Ruská hra s ohněm ohrožuje tok ropy a peněz z oblasti Kaspického moře do Evropy
Na vyprahlé, křovisky poseté stepi u východního pobřeží Kaspického moře otvírá tým vedený Chevronem 50 nových vrtů na gigantickém tengizském ropném poli. Patnáct let po získání práv na toto kazašské ropné pole americký gigant konečně zdvojnásobuje produkci na 540 tisíc barelů za den. Jde o největší zdroj ropy na světě na jednom místě.
Tengiz je terno a Chevron utratil balík peněz na jeho zabezpečení. V nedalekém sousedním městě Atyrau vévodí horizontu sídlo společnosti Chevron a její logo. Součástí budov společnosti v centru města jsou i bazény, tělocvičny a školy pro zahraniční těžaře ropy a jejich rodiny. Pomysleli byste si, že vítězství Chevronu na tomto odlehlém ropném nalezišti je kompletní.
Těžba ropy v této vnitrozemské zemi však vždy byla ožehavou záležitostí. Rusko blokovalo, zdržovalo a omezovalo tok ropy z Tengizu přes své území již od prvního dne, kdy Chevron pole převzal. Spojení s Kazachy umožnilo Chevronu převážet část ropy loděmi přes Kaspické moře do Baku, hlavního města Ázerbájdžánu, a pak ropovody a po železnici na pobřeží gruzínského Černého moře. To vše ve snaze vyhnout se Rusku. V současnosti Chevron dopravuje většinu své ropy přes Rusko, z bezpečnostních důvodů by však chtěl vybudovat nový ropovod přes Gruzii a exportovat ropu spíše touto cestou.
Pokles exportu
Plány trasy však byly vytvořeny ještě předtím, než se v létě Rusové prohnali Gruzií. Náhle je tento malý kavkazský stát, jejž se Washington nekompromisně snaží vymanit z moskevského sevření, mnohem méně bezpečný. Republiky podél trasy a společnosti, které zde pracující, se tváří, jako by se nic nestalo, a říkají, že není jasné, zda konflikt v Gruzii něco změnil. Regionální viceprezident Chevronu Ian MacDonald tvrdí, že „dosud nelze říci“, zda gruzínské události způsobí transportní problémy. Kazachstán však již zrušil plány na vybudování rafinerie na gruzínském pobřeží a velké ropné společnosti v soukromí počítají, kolik poklesem exportu ztratí.
Střet s Moskvou by mohl ovlivnit nejen gruzínskou suverenitu, ale i obchod s energetickými surovinami na trase z Kazachstánu do západní Evropy. Pro vnitrozemské kaspické státy by se mohlo stát složitým nebo dokonce nemožným zajistit finance na rozšíření trasy pro přepravu ropy a zemního plynu ke gruzínskému Černému moři. Evropě, která odebírá třetinu zemního plynu a ropy z Ruska, hrozí, že Moskva po ní bude požadovat mnohem více politických a ekonomických ústupků. „Musí nastat zásadní změna ve vyjednávání,“ říká Jonathan Simpson, právní poradce pro evropské smlouvy o plynovodech s Ruskem. „Tento výpad poskytl (Rusům) převahu u jednacího stolu… Nezdá se mi, že by USA vyvíjely tlak, který by měl nějaký dopad.“
Kohoutková strategie
Už před miniválkou v Gruzii usilovalo Rusko o vliv v regionu. Na počátku devadesátých let minulého století Rusko často používalo vlastní způsob k ovládání plynovodů a ropovodů, které navzdory snahám Západu stále vládnou exportu z kaspické oblasti. Ruské ropovody přepravují více než 85 procent z 6,3 milionu barelů ropy exportovaných denně ze zemí bývalého Sovětského svazu. Kvůli potížím s republikami Rusko zavřelo své kohoutky několikrát. Například v roce 1993 Moskva uzavřela turkmenský export plynu směrem na Západ a nutila Turkmenistán prodávat jej za nižší cenu Ukrajině.
Kazachstán je největším ternem. Tak tomu však nebylo v době rozpadu Sovětského svazu. Příliv peněz z Moskvy znatelně zeslábl a Kazachstán si musel vzít půjčky, aby dokázal nakrmit svůj dobytek. Měl sice Tengiz s nejméně devíti miliardami barelů ropných zásob a třinácti miliardami barelů v Kašaganu, největším ropném nalezišti na světě za posledních 40 let, ale bylo těžké si představit, jak by se oblast s jedinou soukromou kancelářskou budovou, v níž je největším byznysem dovoz Coca-Coly a whisky, mohla stát petrostátem.
