Malé strany mají šanci dostat se do sněmovny. Okamura láká na levný benzin, Babiš na potraviny. Nikdo ale neříká, z čeho sliby naplní
Dnes by svůj výrok vzal zřejmě Miloš Zeman zpět. V knize Vzestup a pád české sociální demokracie mluví o malých stranách jako o politickém plevelu, který vznikl z touhy několika ambiciózních jednotlivců stát se předsedou čehokoli. Sedm let poté, co vydal tato slova, stojí strana s jeho jménem ve štítě (SPOZ) ve frontě trpaslíků, kteří usilují o křesla ve sněmovně.
Předvolební průzkumy dávají politickým nováčkům velké šance. Na pětiprocentní hranici se pohybuje Babišovo ANO 2011, Okamurův Úsvit přímé demokracie, SPOZ ji dokonce překračuje. Zezadu se na ně tlačí Suverenita Jany Bobošíkové, Paroubkův Lev 21 nebo Česká pirátská strana. Zájem zúčastnit se klání oznámil i exministr a někdejší šéf Strany zelených Martin Bursík s podporou ekonoma Jana Švejnara. Až nás půjdou miliony Malí hráči na scéně hlásí obrovský příliv členů a příznivců. Třeba Hnutí pro sport a zdraví bývalého ministra školství Josefa Dobeše, které se v předvolebních průzkumech ani neobjevuje, mluví o čtyřech tisících nových členů. Stejně jsou na tom ostatní subjekty. „Od srpna zaznamenáváme obrovský zájem o členství. Do konce července jsme měli zhruba dva tisíce sympatizantů a čekatelů, nyní se blížíme k deseti tisícům. Každý den přibývá dvě stě nových zájemců,“ hlásí mluvčí ANO 2011 Radka Burketová.
Zemanovci si také nemohou stěžovat.
Týdně k nim přicházejí desítky nových lidí. „Jediným kritériem je pro nás ztotožnění se s programem,“ popisuje místopředseda partaje Vladimír Kruliš. Strana má podle něj aktuálně něco kolem tří tisíc členů. Pirátů je něco kolem dvou tisíc registrovaných příznivců, tři sta členů a desítky nováčků. Suverenita Jany Bobošíkové má zhruba patnáct set členů.
Proč se lidé k novým stranám hromadně hlásí, má podle politologa a marketingového experta Roberta Němce dva důvody. „Jsou to jednak lidé, kteří doufají v něco lepšího a migrují od jedné strany k druhé, a jednak ti, kteří se chtějí dostat na kandidátní listiny a posléze do sněmovny,“ vysvětluje. Nával příznivců podle něj nicméně nevypovídá nic o tom, jak strany ve volbách nakonec dopadnou.
Malé strany nebojují pouze mezi sebou, jsou i konkurencí pro velké hráče. V předchozích volbách v roce 2010 ubraly neokoukané Věci veřejné hlasy ČSSD. V letošních volbách tuto roli mohou plnit zase Zemanovci, protože projekt VV už podle průzkumů definitivně zkrachoval. Je však pravděpodobné, že Zemanovci a ČSSD navážou po volbách spolupráci. V nedávném rozhovoru pro týdeník Euro to připustil i předseda strany Bohuslav Sobotka. K trojici se hlásí KDU–ČSL, která se Zemanovci také koketuje a do sněmovny by se mohla vrátit.
A ještě jednu motivaci malé strany mají.
Jsou to peníze. Když přesáhnou ve sněmovních volbách 1,5 procenta, mají nárok na státní příspěvek na úhradu volebních nákladů.
Pokud překročí tříprocentní hranici, dostávají stálý příspěvek v rozmezí šest až 10 milionů. Další peníze jsou za křesla senátorů a poslanců. Například Piráti dostali vloni od státu 237 tisíc za senátorské křeslo Libora Michálka. V minulých volbách sice nedosáhli ani na peníze k úhradě volebních nákladů, letos by 1,5procentní hranici prolomit mohli. Srpnový
průzkum agentury Sanep jim přisoudil 2,4 procenta. „Do kampaně investujeme zhruba milion korun,“ konstatuje místopředseda Pirátů Mikuláš Ferjenčík.
