Politické strany označované stále jako extremistické a krajní ale díky protestu proti tradiční politice získávají výrazně na vlivu. Vy jste vždy tvrdil, že změna v EU musí vzejít z nejsilnějších zemí a právě alternativní strany ve Francii a v Německu sílí. Blíží se tedy ona změna?
Projevem něčeho to je a díky za to. Seč mohu, to podporuji. Jezdím velmi často do Německa a mluvím na nejrůznějších akcích AfD a mám jich i nyní spoustu dalších naplánovanou. Je to ale projevem malým a stále nedostatečným. Mluvíte o tom, že jsou tyto strany označovány za krajní a extremistické. V těch stranách bylo mnoho racionálního a občas tam bylo i něco, co se mi v žádném případě nelíbilo a co bych považoval za hloupé. Ale slovo extremistické bych nepoužil. Pro soudruhy v Bruselu mé názory jsou krajní a extremistické. Takže vlastně i já patřím mezi strany, o nich zde hovoříte. Kéž by se tyto strany vymanily z ghetta, do něhož jsou zaháněny, aby také formulovaly i jiné názory než ty, za něž jsou nálepkovány jako extremistické.
Migrační vlnu jsme si vymysleli, zorganizovali a iniciovali my sami, zde v Evropě
V ekonomické oblasti ovšem často bývají dosti nalevo. Paní Le Penová je socialisticky etatistická, hospodářská politika polské PiS je také dost pochybná. Jak tohle vnímáte?
Řada z těchto stran ale nemá jen nesmyslné názory. Na místě, kde nyní sedíte, seděl před rokem Gerd Wilders z Nizozemska, kterého jsem přesvědčoval, že nemá bojovat proti islámu, ale proti islamismu. Bojovat proti náboženství je stejná hloupost, jakou u nás dělá pan Konvička. Když se ale podívám na Wildersovy projevy o Evropě, tak ty bych doslova podepsal. Tam o žádném islámu není ani slovo.Ale k té zásadní otázce. Jestli mě tak neskutečně trápí pozice paní Le Penové v sociálněekonomických otázkách nebo pozice Jarosława Kaczyńského v těchto věcech… Mně nikdo nemůže odpírat, že na ekonomická a sociální témata mám velmi ostré názory. Přesto ctím to, že něco je hlavní otázkou současnosti, hlavní otázkou našich životů a něco je až druhé. Nedávno jsem si v Rakousku koupil povrchní a také málem extremistický deník Kronen Zeitung, který nicméně čte dva miliony Rakušanů. Četl jsem tam velmi zajímavý článek rakouského právníka, tuším, že to byl státní zástupce. Ten článek se jmenoval Politik ist Aussenpolitik, tedy politikou, myšleno tou současnou, je zahraniční politika. Já se můžu zbláznit, že někde zvednou nesmyslně minimální mzdu, zavedou další daně, přidají nám další svátek, aby lidé ještě o kus méně pracovali, vím ale dobře, že to není tématem dnešní doby. Tím je, jak si nenechat rozvrátit Evropu nesmyslnou unifikací, zglajchšaltováním, likvidací národních států a tím vším způsobenou současnou migrační vlnou. Ti lidé sice přicházejí z Blízkého východu, ale ta vlna tam nevznikla. Tu jsme si vymysleli, zorganizovali a iniciovali my sami, zde v Evropě.
Tou odpovědností, o níž mluvíte, myslíte angažovanost Západu v blízkovýchodních konfliktech, nebo vstřícnou azylovou politiku evropských zemí?
Ani to, ani to. Vydali jsme s kolegou Jiřím Weiglem knihu, jejíž první kapitola odpovídá na tuto vaši otázku. Velmi striktně oddělujeme migrační potenciál, který vzniká v rozvrácených státech a motivuje obyvatelstvo pohnout se jinam. To je fenomén standardní a dlouhodobě existující a v tom se v roce 2015 nic převratně nového nestalo. V ekonomické teorii bychom tomu řekli nabídka migrantů zůstala stejná. Všichni víme, že nabídka nestačí a je potřeba mít poptávku, a teprve když se střetne nabídková a poptávková křivka, tak z toho něco vznikne. A poptávku po masové migraci do Evropy nevytvořila Sýrie, Libye, Somálsko. Poptávku nevytvořilo ani azylové zákonodárství. Poptávku vyvolala Evropa, která sem migranty z hloupých a nesmyslných důvodů chce. Tvůrcem poptávky, když to personifikuji, i když to nerad dělám, protože jde o dlouhodobé jevy, jsou nepochybně Merkelová (německá kancléřka Angela – pozn. red.) s Gauckem (německým prezidentem Joachimem – pozn. red.).
