HRAD (buh) – Slavnostní Te Deum na počest nového českého prezidenta Václava Klause sice slouženo nebylo, ale o duchovní zážitek spojený se zvolením hlavy státu občané nepřišli. Ihned po své inauguraci ve Vladislavském sále Pražského Hradu Klaus vystoupil na mramorový piedestal na třetím hradním nádvoří a před padesátitisícovým davem poutníků z celé země i z ciziny zahájil tradici svých výročních březnových poselství nazvaných Urbi et Orbi (Městu a Světu). „Svět dnes zase chápe, že český národ nemůže žít bez prezidenta,“ oslovil přítomné Klaus. „Po hrůzách druhé světové války, po letech diktatur, jež člověka oloupily o jeho základní svobody, byly nyní opět objeveny ty skutečné rozměry ducha, jež já i ODS podporujeme od nepaměti,“ zaznělo poté na zcela zaplněném nádvoří.
Lidé jsou podle českého prezidenta vyčerpáni materiální i morální chudobou a žízní po bezpečnosti, lásce a míru. „Kdy již konečně budou moci lidé žít jako bratři a sestry ve vzájemné harmonii?“ optal se Václav Klaus s naléhavostí v hlase shromážděných zástupů. Prezident dále mluvil především o zemích, jimiž zmítají válečné konflikty, od Izraele a Palestiny až po Irák. „Zdá se, že byla vyhlášena válka míru. Nic však nemůže být vyřešeno válkou. Ta přináší pouze nezměrné utrpení a smrt nevinných. Tragédie hrozící Iráku je vskutku velká,“ prohlásil. Oznámil rovněž, že hlavám států zaslal osobní dopis, v němž je vyzývá, aby chránili rodinu „jako drahocenný poklad“.
Ačkoli zdravotní stav dvaašedesátiletého Klause je považován za výtečný (staré české přísloví praví, že prezident se těší dobrému zdraví, dokud neumře), čtení několikahodinového poselství novou hlavu českého státu viditelně vyčerpalo. Poté, co Klaus na závěr udělil požehnání národu a světu a v 62 jazycích pronesl své zdravice a přání, musel ho kancléř Jiří Weigl při odchodu podpírat.
„Ukázalo se, že tyhle líbivé fráze vedou k jedinému: k poruchám dynamiky páteře,“ komentoval Klausovo vystoupení premiér Vladimír Špidla. Svět však prezidentovy myšlenky pochopil. „Mám pocit, že se Klaus rozhodl získat pomocí jízdy na pacifistické vlně prvenství v závodě o Nobelovu cenu za mír před Václavem Havlem,“ uvedl evropský komisař Günter Verheugen. „Když už nezabodoval v ekonomice…“ dodal. Jen z Vatikánu zazněla výhrada „Pane Bože odpusť jim, neb nevědí, co činí“, na niž z Prahy vzápětí došla lakonická odpověď: „Odpouštím.“