Chtělo to několik smluv a zhruba o dvacet let později ulice al-Farabí ve starém hlavním městě Alma-Ata vypadá jako miniaturní verze losangeleského bulváru Tony Wilshire. Nové hlavní město Astana je směsicí Las Vegas, Disneylandu a Dubaje. „Noví Kazaši“, jak se říká ropným boháčům, bývají k zastižení v nočním klubu Chocolate v hotelu Radisson, nejluxusnějším místě ve městě.
Prezident Nursultan Nazarbajev pomohl novému rychle rostoucímu centru v jiné části Astany, ohraničené řekou Išim. Ve čtvrti je nejen mnoho prvotřídních restaurací a hotelů, ale i Palác míru, skleněná pyramida navržená architektem Normanem Fosterem, či Bajterek, téměř sto metrů vysoká věž, která představuje strom s obrovským zlatým míčem na vrcholu. Uvnitř vyhlídkového ochozu věže je otisk dlaně prezidenta Nazarbajeva, což symbolizuje jeho roli pro Kazachy - jakési místní obdoby Petra Velikého.
Vývoj země závisí téměř výhradně na ropě. A ropný úspěch zase na kazašském exportu. Sousedství Ruska však způsobuje, že Kazaši se svým vzdorem vůči Moskvě váhají. Velká obezřetnost přinesla Nazarbajevovi pověst obratného provazochodce mezi Ruskem, Čínou a USA.
Kazachstán a jeho američtí partneři se neustále střetávají s Ruskem ohledně tengizského ropného pole a používají ruské potrubí k přepravě ropy. Než Chevron v roce 1993 tengizské pole převzal, produkovalo 60 tisíc barelů ropy denně. Společnost zamýšlela zvýšit těžbu více než desetkrát. Když však pole převzal od Kazachů Chevron, Moskva nařídila americké společnosti snížit tok ropy na polovinu kvůli průtočnosti tehdy používaného ruského ropovodu a ohrožení životního prostředí. Rusko poté neustále zdržovalo výstavbu nového ropovodu, který Chevron na ruském území plánoval pro transport ropy z Tengizu. Znechucený Chevron se rozhodl používat nákladnou železniční cestu do Gruzie.
Nakonec Rusové povolili a pomohli Chevronu vybudovat 1600 kilometrů dlouhý ropovod, který končí v ruském černomořském přístavu Novorossijsk. Toto partnerství s Ruskem však zpomalilo růst kazašského národního příjmu. Chevron se domnívá, že by mohl v Tengizu těžit téměř jeden milion barelů ropy denně. Může to však být až za deset let a je velkým otazníkem, zda bude moci takové množství přepravovat.
Problémem je, že Chevron chce zdvojnásobit kapacitu ropovodu vedoucího přes Rusko a tím jej přizpůsobit nárůstu objemu ropy putující z Tengizu. Rusko to však odmítlo, pokud Chevron nepodpoří nový moskevský plán ropovodu, který by konkuroval tomu v Ázerbájdžánu, Gruzii a v Turecku, jímž se ropa už přepravuje a zaštiťují jej Američané. Tato nová ruská trasa by se dostala ke Středozemnímu moři přes Řecko.
Slabá pozice
Zpočátku to Chevron odmítl. Společnost si však uvědomila, že rozšíření jejího ropovodu v Rusku by se mohlo odkládat donekonečna, a proto si to rozmyslela. Nyní jsou Rusové připraveni k dohodě. „Nárůst dodávek kazašské ropy vítáme,“ prohlásil Michail V. Barkov, viceprezident společnosti Transněfť, ruského státního monopolu, který spravuje ropovod používaný Chevronem. Přesto je jeho rozšíření v Rusku, které Chevron nutně potřebuje, zpožděno nejméně o tři roky. Kazachstán a Chevron se proto vrátily na železnici – náročnou a nákladnou dopravou se bude převážet asi 300 tisíc barelů denně v třinácti tisících cisternových vozech přes Gruzii a Ukrajinu.
Válka v Gruzii připomněla každému, jak křehká tato přeprava je. Železniční most na trase byl vyhozen do povětří a také mnoho cisternových vagonů. Asi 50 ruských bomb dopadlo u hlavního gruzínského ropovodu. Nezpůsobily sice žádnou škodu, ale zanechaly po sobě hluboké krátery. „Žádná hlavní transportní cesta napříč Gruzií nebyla poškozena, ale představa jihokavkazského koridoru značně utrpěla,“ řekl Vagif Gusejnov z moskevského Institutu strategických studií a analýz.
