Evropský parlament Evropský parlament je sice zákonodárnou silou celé sedmadvacítky, přijímání klíčových právních norem se ale často podobá spíše opisování z podkladů, které do kanceláří poslanců dodají šikovní lobbisté. Minulý týden Rakušan Max Schrems, který jako první dosáhl kompletního výmazu svých dat z Facebooku, odhalil na svém blogu další poslanecký plagiát. Několik britských konzervativců překopírovalo do pozměňovacích návrhů nařízení o ochraně údajů celé pasáže reportů, jejichž autory jsou právníci společností, jako jsou eBay, Amazon nebo Americká obchodní komora. Tedy firem, kterých se právní norma přímo dotýká.
Počínání svých kolegů odsoudil zpravodaj zákona, německý europoslanec za Zelené Jan Albrecht. „Transparentnost se zcela vytratila a nevíme, kdo za koho lobbuje,“ prohlásil. Jenže Schremsův blog vzápětí zveřejnil materiály, z nichž vyplývá, že Albrecht pro změnu opisoval od nizozemské neziskové organizace Bits of Freedom.
Lobbistické hemžení se v Evropském parlamentu zintenzivnilo poté, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která určila evropské sněmovně rozsáhlé spolurozhodovací pravomoce. Plagiátorské aféře se nevyhnul ani český europoslanec za ODS Miroslav Ouzký. Ten loni v září do své powerpointové prezentace k chystané legislativě o limitech hlučnosti aut překopíroval tabulku dodanou automobilkou Porsche. Europarlamentní výbor pro životní prostředí na tom ale neshledal nic neetického. Ouzký prý jen materiály používal jako šablonu.