Zemanovci jsou na tom lépe. V minulých volbách dobře našlápli, jejich stálý roční příjem od státu je kolem devíti milionů korun. Po volbách v roce 2010 dostali také 22 milionů na úhradu volební kampaně. Strana chce do propagace investovat 20 milionů korun.
„Cokoli nad pět procent budeme považovat za úspěch,“ říká místopředseda Kruliš. Zemanovci nechtějí za každou cenu podle svého místopředsedy do vlády. „Budeme raději jazýčkem na vahách a budeme podporovat body z našeho programu,“ plánuje.
Suverenita dosahuje na stálý příspěvek rovněž, vloni dostala, opět díky volbám před třemi lety, sedm milionů a čtyři sta tisíc.
Podle expertů na marketingové kampaně nejsou malé strany zatím příliš šikovné. „Zdá se mi, že nové strany chtějí být vidět a slyšet za každou cenu, ale není to ucelené a efektivní.
Už třeba tím, že si některé populistické výroky odporují,“ míní marketingový podnikatel Michal Hutta. Podle Roberta Němce se z „drobotiny“ jeví zatím marketingově nejlépe Zemanovci a ANO 2011.
Oba experti se shodují, že žádná z malých stran nedokázala oslnit. „Každá strana si může vybrat maximálně tři témata a ta musí voličům sdělovat neustále dokola. Tak to udělal například Bill Clinton, když porazil v prezidentských volbách George Bushe staršího.
George Bush mladší měl později čtyři témata, a i když uspěl, lidé si nepamatovali, co chtěl říci. Při druhých volbách už byl jasnější a prezentoval se jako ten, kdo ochrání Ameriku a má pevné morální postoje,“ připomíná Robert Němec.
Kdo s kým a za co Podle marketingových stratégů jsou důležité tváře, které strana přiláká. A zatím to, až na výjimky, není žádná sláva. Tomio Okamura dokázal do strany přitáhnout scenáristu sitcomů pro TV Nova Jaroslava Nováka, který si říká Večerníček, nebo Marka Černocha, syna zpěváka Karla Černocha. Josef Dobeš se chlubí Ondřejem Sosenkou, držitelem světového rekordu v cyklistické hodinovce. „U nás jsou zastoupeni zejména sportovci a ti chtějí uspět,“ tvrdí Jiří Baumruk, někdejší sportovní komentátor, který Dobešovo hnutí mediálně propaguje. Dobeš ho zaměstnával i na ministerstvu školství. Program Sport, na němž se Baumruk podílel, neměl šanci na čerpání evropských peněz a skončil krachem ještě v zárodku.
Andreji Babišovi se v této disciplíně daří asi nejlépe. I když ho řada osobností odmítla, může se prezentovat tváří herce a někdejšího ministra kultury Martina Stropnického, bývalého eurokomisaře Pavla Teličky, který se stane lídrem pro evropské volby v příštím roce, či komentátora Martina Komárka. „S neomezeným rozpočtem se dá zvládnout vše, zvláště u nás, záleží na osobnosti, jestli tu mediální tíhu unese,“ varuje marketingový stratég Michal Hutta.
Po největším trumfu sahala Jana Bobošíková. Jednala s exprezidentem Václavem Klausem o vzniku nové pravicové strany. Bývalý prezident od kandidatury couvl. „Po velmi intenzivní práci a desítkách schůzek a jednání jsem zjistil, že v krátkém čase, který do voleb zbývá, lze sice vytvořit volební subjekt, který by určitým způsobem mohl uspět a který by i při případném volebním úspěchu mohl v politice dlouhodobě standardně působit, ale nesplňoval by představy, s nimiž se v politice pohybuji,“ odůvodnil své rozhodnutí.