Zainteresované země a společnosti spatřují v bombardování varování pro ty, kteří řídí nebo používají gruzínskou železniční a ropovodnou trasu. Její ohrožení významně narostlo, říká Jonathan Wood, analytik globálních problémů poradenské společnosti Control Risks. Pojištění všech činností spojených s ropou by například mohlo narůst. A Rusko se stává tvrdým vyjednavačem, pokud jde o ropovody. Nyní bude „přehodnoceno, co by Rusko mohlo udělat, čeho je skutečně schopné a s jakou politickou vůlí,“ říká Pavel K. Baev, analytik Institutu pro výzkum mezinárodního míru v Oslu. Britský právník Simpson dodává: „Pokud jste v Ázerbájdžánu nebo v Turkmenistánu, je velmi pravděpodobné, že Putinovi vyhovíte, zaklepe-li na dveře.“
Co by Rusko mohlo chtít? V červnu Gazprom nabídl, že koupí veškerou státní ázerbájdžánskou produkci zemního plynu. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev dosud odolával, protože chtěl vyhovět Západu, aby jej prodával Evropě a snížil její závislost na ruském plynu. Pokud Alijev chce rozšířit trasu s energetickými surovinami přes svou zemi a Gruzii, měl by nabídku odmítnout.
Kazaši jsou optimisty, především Timur Kulibajev. Kaspický princ, 42letý synovec prezidenta, je hlavním státním těžařem. Kulibajev se domnívá, že přeprava přes Kavkaz bude chráněná, protože ji používá mnoho zemí, a její bezpečnost tedy dostatečná. „Nemáme žádné problémy, a ani žádné neočekáváme,“ sdělil novinářům ve své kanceláři v Astaně.
Kulibajev také poznamenává, že příští rok Čína dokončí ropovod z Kazachstánu do čínské provincie Sin-ťiang, který denně přepraví 400 tisíc barelů ropy. Pokud budou zablokovány dodávky ropy přes Rusko a Kavkaz bude tvrdošíjně trvat na svém, Čína by mohla být pro Kazachstán jedinou možností ke zvýšení produkce. Bylo by ironií osudu, kdyby po patnácti letech souboje o kontrolu středoasijské ropy a zemního plynu ani Rusko, ani USA nezvítězily, a tyto energetické suroviny začaly putovat na východ.
Box s 77:
Manévry kvůli vlivu v oblasti Kaspického moře
Uznávaná odbornice na střední Asii Martha Brill Olcottová píše v blogu na webové stránce časopisu The New Republic, že Kazachstán by měl znovu zvážit své priority v souvislosti s válkou v Gruzii. Země zvažovala, který z konkurenčních ropovodných návrhů by pro ni byl nejlepší. Západem zaštítěný projekt přes Gruzii a Ázerbájdžán nyní vypadá méně přitažlivě než ruská nabídka. Pokud by navíc režim Michaila Saakašviliho nahradila proruská vláda, Kazachstán by mohl začít spolupracovat s novou mocí, aby ochránil své gruzínské investice.
Blog Olcottové si lze přečíst na http://bx.businessweek.com/oil-and-gas
Popisek s. 75:
Pracovník rafinerie společnosti Chevron v kaspické oblasti Kazachstánu
Box u mapy s. 76:
40 miliard barelů Kazašské ropné zásoby
Pramen: BP Statistical Review
1,9 bilionu metrů krychlových
Kazašské zásoby zemního plynu
Pramen: BP Statistical Review
Mapa s. 76:
Ropovod Družba
Ropovod Atyrau-Samara
Kaspické ropné konsorcium
Ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan
Ropovod Atyrau-Alašankou pro export do Číny
Karašaganské ropné pole
Tengizské ropné pole
Kašaganské ropné pole
Rusko
Ukrajina
Gruzie
Arménie
Ázerbájdžán
Turkmenistán
Uzbekistán
Kazachstán
Turecko
Sýrie
Irák
Írán
Afghánistán
Novorossijsk
Ceyhan
Batumi
Atyrau
Aktau
Baku
Astana
Černé moře
Kaspické moře
Aralské jezero
Popisek s. 76:
Kazašský prezident Nazarbajev se obává sporů s Moskvou
Popisek s. 77:
Astana. Díky petrodolarům se tomuto hlavnímu městu žádné jiné v oblasti nevyrovná.
Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Marjánka Růžičková
