník EURO je má k dispozici, vysvětluje „nežádoucí finanční situaci firmy rychlým růstem, který nedoprovázel přiměřený růst zisků. Zpráva uvádí doslova, že strategie společnosti se ukázala jako příliš agresivní. Její impérium sice rostlo, ale finanční situace se zhoršovala, až společnost začala mít potíže s likviditou. Už v roce 1994 koupil (byť za jednu marku) Soudek firmu UTE v Erfurtu. Pak získal rozhodující podíly v neprosperujících automobilkách Liaz a Tatra, postavil závod na výrobu plechovek. Svoje aktivity rozprostřel do Číny, Brazílie, Spojených států. Za vším však nebyly jen nepromyšlené záměry, a pokud nevyšly, jak měly, není to jen vina Soudkovy chybné strategie.
Škoda si například půjčila půl miliardy na akcie Tatry, ale nepočítala s tím, že je bude muset platit. Komerční banka podle Soudka slíbila, že úvěr poskytnutý Tatře ve výši skoro tří miliard bude kapitalizovat. Nikdy to však neudělala. Hájí se tím, že Soudek nesnížil v Tatře základní jmění, což mělo kapitalizaci předcházet. Ať tak či onak, dnes Komerční banka nabízí pohledávku za Tatrou ve výši 3,8 miliardy korun za pouhou miliardu.
Příliš velkoryse se k Soudkovi hned od počátku nechoval ani stát. V roce 1993, kdy firma NERo koupila čtvrtinový podíl na Škodě, měl plzeňský podnik oddlužit o 1,8 miliardy korun. Udělal to, ale až po osmnácti měsících. Za dobu prodlení mu však účtuje kolem čtyř set milionů korun na úrocích. O další skoro půl miliardy stát Soudka „ošidil protahovaným odkupem šedesáti lokomotiv. „Stát nám dluží kolem jedné miliardy, řekl Soudek týdeníku EURO. A to ještě nepočítal částku, o kterou Škodovka přijde tím, že státní firma ČEZ zastavila plánovanou ekologizaci elektrárny v Tušimicích. Škoda Plzeň si totiž už na výrobu patřičného zařízení půjčila a to jí nyní zůstane na skladě. I kdyby vše bylo smluvně přesně zajištěné, úroky zatím nabíhají.
Jiný příběh je investice do závodu na výrobu plechovek. Tu i Soudek jako jedinou považuje za chybu. V tomto případě se prý nechal přemluvit zahraničními poradci. A ti, jak tvrdí, neodhadli, že konkurence závod zničí. Nezničila, ale ohromně levně ho skoupila. Prodejem Soudek získal 400 milionů, ale říká se, že investoval osm set padesát.
Soudkův pomník
Soudek neměl štěstí ani na zahraniční investory. Například do dceřiné společnosti Škoda Machine Tools vstoupil renomovaný výrobce obráběček Dörries-Scharmann, patřící do skupiny Bremen-Vulkan. Jenže skupina krachla a s ní šel ke dnu, a tím i z Plzně i strategický partner. Další příklad - britská inženýrská společnost Brown and Root z americké skupiny Huliburton odešla z Plzně po roce. Zasvěceni říkají, že se standardními způsoby chování nemohla v nestandardním prostředí uspět.
Lubomír Soudek dnes prohlašuje: Udělal jsem ze Škody světovou firmu, schází nám jediná věc, peníze. Ani hodnocení ING Bearings neupírá Soudkovi jisté zásluhy. Obrat společnosti zvýšil čtyřikrát na víc než čtyřicet miliard korun, uměl si poradit se ztrátou tradičních východních trhů, zahájil expanzi vývozu. Škoda Plzeň je nyní druhým největším českým exportérem, objem vývozu se pohybuje kolem dvaceti miliard korun, a jak hrdě Soudek podtrhuje, dováží jen za miliardy tři. Ani impozantní nárůst obratu či vývozu však nevypovídá o míře zisku. A tu ING Bearings - a nejen tato renomovaná společnost - pokládá za chabou. Navíc upozorňuje na rostoucí objem pohledávek, které má Škoda Plzeň za svými partnery. Pikantní nádech této položce dodává fakt, že mezi dlužníky Škody figuruje rovněž společnost NERo, kterou vlastní Soudek (viz box). Sám Soudek tvrdí, že mezi lidmi má víc než čtyři miliardy korun. Je to možné, ale nic to nemění na faktu, že Plzni visí na krku enormní balvan enormních dluhů.
Princip zachování
Náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku Jan Mládek bez přímé souvislosti s vývojem situace ve Škodě Plzeň, ale v přímé souvislosti se všemi uvažovanými variantami státních revitalizačních programů prohlásil: „V principu jde státu o revitalizaci podniku, o zachování co nejvíce pracovních míst. Jaká technika se k tomu využije, zda konkurs nebo jiná cesta, je státu lhostejné. Jestliže však bude vybrán konkurs, pak by neměl být likvidační. Proto se konstruuje revitalizační program tak, aby substituoval vyrovnání.