Čím a proč?
Evropa volá po migrantech ze dvou důvodů. Prvním je to, že má absurdní sociální politiku a její paternalistický welfare state vyloženě nasává kohokoli, kdo nechce moc pracovat a chce dostávat něco za nic. Evropa odrazuje své obyvatele od toho, aby pracovali a zejména aby vykonávali těžké a neatraktivní práce. V knize jsem použil hříčku, že lidé dnes milují „open air activities“, ale nemilují „open air práci“. Druhou věcí je zhoubná teorie multikulturalismu. Ta motivuje takzvaně progresivistické politické elity, aby sem migranty zvaly. Jsou pro ně tvárnou hmotou pro vytváření jejich budoucího multikulturního člověka, který definitivně pohřbí tu starou hloupou Evropu a vytvoří Evropu novou. Tito avantgardní politici chtějí obyvatelstvo, které nebude mít důvod hájit své italství, portugalství, češství a stanou se beztvarým novým evropským člověkem. Hitler chtěl nového člověka, Stalin chtěl nového člověka a myslím, že současní evropští lídři mají stejný cíl a stejnou vizi.
Multikulturalismus by měl znamenat lidi mnoha kultur, a nikoli jediného člověka, nebo ne?
To rozhodně ne. Multikulturalismus je nenávist k vlastní kultuře, odmítání, škrtání své vlastní původní kultury. To je součást relativizace veškerých hodnot, která probíhá v západní společnosti. Tito lidé, jako je Merkelová, vždy chtěli vytvořit, a já provokuji německým slovem, ein Volk, jeden lid. Klausové a jiní extremisté v Evropě ein Volk prostě nechtějí.
Milosrdenství je namístě při individuální migraci. Masový migrant si žádné milosrdenství nezaslouží
Říkáte, že je třeba bojovat s islamismem, a nikoli s islámem jako náboženstvím. Přitom váš kolega Weigl dobře popisuje, jak jsou muslimové právě kvůli svému náboženství neintegrovatelní do evropské společnosti a vytvářejí pak v Evropě paralelní společnost. Není problém v samotných islámských komunitách a islamisté jsou jen jedovatá třešnička na dortu?
Ano i ne. Máte pravdu v tom, že tzv. umírnění muslimové, což je mimochodem velmi zvláštní termín, vytvářejí neasimilovatelná ghetta na okrajích evropských velkoměst. Ten fenomén je ale v něčem jiném. Normální muslim nemigruje do Evropy a zůstává doma. Jiný než normální muslim emigruje na jiný kontinent. Emigrace na jiný kontinent je v dějinách lidstva vždy mimořádná a vzácná. Jestliže jsem navíc říkal, že první kapitola naší knihy odlišuje migraci známou z historie od letošního pochodu do Evropy, tak dva absolutně odlišné fenomény migrace, individuální a masovou, odlišuje druhá část knihy. Individuální migrace je běžný lidský jev, kdy migrant s vědomím očekávaných obřích ústrků vůči sobě přichází do jiného světa, jiné kultury, ví, že se musí přizpůsobit a asimilovat. Muže si jistě ponechat světonázor i víru, ale jako svou výrazně privátní záležitost. Masová migrace je něco úplně jiného. To je stádní jev, kdy tyto motivace chybějí a jsme svědky úplně jiného jevu, než byla a je migrace individuální. A nesmyslné hlášky o milosrdenství vůči migrantům jsou dětinskou hloupostí a nemyslím, že evropští politici jsou tak hloupí, aby to z jejich strany byla opravdu jen hloupost. Milosrdenství je namístě při individuální migraci. Masový migrant si žádné milosrdenství nezaslouží.
Je ale celkem nesporné, že lidé v Sýrii trpí válkou. To není o milosrdenství?
V Sýrii je samozřejmě válka, ale nemigrují jen Syřané. V září a říjnu nejvíce migrantů do EU přicházelo z Kosova, kde žádná válka dávno není. Zde není důvod, kdyby to nebylo organizované, aby přicházeli. Špatná situace je i v Afghánistánu, ale tam je špatná už asi dva tisíce let a ti lidé doteď masově nemigrovali. Co se tam teď stalo? Došlo snad ke zhoršení bojů, nebo je tam katastrofálnější situace než jindy? Asi ne. V Pákistánu je nepořádek, ale válka tam není. Takže to tímto způsobem nevysvětlujme. Když je válka, tak se lidé samozřejmě pokusí přejít do sousední země, která je jim klimaticky, sociálně a kulturně blízká, ale nevyrážejí v zástupech na jiný kontinent.
Proč si myslíte, že je odpor k migraci silnější v postkomunistických zemích než na Západě? Bývá užíván argument, že zde lidé vlastně nemají zkušenost s muslimy.
