Tisíckrát s ním nesouhlasili, ostře s ním polemizovali, mnohé jeho vize pokládali za neuskutečnitelné. Senátor Václav Benda měl mnoho kritiků a oponentů, svými názory často šokoval i přátele z disentu. Dýchavičného, způsobem mluv y až směšného politika s charakteristickým doutníkem mezi zuby si ale vážili všichni. Měl své zásady, od kterých nemohl a neuměl ustoupit. Platil za ně roztržkami a skandalizací své osoby. Hrozilo mu i trestní stíhání poté, co zveřejnil, že vídeňský starosta Helmut Zilk, který měl od prezidenta obdržet nejvyšší státní vyznamenání, údajně v minulosti spolupracoval se Státní bezpečností. Václav Havel se kvůli tomu s Bendou rozešel, senátor měl být vydán spravedlnosti.
Benda byl antikomunistický radikalista. Celá devadesátá léta důsledně prosazoval lustrace, za svou činnost a vedení Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu si od tisku vysloužil přezdívku lovec komunistů. „Nemůžeme přece odpouštět komuni stům, kteří dosud pášou nepravosti a nadále se chovají zpupně a agresivně - to zavání poraženectvím, nikoliv křesťanským cítěním, řekl Benda v roce 1993.
Otec šesti dětí, věřící katolík tělem i duší byl zpočátku přesvědčen, že v politice má šanci uspět skutečná křesťanskodemokratická strana. Když ale poznal, že české poměry tomu nepřejí, bez lítosti šel se svou KDS v roce 1992 do voleb s Občanskou demokratickou stranou. Nakonec ho to stálo předsednictví, o tři rok y později se KDS sloučila s ODS. V ní stál pevně za Václavem Klausem: „ Přísahal jsem věrnost v dobrém i ve zlém. Protože mám ve zvyku plnit své přísahy, jsem tady, prohlásil v listopadu 1997 na proklausovské demonstraci na Václavském náměstí. A Václav Klaus mu v dobrém oplácel. „Bendu považuji za jednu z nejvýraznějších osobností po listopadu 1989 i let předtím.
I když na veřejnosti vždy byl více vidět Miroslav Macek a jako o šedé eminenci ODS se hovořilo o Josefu Zielencovi, stratégem strany byl Benda. Jako první po předčasných volbách hovořil o velké koalici ODS a ČSSD s pomocí Unie svobody. Tato vize nevyšla. Ale jeho přesvědčení a trpělivé přesvědčování o nut nosti spolupráce ODS a ČSSD nakonec skončilo uzavřením opoziční smlouvy.
Vystudoval Filozofickou fakultu a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Byl signatářem i mluvčím Charty 77 a spoluzakladatelem Výboru na obranu nespr avedlivě stíhaných. V roce 1979 byl na čtyři roky uvězněn. Pracoval jako topič. Byl poslancem federálního shromáždění, až do senátních voleb v roce 1996 pražským zastupitelem.
„Bylo by banální a nevěrohodné, i když pravdivé, opakovat, že jsem se do politiky dostal proti své vůli a že bych v ní nechtěl strávit celý život. Na druhé straně jsem zasvětil velkou část svého života boji proti komunismu a za demokracii. Zdaleka se nedomnívám, že tento boj je ukončen, jakkoliv je pravdou, že jsme vykročili správnou cestou. Pokládám za svou povinnost zůstat v politice, dokud nebude likvidace totalitního dědictví zrušena, řekl Benda v roce 1994 v rozhovoru pro Denní telegraf. Z politiky ho odvedla smrt. Václa v Benda zemřel v noci na středu v Praze na krvácení do mozku.