Vada krásy na těchto krásných slovech je právě v tom, že jde jen o slova. Stát ústy stále ještě ministra průmyslu Miroslava Grégra o potřebě pomoci některým firmám hovoří od podzimu, je tu málem jaro nového roku a některé firmy by se zřejmě nemusely dočkat přežití. Škoda Plzeň je toho příkladem. Zdá se však, že možná právě neschopnost vlády rozhodnout se rychle a podniknout konkrétní kroky bude mít alespoň jeden kladný dopad: přiměje věřitele, aby se sami dali do díla, což ostatně měli učinit už dávno. Nynější místopředseda dozorčí rady Škody Plzeň Miroslav Čermák, jinak vrchní ředitel Komerční banky, týdeníku EURO řekl, že si dovede představit, jak se konstrukce s řídícím výborem a jeho kompetencemi uplatňuje i v jiných podnicích. Tento plán se sice nespoléhá na státní pomoc, počítá už jen s dalšími penězi věřitelů, ale zároveň tuto pomoc nevylučuje. Prostor pro ni existuje už proto, že členem věřitelského výboru by se mohla a měla stát i Konsolidační banka.
Zimní král
Dozorčí rada Škody Plzeň jmenovala okamžitě po odvolání Soudka do čela managementu Jiřího Hlavicu. Je všeobecně známo, že do Plzně ho přivedl jeden z největších věřitelů, Investiční a Poštovní banka. Hlavica má za sebou zajímavou profesionální kariéru, do které patří působení na špičkových řídících místech v jiných strojírenských firmách, například v První brněnské a později v brněnských podnicích ABB. Přesto odborníci jeho zdatnost hodnotí rozporuplně. Zdá se, že reálně nikdo nepočítá s tím, že právě Jiří Hlavica bude tím mužem, který na postu generálního ředitele dovede Škodu Plzeň k zmrtvýchvstání.
Už v době, kdy Soudek seděl relativně pevně na velitelském stanovišti, uvažovali někteří akcionáři podpořeni věřiteli, o tom, že na řídící místa dosadí své vlastní lidi. Připouštěli, že půjde o draze placené manažery, možná i ze zahraničí. Je možné, že se pokusili takové síly pro Soudka sehnat. Ale i nejbližší Soudkovi spolupracovníci včetně těch, kteří s ním vydrželi mnoho let, přiznávají, že denní kooperace s osobou jeho typu není jednoduchá. Jít do Škodovky, tedy k Soudkovi (on tyto pojmy neodděluje), se nikomu nechtělo. Tím spíš, že frekvence výměny řídících pracovníků v Soudkově éře nemá zřejmě v českém průmyslu obdoby. Poslední kapkou byl nedávný dobrovolný odchod finančního ředitele Iva Nováka, který patřil k nejloajálnějším osobám.
Do stejné kategorie patří i dezerce ředitele služeb Miroslava Kupilíka. Soudek pouze poznamenal: „Ruply mu nervy. Když ale vysvětluje, o co jde, není se Kupilíkovi co divit. Měl totiž mimo jiné vyřešit prodej škodováckých bytů. Není to jednoduchý problém, protože Soudek vloni v prosinci při jednání s věřiteli slíbil rychlý převod bytů na nové majitele s tím, že inkaso bude sloužit na splácení dluhů. Do prodeje se ale příliš nehrnul, takže zůstalo jen u slibů.
V balíku slibů, který Soudek předal věřitelům bylo i to, že si vypěstuje nástupce. Měl to být technický ředitel Škody Plzeň Jan Musil. Zástupci bank ovšem naznačují, že Soudkovo pokání nebylo upřímné, a potencionální nový šéf prostě neměl šanci.
Hlavica není tedy zřejmě nic jiného nežli z nouze ctnost. Soudek musel pryč rychle a podnik nemohl ani formálně zůstat bez šéfa. Nový generální ředitel však má zřejmě svůj post jen na dobu určitou. Je limitována rychlostí, s jakou bude vytvořen řídící výbor a dohodnuty jeho možnosti a kompetence. Součástí dohod bude totiž muset být i obsazení managementu, a to nejen na úrovni Škody Plzeň, ale také, a možná především, na úrovni jednotlivých dceřiných společností. Jestliže nikdo nepochybuje o tom, že tisícovka zaměstnanců přímo podléhajících generálnímu řediteli akciové společnosti Škoda bude zredukována asi jen na pár desítek lidí, některé dcery odejdou ze scény definitivně. K řízení takového odchodu je potřeba nejen profesionální zdatnosti, ale také patřičné dávky odvahy.
