České stavebnictví zažívá v posledních letech boom. Táhnou ho zejména dopravní stavby a bytová výstavba. Podle Václava Matyáše je však pro udržení rozvoje nutné zajistit dobré podmínky pro soukromé investory.
České stavebnictví zažívá v posledních letech boom. Táhnou ho zejména dopravní stavby a bytová výstavba. Podle Václava Matyáše je však pro udržení rozvoje nutné zajistit dobré podmínky pro soukromé investory. Stavební výroba nyní zažívá boom. Jak dlouho ještě bude tento trend podle vás trvat?
V našem svazu jsme optimisté. Své předpoklady opíráme především o hodnocení makroekonomického vývoje. Rozhodující pro Česko, stejně jako pro ostatní nové členy Evropské unie, je vyrovnat se ve vybavenosti stavbami staré evropské patnáctce. Také je nutné se vypořádat s jedním zásadním problémem z minulosti - zanedbanou infrastrukturou. Rovněž tak vyřešit napojení na transevropské dopravní sítě.
Jaké oblasti stavební výroby jsou nejperspektivnější?
Vedle již zmíněných infrastrukturálních staveb to jsou ekologické stavby, velmi dobře se rozvíjí i bytová výstavba, roste počet zahajovaných i realizovaných bytů. Také z pohledu kvality bydlení bychom se měli vypracovat na evropskou úroveň 21. století, kde je jiný standard než 2+1 nebo 3+1 o 60 metrech čtverečních. Na opačné straně, kde jsme v podstatě už na vrcholu, jsou administrativní budovy a obchodní řetězce.
Znamená to tedy, že budoucnost patří bytové výstavbě? Bezesporu tomu tak je. Když se podíváte na výsledky loňského roku, patří bytová výstavba k tahounům stavebnictví. Samozřejmě společně s dopravní infrastrukturou. Jak se právě na bytové výstavbě projeví zvýšení DPH od roku 2008? Já bych rozhodně roli této změny nijak nepřeceňoval. Prostor, který dávají dohody státu a Evropské komise o sociálním bydlení, tady je. Nemyslím si ale, že pro budoucnost je 90 metrů čtverečních to pravé sociální bydlení. Je třeba si uvědomit, že nároky občanů stoupají. Myslím si, že vyšší DPH rozhodně nijak výrazně nezahýbe trhem. Možná to bude trochu stagnace, možná mírné vychýlení dolů, ale žádný velký význam tomu nepřikládám. Promítne se zvýšení DPH do ceny stavebních prací?
DPH kromě bytové výstavby vzrostlo ve stavebnictví již v roce 2004. V poslední době rostou ale všechny vstupy do stavebnictví, rostou ceny energií, ceny stavebních materiálů. To všechno ovlivňuje cenu stavební práce a není možné, aby stavební firmy byly schopny eliminovat růst nákladů. Stagnace mezd by určitě nebyla cesta správným směrem, a to ani z pohledu kolektivního vyjednávání, a už vůbec ne z pohledu trendu nárůstu průměrně mzdy ve společnosti. Stavebnictví si vzhledem k charakteru prací určitě růst mezd zaslouží. Je to práce v terénu pod otevřeným nebem, je velice náročná a svým způsobem nebezpečná. Touto cestou nechceme jít a rozhodně nepůjdeme.
Bude ale prostor pro zvýšení ceny o celých 14 procent rozdílu mezi oběma sazbami DPH? Podle mého názoru by bylo logické, aby se promítlo celých 14 procent. Ve stavebnictví to rozhodně není o tom, že by se pracovalo s nějakým finančním polštářem, který by byl schopen byť jen částečně eliminovat toto zvýšení ceny. Jak se v oblasti stavebnictví projeví nové zákony končící vlády, zejména zákoník práce a novela zákona o nemocenské? Zákoník práce v současné podobě rozhodně není norma, která by splňovala zadání vytvořit liberální kodex. Nechci zacházet do detailů, je to třeba vidět v celém kontextu. Jsme toho názoru, že takto pojatý zákoník práce je tou normou, která zkomplikuje život nejen podnikatelům, ale především samotným uchazečům o práci. Není to norma, která bude řešit pozitivně problém nezaměstnanosti. U přenesení úhrady nemocenské na podnikatele je potřeba vidět to, že velké firmy si s tím dokáží poradit, mají na to kontrolní mechanismy. Problém ale vznikne u malých podniků. Dnes celá řada firem působí ve více regionech, staví třeba na druhém konci republiky, než má sídlo. Oni musejí jít za prací, práce za nimi nepřijde. U takových firem bude velmi obtížné nastavit kontrolní mechanismy. My jsme se snažili ještě před závěrečným hlasováním apelovat na poslance, aby se ze zákoníku práce nestal předvolební fenomén a aby zavládl zdravý rozum. Může nová úprava nemocenské ohrozit existenci některých firem? Netroufnu si rozhodně říci, že by to mohlo ohrozit společnosti existenčně, určitě jim to ale může zkomplikovat život. Je nutné si ale uvědomit, že když se mluví o malých a středních firmách, tak se mluví o poměrně velkém počtu firem. Právě tyto firmy mají velký podíl na stavebních zakázkách. Je na českém trhu dost práce pro všechny typy firem? České stavebnictví si našlo podobnou