Manažeři brání své firmy proti Koláčkům
Nepříjemné překvapení přichystali oběma Koláčkům, Antonínovi z Mostecké uhelné i Viktorovi z OKD, šéfové státem kontrolovaných hnědouhelných společností. Generální ředitel Sokolovské uhelné (SU) František Štěpánek a Vratislav Vajnar ze Severočeských dolů (SD) připravili návrh na privatizaci obou společností do rukou manažerů. A to přímým prodejem bez výběrového řízení. V polovině února ho předložili ministerstvu průmyslu a obchodu a během jediného týdne přesvědčili ministra Miroslava Grégra, aby ho podpořil. Už v sobotu 23. února byl zpracován návrh usnesení pro vládu a v úterý 5. března bude o tomto materiálu jednat předsednictvo vlády. Pokud s tímto projektem vysloví souhlas premiér a alespoň polovina ze čtyř místopředsedů, může vláda o největší české manažerské privatizaci rozhodnout hned vzápětí. Návrhy soukromých uhlobaronů se ocitly pod stolem, aniž by se jimi kdokoli kompetentní vážně zabýval.
Deník MF Dnes napsal, že celou záležitost zorganizoval známý podnikatel Martin Ulčák s Grégrovou náměstkyní Miladou Vlasákovou. Ulčák to však popírá s tím, že s Vlasákovou se setkal naposledy na podzim roku 2000. Svou spolupráci s oběma managementy však připouští. Tvrdí však, že v žádném případě nepočítá s tím, že by se na privatizaci sám aktivně podílel. Zdroje týdeníku EURO uvádějí, že Ulčák se zabývá zajištěním financování privatizace. Obě manažerské společnosti chtějí státu zaplatit pomocí bankovního úvěru.
Jaká je šance na to, že se tento projekt uskuteční, není zatím zcela zřejmé. Jednoznačně ho podporuje dosud jen Miroslav Grégr. Ten si pouze vymínil, že součástí privatizačního projektu mají být i zaměstnanecké akcie. Ministr financí Jiří Rusnok nejprve s manažerskou privatizací vůbec nesouhlasil, nyní však chce jednat o jejích podmínkách. Místopředseda vlády Vladimír Špidla je - jak uvádějí dostupné informace - proti. Rozhodující bude patrně postoj premiéra, který zainteserovaní lobbisté pokládají za zcela nevyzpytatelný.
Ještě do voleb.
Dobře informované zdroje se domnívají, že za návrhem na manažerskou privatizaci stojí především obava šéfů státních dolů z privatizace do rukou dvou soukromých českých uhlobaronů. O Sokolovskou uhelnou usiluje Metalimex, kontrolovaný Ostravsko-karvinskými doly Viktora Koláčka. Ten dnes kontroluje v Sokolově více než 36 procent akcií a rád by dosáhl na zbytek. Se současným managementem je Metalimex v častých sporech, zejména kritizuje investice, které považuje za neuvážené a poškozující zájmy akcionářů.
Podobně se Severočeské doly brání převzetí ze strany Mostecké uhelné. V obou případech se v diskusích s dobře obeznámenými lidmi blízkými státním dolům objevuje jako argument obava z toho, že Koláčkové se nedostali k majoritám ve svých společnostech zrovna nejčistším způsobem a mohli by z firem odčerpávat zatím uchráněné zdroje v rekultivačních fondech. V SD je takto ve velmi likvidních zdrojích uložena částka kolem tří miliard korun. Podobné obavy panují i v Sokolově. František Štěpánek v souvislosti s podáním návrhu říká: „Zaregistrovali jsme i další nabídku od společnosti, s níž máme z minulosti obchodní i jiné zkušenosti, které nelze v součtu považovat za pozitivní. Privatizaci formou management-buy-out považujeme za nejméně rovnocennou ostatním formám.“
Z toho plyne i snaha prosadit manažerskou privatizaci ještě před volbami, protože po nich by nové aparáty ministerstev mohly snadno podlehnout tlaku soukromých těžebních společností.
Dividendová strategie.
