Prezident České republiky Václav Klaus si nedávno postěžoval: "Budeme definitivně nikoliv Českou republikou, ale jednou z částí Evropské unie, která si sice pořád ještě formálně ponechá svého prezidenta, ale bude to už jenom pro okrasu." Málokoho to překvapilo.
Prezident České republiky Václav Klaus si nedávno postěžoval: „Budeme definitivně nikoliv Českou republikou, ale jednou z částí Evropské unie, která si sice pořád ještě formálně ponechá svého prezidenta, ale bude to už jenom pro okrasu.“ Málokoho to překvapilo. Český prezident si jen málokdy dá ujít příležitost vyjádřit ke vstupu ČR do Unie výhrady, nedůvěru a skepsi. Velkou příležitost k manifestaci měl nedávno - když vláda šila horkou jehlou nepotřebný dokument s názvem „Koncepce směřování České republiky v rámci Evropské unie“. Špidlův kabinet ji schválil, Klaus poté text několik týdnů studoval a v polovině března Špidlovi poslal třístránkový dopis s mnoha připomínkami. Nebyl to příliš milý dopis. Prezident v něm premiérovi píše: „Kvalita textu se mi zdá tak špatná, že si nedovedu představit, že mohl být předložen na jednání vlády a že ho vláda dokonce vzala na vědomí.“ Pokračuje, že dokument na něj „působí spíše jako text vytvořený na zadání zvenčí, jako text, v němž má být demonstrována naše konformnost s dnes dominujícím evropským myšlením a frazeologií, než aby šlo o text, který jasně formuluje naše vlastní priority“. Příznačné je, že náš ministerský předseda Špidla na tyto poměrně ostré výtky reagoval velmi chladně: „V něčem jsme se shodli, v něčem nikoli.“ I tato epizodka svědčí o tom, že Klaus nevidí ve vstupu do Unie důvod k oslavám. Česká politická scéna na prezidentovu europolitiku reaguje různě. Za všechny, kteří ji nějak komentují, dejme slovo současnému předsedovi poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi: „To, co řekl pan předseda Klaus o špinavých penězích kdysi, i to, co říká o EU dnes, to jsou vystoupení malého člověka z malého města.“