strukturu, jakou má zahraničí. Vytvořila se přirozená hierarchie malých, středních a velkých firem, odpovídající struktuře poptávky. Každá z nich si našla své místo na trhu. Ten funguje, práce je dost pro všechny. Svědčí o tom i to, že každoročně počet pracovníků ve stavebnictví vzrůstá. Musíme zde vidět potřebu Česka vybudovat maximum během následujících let, proto máme jasně stanovený program. Musíme se v co největší míře dorovnat vybaveností standardu starých zemí Evropské unie, nejlépe do roku 2011, pak se Česká republika stane čistým plátcem finanční pomoci. Pokud hovoříme jen o potřebách dopravní infrastruktury, odhadují se nutné náklady na výstavbu a opravy na více než jeden bilion korun. Na dalších 300 miliard korun se odhadují nutné investice do oprav panelových domů. Potřebujeme také postavit kolem 50 tisíc nových bytů ročně. Spočítali jsme, že do stavebnictví mohou během následujících deseti let jít až čtyři biliony korun, tedy kolem 400 miliard korun ročně. A to jak na ty menší, tak na největší zakázky. Kde má stavebnictví ještě rezervy? Velké rezervy jsou možná ještě v investicích soukromých investorů. Dnes se ukazuje, že i čeští investoři mohou investovat. Měli bychom také určitě hovořit o ekologické průchodnosti projektů. To se týká zejména dopravní infrastruktury. Tam máme značné rezervy. S eliminací různých obstrukcí pomůže nový stavební zákon. V České republice je poměrně příznivé investiční prostředí, každý investor, a to jak domácí tak zahraniční, má zájem pohybovat se v právnicky čistém prostředí, kde otázka vymáhání práva není otázkou různých apelů, interpelací či soudních tahanic, ale naprostou samozřejmostí. A právě v této oblasti má Česká republika ještě směrem k tradiční „patnáctce“ rezervy a má co dohánět. Je problémem také třeba délka přípravy staveb? Příprava staveb není otázka dodavatelů. Když chce dneska firma získat zakázku v řádu miliard korun, tak má tři měsíce na zpracování nabídky a vzápětí po měsíčním výběru nejlepšího uchazeče zahajuje stavbu. Tam to tak kritické není. Problém je na straně investora - zejména u dopravně infrastrukturálních projektů. To není kritika našeho největšího zadavatele Ředitelství silnic a dálnic, ale oni musí řešit zbytečně složité výkupy pozemků, získávat různá stanoviska ekologů a další věci. Pak jsou samozřejmě různé obstrukce například kolem výstavby dálnic. Samo stavebnictví to umí postavit poměrně rychle, velice rychle se realizují bytové projekty, hypermarkety, administrativní budovy. Problém bývá na straně přípravy investora. Nejsem příznivcem vyvlastňovacího zákona, nesmí docházet k poškozování práv soukromých vlastníků. V posledních letech se nadnárodní firmy zajímají i o menší zakázky, které by dříve nedělaly. Bude tento trend pokračovat? Stavebnictví je byznys, kde nejsou jen velké firmy, které jsou hlavními hráči na trhu, ale kde se daří i malým a středním firmám. Otázka je, co to je malá a velká zakázka. Je to potřeba vidět i v kontextu jiných záležitostí. Velké firmy tady hrají určitou roli, mají určitou odpovědnost. Malé firmy mohou někdy těžko dosáhnout na některé projekty, nemohou dát stejné záruky jako firmy velké, a podobně. Řadu oborů v posledních letech trápí jak nedostatek dělnických profesí, tak nedostatek kvalifikovaných vysokoškoláků. Jak je na tom stavebnictví? Kvalita absolventů českých středních i vysokých škol ve stavebnictví je velice dobrá, panuje tady spokojenost. Školy produkují schopné a technicky zdatné absolventy, srovnatelné se zahraniční kvalitou. Problémem jsou učňovské profese a řemesla, zde je dnes již kritický stav, za jehož řešení nese odpovědnost stát. Problémy učňovského školství jsou ale skoro v celé Evropě. To, co bylo pro české stavebnictví po roce 1990 určitou konkurenční výhodou, tedy kvalitní pracovní síla, mizí. Za 16 let generace zestárla, odešla ze stavebnictví a nikdo ji nenahradil. Nedostatek kvalifikovaných dělníků se řeší migrací z Východu, takže ve stavebnictví nedostatek lidí není. Aby se tento fakt ale neprojevil v poklesu kvality stavebních prací, je bezpodmínečně nutná jejich rekvalifikace. | Ing. VÁCLAV MATYÁŠ (* 12. dubna 1941)** Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. V letech 1963 až 1980 působil na různých pozicích ve firmě Výstavba kamenouhelných dolů Kladno, od roku 1980 do roku 1986 se podílel na technické správě přípravy stavby Jaderné elektrárny Temelín. V roce 1983 se stal ředitelem divize 3 Vodních staveb Temelín. Od roku 1996 byl generálním ředitelem Vodních staveb Bohemia, později Hochtief VSB. V současné době je prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví. |