Pane redaktore, teď mluvíte sluníčkářsko-pravdoláskovsky, což jsem od vás nečekal. Východní země jsou naopak velmi poučené všemi šílenými konstruktivistickými experimenty, jakkoli byly vedeny jinou ideologií. Ale manipulace a násilná indoktrinace lidí, na to jsme strašlivě přecitlivělí. Lidé ve východní Evropě se nenechají tak zmanipulovat a ponechávají si spíše vlastní názor a tu zhoubnou ideologii multikulturalismu u nás lidé ještě v takové míře v sobě nemají. Po komunismu jsou opatrnější na různé ismy než lidé v západní Evropě.
Dá se říci, že jsou citlivější na riziko ztráty svobody?
To jistě. Jezdím po Evropě a říkám v různých jazycích: Ano, jsme citliví, ne-li přecitlivělí na tuto věc. Jsme jako ti pověstní ptáčkové v dole, kteří dříve než člověk zaregistrují nebezpečný plyn. V tom, že to nechápe, nesmírně Západ obviňuji.
Jak hodnotíte současnou politickou scénu a její přístup k tomuto tématu? Jsou sice pod silným zahraničním tlakem, ale ani opozice nereaguje. Nevzniká prostor pro nějakou další stranu po Babišovi a TOP 09?
Silný zahraniční politický tlak v každém případě existuje. Každý vládní politik dnes přichází do Bruselu v předklonu a rovnou říká věty, které tam ti lidé chtějí slyšet. To je poklonkování, které zde bylo vždy, stejně jako vysmívání se těm, kteří to nechtěli dělat a nedělali. Druhou věcí je, že i naše politické strany čím dál více zapadají do evropského politického soukolí a nesmírně se ohlížejí na to, co říkají ty jejich velké nadstrany v Evropském parlamentu. Vedli jsme desítky rozhovorů s představiteli velkých a malých, parlamentních i mimoparlamentních stran. Všichni říkají: My s vámi souhlasíme, ale v té naší frakci v Evropském parlamentu nemůžeme jinak. To je lidovecká, socialistická, komunistická frakce, všichni říkají to samé. Ten tlak je silný a bránit se mu může jen ten, kdo je stejně silný sám v sobě, je sám sebou a kdo sílu hledá mezi lidmi země, ve které je volen. Naprosto nechápu chování dnešní vládní koalice, když nemá zájem ověřit si třeba v referendu, co si lidé opravdu myslí. Pro premiéra by přece bylo bezvadné, kdyby myslel upřímně, že nechce nechat zemi zaplavit migranty, udělat nějaký plebiscit či cokoli podobného, který by mu umožňoval, aby jel do Bruselu a říkal: Milý Donalde či milý JeaneClaude, já mám na to stejný názor jako ty, taky miluju migranty a plánuju si jich nastěhovat do baráku na jižní Moravě alespoň deset. Ale já k tomu nemám mandát od voličů, tak sorry, ale já to, co zde rozhodujete, nemohu přijmout. Přece každý politik, který je politikem, a nikoli loutkou, by musel o takové pozici snít. Že to ti politici nehledají, znamená, že nejsou politici, ale administrátoři, a to je v jakékoli krizové situaci málo.
Může současnou krizi přežít Schengenský prostor?
Jedna věc je analýza rozhodnutí zavést Schengen a jeho dopadů. Druhá věc je prognózování a to nechám současnému prezidentovi, který má křišťálovou kouli a ví, co bude. Já to nevím. Nicméně já jsem dlouhá léta polemizoval s Evropou bez hranic. Všichni si ťukali na čelo a říkali, jak je bezvadné překračovat hranice bez kontrol. Říkal jsem, že jsem téměř pět desetiletí žil v systému bez hranic. V systému železné opony. Po jejím pádu jsem chtěl žít v normálním, zdravém přirozeném lidském prostoru s hranicemi. Propustnými, kde nepotřebujete speciální glejty a padesát razítek k jejich překonání. To byl můj sen. Lidstvo potřebuje hranice, stejně jako ploty, vrata, brány, dveře, zámky a klíče. A to, že někdo myslel, že udělá utopický „šag vperjod“ a zruší hranice, tak by měl zrušit i ty ploty a nechat otevřené dveře svého bytu či domu. Schengen byl takovým bezelstným krokem vpřed. Bylo jasné, že bude mít následky, a má je.
Čtěte také:
Miroslav Zámečník: Mezi národem a vítací kulturou
Klaus: Konference o klimatu byla zbytečná, závěry jsou hloupé
Klaus: Za migrační krizi může Evropa a její vrcholní představitelé
