Zpolitizovaný vsetínský projekt naznačil nové možnosti rychle rostoucího odvětví
Kontejner jako místo pro život? Proč ne? Záleží, co si pod tím představujeme. Kdo vidí jen jakousi velkoobjemovou popelnici, vše si automaticky spojí s odpadovým hospodářstvím a stěhování vsetínských romských neplatičů do nových „kontejnerových domů“ na periferii nazývá rasovou segregací. Klasik by možná řekl, jde o obrovské nedorozumění. Kontejner je pouze základním prvkem rychle se rozvíjející stavební technologie. Koho zaujme, musí ocenit příznivý poměr nákladů na výstavbu k výsledné užitné hodnotě a také si uvědomí, že se tady otvírají nové možnosti pro byznys. Je to byznys spojený se vším lidským, co si nepotrpí na okázalosti a luxusu, ale na účelovosti a funkčnosti. Takový byznys se může točit i kolem uspokojování základních životních potřeb sociálně nejslabších či nepřizpůsobivých obyvatel, zdaleka nejen Romů. Těžko očekávat, že města, potýkající se již dnes s velmi napjatými rozpočty, si budou moci dovolit financovat nějaké velkorysejší byty pro neplatiče, holobyty se zlatými klikami.
Kdybychom každý takový jednoduchý objekt chápali jako startovací bydlení (v určitých případech můžeme hovořit o restartu), již teď si lze představit, že by se do kontejnerů vsetínského typu neštítili nastěhovat třeba i mladí lidé v Praze. Možná čerství absolventi vysokých škol, kteří už sice našli práci, ale ještě si nedokázali vytvořit patřičné zázemí. A není pochyb, že by za byt v kontejnerovém „satelitním městečku“, kdyby tam byl garantován pořádek, byli ochotni platit pět tisíc korun měsíčně a více.
Německý životní standard.
„V České republice jde o první stavbu tohoto druhu. Vybudovali jsme však již celou řadu podobných v Německu, kde jsme stejným způsobem stavěli školy, školky, domovy důchodců nebo i knihovny. Výhodou je především variabilita modulového systému a rychlost výstavby,“ říká Antonín Fryč, generální ředitel a majitel firmy Warex, jež byla dodavatelem vsetínských bytových domů. Kontejnery Warexu jsou takovými luxusními unimo buňkami, které známe již z předlistopadové éry. Z jednotlivých modulů lze za pomoci jeřábů a montážní čet sestavovat celé kancelářské či obytné komplexy až do výše tří podlaží. Je to jako lego. Není třeba ani klasická základová deska, jenom betonové pásy. Obytné moduly, do nichž jsou zakomponovány i místnůstky se sociálním zařízením, se propojí s moduly chodba a schodiště, všechno se prošpikuje rozvody vody, elektřiny, odpady, anténními rozvody, doplní základním vnitřním vybavením a dům může být během pár týdnů hotov. Ve Vsetíně, kde jsou dva totožné třípodlažní objekty, přičemž každý má 18 bytů (dvanáct je 2+kk, šest 1+kk), to trvalo necelé dva měsíce. Náklady na jeden dům bez úpravy okolí dosáhly dvanácti milionů korun. Jsou tak zhruba o třetinu nižší než u stavby stejného rozsahu při použití klasické technologie. „Součástí dodávky byly kompletně vybavené koupelny se sprchovým koutem, v kuchyni je kuchyňská linka, odsávač par a elektrický sporák. Všechna okna jsou s mikroventilací a mají žaluzie,“ uvádí dodavatel Antonín Fryč. Na nedostatek zakázek si jeho firma rozhodně stěžovat nemůže. Podnik se sídlem v Praze a výrobní základnou v Supíkovicích u Jeseníku (na česko-polských hranicích) by se letos měl přiblížit k tržbám kolem třičtvrtě miliardy korun. Zaměstnává již téměř 250 lidí. Výroba obytných, sanitárních, skladových a dalších kontejnerů neustále roste, dnes představuje jednoznačně nejdůležitější činnost firmy. Vedle toho se Warex ještě zabývá výrobou ocelových konstrukcí a prodejem manipulační techniky, ale tento byznys je z hlediska objemu už spíše doplňkový. Zvlášť v posledním roce podnik podle manažerů výrobu kontejnerů prudce zvýšil, a přesto se s neuspokojenou poptávkou dosud nedokázal vypořádat. Přitom na trhu má Warex i celou řadu konkurentů. I ti se potýkají s poměrně vysokým zájmem ze strany domácích a zahraničních odběratelů. Kromě menších producentů jsou největšími rivaly firmy Algeco (původem francouzská, největší evropský výrobce kontejnerů, který má v ČR výrobní základnu ve Starém Městě u Uherského Hradiště) a Koma, jež taktéž vyrábí na Moravě, ve Vizovicích.
Domečky na kolečkách.