Navržený projekt předpokládá, že 55,38 procenta akcií Severočeských dolů Chomutov koupí akciová společnost GVDC za 1,495 miliardy korun. Přesně 48,689 procenta akcií Sokolovské uhelné by měla získat akciová společnost Sokolovská těžební za 825 milionů korun. Další si má dokoupit od PAL, dceřiné společnosti Fondu národního majetku. Ta drží 1,311 procenta akcií. Sokolovská těžební by tak držela bez jedné jediné akcie rovných padesát procent.
Ani jedna manažerská akciovka však dosud není zapsána v obchodním rejstříku. Peníze na koupi akcií chtějí manažeři získat z desetiletého úvěru, který by spláceli z dividend. To má státu přinést další výhodu, protože dividendu lze vyplatit až po dosažení zdanitelného zisku. Stát by tak měl - kromě výnosu z privatizace - na deset let zaručený určitý daňový výnos.
Údaje uvedené v ministerském dokumentu říkají, že Severočeské doly i Sokolovská uhelná jsou v současnosti zdravými firmami s minimálním zadlužením. SD dosáhly loni zisku 1,113 miliardy korun a SU 381 milionu. To také vyvolává pochybnosti o přiměřenosti navrhovaných cen. Dokumentu však připomíná, že Severočeské doly budou muset v průběhu nejbližších deseti let investovat do obnovy ze sedmdesáti procent odepsaných technologií dvanáct až čtrnáct miliard korun. Pro splácení privatizačního úvěru je přitom nezbytné dosáhnout takového zisku, z něhož může být vyplaceno 428 milionů korun na dividendách.
Sokolovská uhelná by si musela vydělat na dividendy alespoň 366 milionů korun. Alikvotní podíl manažerů by činil 156 milionů potřebných na splátky úvěru. I v tomto případě se počítá s velkými investicemi v rozsahu zhruba dvanáct miliard korun.
To vše se má navíc odehrát v situaci, kdy budou plně zprovozněny oba jaderné bloky v Temelíně. Současné propočty uvádějí, že to sníží odbyt hnědého energetického uhlí o 10,5 až 13,5 milionu tun, takže dosahovat zisků bude zřetelně obtížnější než dosud.
Pochybnosti o ceně.
Přesto cena vyvolává pochybnosti. Například Milan Černý, který v Česku zastupuje švýcarskou společnost Triada, jež se chtěla zúčastnit soutěže o hnědouhelné společnosti, se k projektu staví velmi kriticky. „Je to geniální cesta jak utlumit hnědouhelné hornictví v severozápadních Čechách. Při jenom trochu korektním ocenění bude nutné za Severočeské doly zaplatit 3,5 miliardy korun a za Sokolovskou uhelnou dokonce pět miliard. Tam je totiž elektrárna v hodnotě čtyř miliard, investice do odsíření za 3,5 miliardy a hodnota důlního díla v ceně 2,5 miliardy korun. Managementy uhelných společností to mohou splácet pouze z platů a dividend. Znamená to dosáhnout maximálních výnosů cestou omezení investic a propouštěním. Pokud si pánové silně utáhnou opasky a propustí nejméně 60 procent současných zaměstnanců, jsou do pěti let doly jejich,“ říká. „Další cestou je zvýšení cen uhlí, což bude znamenat snížení konkurenceschopnosti společnosti ČEZ a paradoxně posílení obchodních pozic jejich konkurenta Mostecké uhelné. Jako akcionáři SD budeme celý proces velice bedlivě sledovat,“ dodává.
Také zdroje z Mostecké uhelné hodnotí navržené ceny jako nízké. Nicméně oproti Černému jsou střídmější. Počítají například, že cena Sokolovské uhelné by se měla pohybovat kolem jedné a půl miliardy. Menšinový akcionář SU Metalimex přitom nabídl za státní podíl 2,7 miliardy korun.
Šéf SU František Štěpánek oponuje, že vyšší cena by si vyžádala nižší investice a omezení zdrojů na zahlazování těžební činnosti. Záruku, že uhelné společnosti budou dlouhodobě a bez problémů fungovat, pokládá z hlediska státu za mnohem důležitější než momentální cenovou nabídku.
