Prezident dál pracuje na své image zachránce. Obvykle se dějí věci obvyklé, zatímco věci výjimečné se dějí toliko výjimečně, praví známé úsloví. I tak se dá charakterizovat poslední novoroční projev prezidenta Václava Klause, vzpomeneme-li jeho víc než dvacetileté působení v české politice.
Foto: Profimedia
De facto to znamená: Klaus nic převratného neřekl. Novináři především vzápětí po slavnostní řeči logicky vypíchli explicitně zmíněnou podporu Nečasově vládě – kabinet má podle hlavy státu provést nezbytné reformy a napříště zamezit plýtvání.
Čteme-li prezidentův projev pozorně, jen se potvrzuje, že Klaus je vskutku bytostný konzervativec, jenž nemění názory. Prvním a hlavním škůdcem státu jsou podle něj rozmařilé veřejné rozpočty. Na druhém místě zmínil ztráty státní pokladny kvůli experimentu se solární energetikou. Korupci, respektive opodstatněné podezření na ni, které málem před Vánocemi vedlo k pádu vlády, uvedl až jako třetí, a vlastně jen náznakem: „Veřejnost je právem pohoršena případy, kdy veřejní činitelé zneužívají svých funkcí k osobnímu prospěchu. Věřím, že vláda k těmto věcem nebude lhostejná či nedůsledná.“
Smlouva, která nikdy nebyla
Pojďme ale vzít uplynulé týdny popořádku: Po kauze Drobil na konci roku jako by zázrakem vláda přežila díky smlouvě, kterou koaliční představitelé označili za neveřejnou a jíž se Klaus podle svých vlastních slov měl stát garantem.
Schůzka vrcholných představitelů ODS, TOP 09, VV a Klause se konala 21. prosince. „V celé řadě konkrétních věcí existuje elementární dohoda, jak s nimi v následujících dnech a týdnech naložit,“ řekl poté Klaus. Podotkl, že všichni zúčastnění souhlasili s tím, že garantem dohodnutých věcí je on: „V momentu, kdy by nedošlo k realizaci těch věcí tak, jak teď tady byly dohodnuty, prezident republiky to sdělí veřejnosti a vyjádří s tím svůj zásadní nesouhlas.“
Hlava státu rovněž žádala novináře, aby po detailech dohody nepátrali. Na začátku roku zase Klaus novináře osočil, že o smlouvě referují. Prý nic takového ani v písemné, ani ústní podobě nevzniklo. „Žádná dohoda tam uzavřena nebyla. Vůbec ne na papíře, ale ani bez papíru,“ zdůraznil.
Garant politického dění v Česku?
Vše se dá také shrnout slovy: Zatímco korupční kauza bývalého ministra životního prostředí a místopředsedy ODS Pavla Drobila se najednou začala co do vlastního trestně právního obsahu scvrkávat na koaliční půtky mezi občanskými demokraty a véčky, prezident dál pracuje na své image zachránce a zároveň hlavního ideologa Česka. Anebo: Posiluje roli prezidenta, „stínového“ premiéra a do jisté míry i šéfa občanských demokratů v jednom.
Novoroční státnický projev byl správnou příležitostí, jak na jedné straně dát najevo, že kabinet je ten nejlepší (tedy můj), na straně druhé zároveň nalajnovat jeho budoucí úkoly, a dát tak najevo, že je prezident tím ideálním státníkem a hlavním garantem politického dění v Česku.
„V první den nového roku chci podpořit současnou vládu, která se ze své předvánoční krize – doufejme – poučila. Potřebujeme vládu stabilní a funkční. Vládu, kterou bude držet pohromadě zájem země jako celku a která nebude ohrožována jakkoli legitimními, přesto však příliš úzkými stranickými zájmy. Provede-li vláda reformy odvážně, rychle a racionálně a dokáže-li je občanům srozumitelně vysvětlit, jsem přesvědčen, že je česká veřejnost, která je společenstvím převážně rozumných lidí, pochopí a podpoří,“ prohlásil prezident.
Neopomeňme také, že kromě této chvály rozumné tuzemské veřejnosti v projevu zpražil lékaře, když hovořil i o hromadném organizovaném odchodu některých profesí do ciziny. Výzvy k „emigraci“ označil za nepřijatelné vydírání.
Nezajímavý jistě není v této souvislosti postřeh politoložky Vladimíry Dvořákové, slovy expremiéra Topolánka hlásné trouby ČSSD, jež považuje za zvláštní a překvapující, že Klausovi odchody doktorů vadí. Prezidenta vnímá spíše jako někoho, kdo věří v sílu trhu a volného pohybu pracovních sil. „Pokud nejsme schopni si udržet konkurenceschopnost tím, že si udržíme lékaře, tak Klaus je přece ten poslední, který by měl říkat neodcházejte pryč,“ řekla.
Nebezpečí
Václav Klaus už nemůže být znovu zvolen prezidentem, přesto však v mnoha rozhovorech v minulosti říkal, že nebude klasickým důchodcem, kterému zbývají na starost jen vnoučata. Nejspíš by chtěl po roce 2013, kdy vyprší jeho mandát, aktivně zasahovat do politiky. Respektive vstoupit do síně slávy.
Za celou dobu Klausova prezidentského mandátu, který začal v roce 2003, má teď onu ideální možnost zapsat se nesmazatelně do dějin jako prezident, který silou své osobnosti formoval politiku, ačkoli ústava mu dává jen omezené pravomoci.
Slabé vlády existovaly i v minulosti, ale tato Nečasova je nejenom osobností premiéra k podobnému osudu předurčena. Nečas Klause uznává jako svého guru, faktický šéf TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek se s hradním šéfem shodne na základních věcech (mj. ať stát zbytečně nezasahuje do soukromých věcí). Reálný předseda véčkařů Vít Bárta jistě ocení pochvalná slova od pana prezidenta, když nedávno měl možnost s ním posedět.
Ve společnosti podle průzkumů veřejného mínění existuje silné přesvědčení, že by Česku mohla pomoci vláda pevné ruky. Jinak řečeno: Někoho, kdo „půjde třeba i přes mrtvoly“ a dokáže se obklopit lidmi, kteří budou nezkorumpovatelní, spořádaní a morálně čistí.
Klaus k tomu měl přes svou zodpovědnost za divoký kapitalismus 90. let možná nějaké předpoklady. Svou jednoznačnou bagatelizací Drobilovy kauzy je však ztratil. Stejně jako „pan čistý“ Nečas. Prezidenta je však bezesporu možno ctít za mnohé jeho postoje včetně jistého rebelství, nebezpečím také je, že přijde někdo ještě horší.