Jana Bobošíková opentlila ještě Klausovo vyjádření tvrzením, že se kolem nich začali rojit „političtí šíbři“, kteří si nakonec nepřáli prezidentovu kandidaturu. „Těmto politickým šíbrům došlo, že by se do politiky spolu s Václavem Klausem vrátily ideje, politické střety a tolik potřebný soulad slov a činů. Politika by tak mohla začít opět sloužit občanům, nikoli zákulisním hráčům, jak je tomu nyní,“ prohlásila Bobošíková. Klaus se ovšem nápadu na návrat do politiky definitivně nezřekl. Na řadě budou například už zmíněné evropské volby.
Mnoho stran, jedno téma Pohled do programových dokumentů malých stran nedává voličům silné vodítko. Často to vypadá, jako by psal programy jeden člověk.
„Jednotlivé subkampaně stále cílí na jednu skupinu lidí nebo na celou společnost. Prototypů cílových skupin můžeme přitom definovat mnoho a je škoda, že to strany nevyužívají nebo využívají mizerně,“ upozorňuje Michal Hutta. Všechny strany slibují řešení nezaměstnanosti, korupce a podporu průmyslu. Okamura a Babiš si vzali za své změny v systému daně z přidané hodnoty. Okamura chce odstranit ručení za platbu DPH u obchodního partnera, Andrej Babiš chce DPH snížit, a to u léků, knih a tisku na pět procent, a především u potravin na 10 procent. Tisk a potraviny patří do Babišova obchodního portfolia.
I Okamura chce DPH snižovat, slibuje také levnější benzin. Čím se výpadky v příjmu daní ve státním rozpočtu zacelí, obě strany neuvádějí.
Zemanova SPOZ a Okamurův Úsvit se shodují ve snaze o prokazatelnost majetku. SPOZ k tomu chce přijmout zákon, blíže ho nerozvádí. Až na to, že neprokázaný, a tedy nelegální majetek má být zabavován. Zemanovci k tomu sbírají podpisy na petici. Okamurovci mají přesnější definice. Pokud svůj program prosadí, prokazovat mají lidé povinně majetek nad 20 milionů, a to i zpětně. Pokud se jim to nepodaří doložit, chystají pro ně stoprocentní daň.
Programy se podobají ještě v jedné věci.
Strana Jany Bobošíkové se shoduje s Úsvitem ve vyhraněnosti k menšinám. Jana Bobošíková chce „důsledně ochraňovat český jazyk“. Tato formulka dává smysl až s nahlédnutím do dalších bodů programu, kde slibuje „důslednou imigrační politiku chránící respekt ke křesťanským hodnotám“. Tomio Okamura jde ještě dál: „Nechceme zde nepřizpůsobivé imigranty nebo příchod náboženských fanatiků.“ Podobně ostře zní už jenom program další malé strany, a to Vandasovy radikální DSS.
Souboj malých stran
Kolik chtějí malé strany utratit za kampaň, kolik mají členů a jaká je jejich šance na úspěch
Počet členů Preference Rozpočet kampaně
Pro sport a zdraví 4000 neuvedeno řádově statisíce
SPOZ 3000 7,2 % 20 milionů
ANO 2011 911 + 10 000 příznivců 2,6 % neomezeno
Lev 21 1500 2 % jednotky milionů
Suverenita 1500 3,2 % desítky milionů
Úsvit 9 + 4500 příznivců neuvedeno 15 milionů
Česká pirátská strana 300 + 2000 příznivců 2,4 % 1 milion
Zdroj: Sanep
Kromě snahy dostat se do sněmovny mají malé strany ještě jednu důležitou motivaci. Jsou to peníze od státu. Předvolební průzkumy dávají politickým nováčkům velké šance. Na pětiprocentní hranici se pohybuje Babišovo ANO 2011, Okamurův Úsvit přímé demokracie, SPOZ ji dokonce překračuje.
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
