ZDENKA BARCHÁNKOVÁ: Ačkoli je konkurence všude kolem, trafikantka Zdenka Barchánková si příliš nestěžuje. Trafiku na pražském Václavském náměstí, ve které prodává, drží především turisté. Sama se proto naučila základní fráze v několika jazycích.
ZDENKA BARCHÁNKOVÁ:
||
Ačkoli je konkurence všude kolem, trafikantka Zdenka Barchánková si příliš nestěžuje. Trafiku na pražském Václavském náměstí, ve které prodává, drží především turisté. Sama se proto naučila základní fráze v několika jazycích.
Trafikantka Zdenka Barchánková prodává ve stánku, nacházejícím se na začátku Václavského náměstí, přímo u metra Muzeum. Je tam spokojená. Centrum Prahy je jejím druhým domovem. Léta totiž prodávala knížky na Starém Městě, v trafice je tři roky. Po klidu někde v závětří netouží ani v nejmenším - má ráda lidi a Václavák podle ní disponuje svým kouzlem.
Trápí ji jen velká konkurence všude kolem. „Popojdete zde deset metrů a narazíte na trafiku. A když ne na trafiku, tak na stánek s buřty, kde prodávají cigarety,“ říká. Přesto se v trafice nenudí a lidé nakupují. Především cizinci. „Jezdí jich hafo, takže se uživíme. Navzdory tomu, že letos jsou tržby nižší než loni, což neplatí jen pro náš obchůdek,“ říká. Naučila se i základní fráze v různých jazycích - němčině, angličtině, španělštině, portugalštině i italštině. „Cizinci si mě občas pletou s informační službou. Radím jim, jak se dostat do známé hospůdky U Fleků, k Národnímu divadlu, na Pražský hrad či do různých hotelů a ulic. Nevadí mi to, občas hledám i v mapě. Alespoň vím, kde co je,“ směje se.
Pravidelně k ní docházejí i stálí čeští zákazníci, se kterými prohodí hřejivé slůvko, dozví se a poví novinky. Ty často vyčte nejen z titulků časopisů, které následně o to věrohodněji nabízí. Je zaměstnankyní, pracuje klasicky dlouhý a krátký týden. Střídá se s kolegyní. Jejich majitel má stánek pronajatý od města.
PŘI VYCHÁZCE VŠE SLOŽIT
Když je Zdenka Barchánková v práci, je to na dvanáct hodin - od osmi do dvaadvaceti (to je hodina, do kdy je prodej kvůli nočnímu klidu povolen). Stánek nemůže opustit, aniž by uložila všechny stojany s novinami a zamkla jej. Tak řeší oběd i odskočení na toaletu. Má štěstí, že hned naproti je Mc Donald, kde ji může využívat. Jíst tam ale nechodí. „To bych se nedoplatila,“ říká. Proto si většinou koupí housky s paštikou v nedalekém Juliu Meinlovi.
Zima se ve stánku dá také přečkat, majitel tam dává topení. „Když je přiměřená zima, je tu příjemně. Trochu horší je, když je minus dvacet. Vlastně jste pořád venku a fouká vám na nohy. I to se však dá v pohodě přečkat,“ tvrdí. Malý prostor ve stánku jí nevadí: „Šéf to udělal šikovně - vejde se sem, co potřebujeme. Bereme co nejvíc časopisů a nemáme problém je umístit.“
Stěžuje si ale na malé marže, které trafikanti z mnoha zboží mají. Radost nemá ani z toho, že se téměř v tichosti zdražily cigarety. „Zatím prodáváme zásoby, ale co potom? Vždy, když se zdražily cigarety, mnozí lidé je přestali kupovat nebo přešli na lacinější značku. Dříve mi sem chodilo padesát stálic, teď jich chodí už jen třicet. Některé z těch, co přestali kouřit, jsem zahlédla s protikuřáckými náplastmi. V žádném případě nehájím kouření jako něco skvělého, ale zdražování cigaret se nás, trafikantů, samozřejmě neblaze dotýká,“ říká.
FACKA ZLODĚJŮM**
Trafikantku z Václaváku zlobí též zlodějíčci, kteří se po centru pohybují. Kradou pohledy nebo časopisy. „Kolikrát vyskočím a dám zloději facku. Nebojím se. Zatím se mi nic nestalo a kolikrát jsem zboží zachránila,“ říká Barchánková.
Na otázku, zda by chtěla být přímo majitelkou trafiky, odpovídá zdrženlivě: „Je mi padesát let, takže už se do toho asi pouštět nebudu. Když bych o tom uvažovala čistě teoreticky, strašně by záleželo na místě. Václavák je o hodně výhodnější než kupříkladu Michle. Znám paní, prodávající ve Vršovicích. Říká, že je to katastrofa.“ Také by ji nebavilo papírování okolo provozu trafiky. „Je nutná spousta povolení. Musíte si dávat pozor, abyste nezabírala o kousek víc území, než máte povoleno. K tomu musíte platit nájem, proud. Není to žádná sranda.“
Václavský stánek je připraven na leden 2007, protože už nyní vlastní registrační pokladnu. „Měli jsme ji už předtím, než se o povinnosti začalo mluvit. Přesto zákonnou povinnost pokládám za buzeraci podnikatelů. Pro prodejny, které jsou rády, že se uživí, bude drahou záležitostí,“ dodává.