A to i vzhledem k zásadnímu dopadu na zaměstnanost a kupní sílu obyvatelstva v regionu i na stav životního prostředí.
Jak uhlí přežije.
Klíčovou otázkou pro rozhodování vlády by asi skutečně mělo být budoucí fungování celého odvětví. A zde je klíčová privatizace Severočeských dolů. Sokolovská uhelná má vlastní elektrárnu a je méně závislá na společnosti ČEZ, které dodává jen dvacet procent těžby. Předpoklady pro přežití jsou tedy u ní vyšší.
Generální ředitel SD Vratislav Vajnar je přesvědčen, že jeho podnik může přežít samostatně i po nepříznivých dopadech, které přinese zprovoznění Temelína. “Určitě se sníží těžby uhlí, nikoli však v takovém rozsahu, aby to ohrozilo existenci Severočeských dolů,“ říká. Neobává se ani toho, že investice z minulosti nemusí být využity. Tvrdí, že byly financovány z vlastních zdrojů a nikoli úvěrem. S podobným postupem počítá i do budoucna. Firmu tak budou zatěžovat vyšší odpisy. Nová technologie ale má být na takové úrovni, že úspory elektrické energie, nákladů na údržbu i zvýšení produktivity práce budou kompenzovat růst odpisů. O zahraničních investorech, kteří projevují zájem o vstup do českých dolů, Vajnar říká, že jejich cíle nezná, ale může prý jít i o likvidaci dolů a vytvoření prostoru pro dovoz energie.
Na rozdíl od Antonína Koláčka z MUS, který považuje za nezbytné propojení těžby uhlí s klasickou energetikou (EURO 7/2002), autoři manažerské privatizace počítají s tím, že elektrárny vždy někdo postaví za ně. Důležitý je odbyt elektrické energie a pro ten je v budoucnu velký prostor. Kromě Itálie se v současnosti otevírají cesty na Balkán a do Turecka. Pokud by se podařilo navázat obchodní vazby v těchto teritoriích, bylo by o odbyt uhlí postaráno.
František Štěpánek soudí, že prodloužení činnosti tepelných elektráren ČEZ bude logickým rozhodnutím každého nového vlastníka, protože skokový přechod na plyn by vyvolal rovněž skokové zdražení elektrické energie.
Mostecká skepse
Antonín Koláček je však opatrnější a domnívá se, že bude nutné opravdu razantně snížit těžbu, na což Severočeské doly nejsou dosud připraveny. MUS omezil těžbu z 22 na 17 milionů tun uhlí a počítá s poklesem až pod 14 milionů. Aby při této úrovni bylo možné udržet v provozu všechny současné lokality jak MUS, tak SD, bude nutná integrace těžebních společností, nebo alespoň jejich velmi silná kooperace. Bez toho není možné s dostatečnou razancí snížit náklady tak, aby těžba zůstala konkurenceschopná. Pokud by vláda schválila manažerskou privatizaci, pokusili by se mostečtí o nějakou formu spolupráce. Případný ostrý konkurenční střet by patrně znamenal zánik jedné z těžebních společností s katastrofálními sociálními dopady. Koláček odhaduje, že v případě pádu MUS by nezaměstnanost na Mostecku stoupla až k padesáti procentům. I z těchto důvodů se pozastavil nad tím, že vláda reagovala na jejich nabídku na odkup Severočeských dolů nabídkou k jednání, které se však dosud neuskutečnilo, a zatím byl potají pro vládu připraven návrh na manažerskou privatizaci bez jakéhokoli výběrového řízení.
Koláček chce dál usilovat o koupi elektrárny Počerady od ČEZ. Její životnost končí v roce 2010 a MUS by ji chtěla rekonstruovat, aby mohla odebírat mostecké uhlí ještě v dalších desetiletích. Dnes je v Počeradech instalován elektrický výkon tisíc megawattů, což odpovídá jednomu temelínskému bloku. Rekonstrukce by vlastně byla stavbou zcela nové elektrárny a vyžádala by si investici ve výši desítek miliard korun.