Celá řada referenční staveb uvedených výrobců napovídá, že z kontejnerů lze dnes složit prakticky cokoli - klasické zařízení staveniště, administrativní komplexy, ubytovny, jídelny, domovy pro azylanty, zařízení vojenských základen, zmiňované nemocniční a školní pavilony, banky, šatny, vrátnice, kiosky, prodejny, čerpací stanice a kempy. Dokonce i rodinné domy. Kdo má zájem, může být jeho budova i omítnuta, případně dovybavena sedlovou střechou a schována pod pláštěm z palubek. Vsetínské domy jsou zvenku a někde i zevnitř (ve společných prostorách) oplechovány, což jim sice na kráse nepřidává, ale má to zabránit případné snaze o devastaci. V obvodovém plášti je schována silná vrstva tepelně izolační minerální vaty, vnitřní strana pláště je pak pokryta laminovanou dřevotřískou.
Tato stavební technologie určitě nikdy nezastíní ony klasické, ale výhodou modulových systémů je kromě nižších nákladů na výstavbu a rychlosti i možnost demontáže objektu kdykoli v budoucnu a následné montáže na jiném místě a s alternativním dispozičním řešením. Zřejmě právě tato mobilita a elesticita je to, co firmy i veřejné instituce k výstavbě formou „prostorové modulace“ přitahuje. Doba je hektická a žádá si okamžité reakce. Kdykoli jde pouze o rychlé uspokojování nějaké spíše dočasné potřeby, hodí se právě toto „nestabilní“ řešení. Je třeba podotknout, že výrobci velkou část kontejnerů jenom pronajímají. Modulové systémy tak mohou být přitažlivé i pro některé zahraniční firmy, které mnohdy zůstávají na jednom místě jenom pár let a pak „táhnou“ dál východním směrem. Říkejme tomu třeba výhoda z hlediska potřeb kočování, aniž bychom se tím chtěli dotýkat Vsetínských.
Pod pražskou magistrálu.
Firma Warex denně vyrábí 18 až 20 kontejnerů. Roční produkce se pohybuje už kolem čtyř tisíc. Větší část jde dnes na vývoz, hlavně do Německa a Polska. Management firmy nezastírá, že vsetínská kauza zájem zákazníků ještě zvýšila. „Ta politizace problému nám samozřejmě vadí, ale určitě je to pro nás docela dobrá reklama,“ přiznává Viktor Janouškovec, ředitel divize modulové systémy. Zájem prý projevili i další starostové, protože všichni řeší totožné problémy. Zatím ale žádný kontrakt s jinou radnicí neuzavřeli, všichni vyčkávají, jak to vsetínskému Jiřímu Čunkovi politicky projde. Lidé z Warexu teď už upínají pozornost k další citlivé záležitosti, týkající se tentokrát bezdomovců v Praze. Jde o to, jak před nastávající zimou vyřešit nedostatek kapacit, poté, co bylo občanské sdružení Naděje vypovězeno ze známého domu v Bolzanově ulici. Jedna z navrhovaných variant totiž počítá s tím, že by se v prostoru pod Severojižní magistrálou, u křižovatky „Bulhar“, vytvořil objekt, který má ze svých modulů postavit právě Warex. Druhá uvažuje o speciální lodi na Vltavě (ta se Warexu netýká). Jenže potíž je v tom - ostatně jako všude jinde -, že zájem Čechů o osudy bezprizorných lidí žijících na okraji společnosti většinou končí, když se mají přiblížit jejich domovu. Takže i v tomto případě se řada institucí snaží „vředu“ zbavit. Nedělá to tak okázale a přímočaře jako vsetínský vůdce Čunek, leč úsilí je srovnatelné. „Nevím, jak to dopadne. Začala do toho mluvit hygiena i památkáři. Kdyby na to přišlo, jsme schopni kontejnery vyrobit a začít je sestavovat během pár dnů,“ dušuje se divizní ředitel Warexu Janouškovec, že firma je vždy připravena okamžitě reagovat.
Šestnáct oslovených
Starosta Jiří Čunek sdělil, že vsetínská radnice při výběru firmy, která postaví kontejnerovou technologií obydlí pro Romy, oslovila šestnáct firem, některé i ze zahraničí. „Mnohé říkaly, ano, zvládneme to, bude to v pořádku. Jenže brzy se ukázalo, že to nezvládnou. Nakonec jsme zjistili, že ve středoevropském prostoru neexistuje firma, která by dokázala z kontejnerů postavit byt první kategorie. Takový, aby jej jako byt první kategorie mohl zkolaudovat stavební úřad. Předpisy pro bydlení jsou extrémně přísné. Mnozí potenciální dodavatelé se domnívali, že když postaví nějakou boudu, tak že projde. Posléze vyšlo najevo, že sice mají nějaký certifikát, ale už starý a nevyhovuje normám,“ vzpomíná na okolnosti přidělení zakázky starosta Čunek. Takže se poté již „věnovali“ pouze omezenému okruhu firem, které by podle jejich názoru byly schopny zadání dotáhnout do konce. Nakonec zůstal jen Warex, který přišel i s přijatelnou cenou. „Potom jsme s ním začali řešit interiér domu, jak by měl vypadat a jak se vyrovnat s protipožárními předpisy a podobně,“ uvádí starosta.
