Jednání o narovnání s Nomurou ovlivní rozhodnutí o kajmanech
Ministerstvo financí a ČSOB v těchto dnech velmi intenzivně vyjednávají o vyřešení problému offshorových struktur IPB, takzvaných kajmanských fondů. Výsledky těchto jednání mohou významně ovlivnit šance státu na úspěch v arbitrážích vedených s Nomurou, jako bývalým rozhodujícím akcionářem IPB. Jednak nizozemská společnost Saluka ze skupiny Nomury žaluje Česko za jeho postup vůči IPB o náhradu škody v rozsahu 30 až 40 miliard korun. Zároveň Fond národního majetku žaluje Nomuru o tři až osm miliard dolarů za škody, které svým postupem v IPB způsobila.
Zase kajmany.
Jde především o to, že pokud se nepodaří do 6. května převést kajmany z ČSOB na Českou konsolidační agenturu (ČKA), případ půjde k rozhodčímu soudu. Soud mezi státem a ČSOB by oslabil naši právní pozici v mezinárodním arbitrážním řízení. Proto se ministr financí Bohuslav Sobotka snaží převod všemožně urychlit. Týdeník EURO má informace, že ministr již rozhodl o variantě, jak by se mělo postupovat. Po jednání s generálním ředitelem ČSOB Pavlem Kavánkem vydal Sobotka pokyn, aby se připravil převod na základě varianty IV. Její podstatou je, že ČSOB převede na ČKA většinu majetku z kajmanských fondů a ponechá si pod kontrolou téměř prázdnou strukturu. V ní zbudou pouze směnky z kauzy České pivo, v níž vede ČSOB soudní spor s Nomurou o 24 miliard korun. Při takovém rozhodnutí by měl auditor státu, společnost KPMG, provést ocenění převáděného majetku. Při poradě, která se konala koncem února na ministerstvu financí, zástupci ČSOB přislíbili, že auditorům zpřístupní potřebné dokumenty. Je však otázkou, zda je vzhledem k nedostatku času možné provést příslušné ocenění. Zároveň to ale znamená, že případná jednání o narovnání mezi českým státem a Nomurou před blížícím se vyvrcholením arbitráže budou ve velmi podstatné míře závislé na ochotě ČSOB kooperovat. Jakékoli vyrovnání s Nomurou by totiž vyžadovalo zastavení všech soudních sporů z obou stran a kajmany jsou přitom významným nástrojem pro vedení soudů. Obsahují totiž nejen četné dokumenty důležité pro argumentaci před soudem, jak o tom hovoří úředníci ČSOB, ale také legitimaci k zahájení soudů. Dosud není zcela jednoznačně vyjasněno, které soudy ČSOB vede ve vlastní prospěch, a kdy zastupuje zájmy státu. Také proto Nomura v dřívějších jednáních o narovnání usilovala o získání kajmanů. O tom, zda se Sobotkova varianta opravdu uskuteční, bude muset rozhodnout vláda během velmi krátké doby.
Vyjednávání teprve přijde.
Ačkoli se momentálně s Nomurou nikdo se státních úředníků nebaví, není vyloučeno, že by mohl přijít další pokus o smír. Šéf japonské banky pro střední Evropu Daniel Jackson na tiskové konferenci minulý týden vyjádřil ochotu jednat. Reagoval tak na rozhovor šéfa ČSOB Pavla Kavánka v týdeníku Ekonom, který nepřímo naznačil, že je ochoten se o sporných věcech začít bavit. Jackson však zároveň podotkl, že od odchodu Jiřího Rusnoka z ministerstva financí veškeré kontakty ustaly.
Jak Kavánek, tak náměstek ministra financí Ladislav Zelinka soudí, že naše právní pozice je velmi pevná. Zda tomu tak skutečně je, však bude zřejmější až na počátku léta. Teprve před dvěma týdny odešla z ministerstva financí odpověď na arbitrážní žalobu Nomury. Zelinka říká, že čas na vyjednávání nastane teprve poté, až právníci japonské banky nastudují argumentaci právníků české strany, ohodnotí sílu české právní pozice a až zaujmou stanovisko i vysocí funkcionáři banky. Je možné, že k dohodě skutečně dojde. „Nomura je známa tím, že po světě vede mnoho soudních sporů, z nichž jen zlomek končí opravdu rozsudkem,“ uvádí náměstek mnistra financí. Myslí si však, že takzvaná nulová varianta, kdy by se obě strany vzdaly všech svých nároků, není pro naše vyjednavače v tuto chvíli přijatelná. Nomura dosáhla svou investicí v České republice značných zisků a měla by nějakým způsobem uhradit alespoň část škod.
Soutěžní bič.
Japonská banka má naopak zcela jiné představy. Je přesvědčena, že česká vláda IPB silně diskriminovala a především poskytla ČSOB státní podporu, která je v rozporu s pravidly Evropské unie, a tudíž nezákonná.
Výhrady k pochybení, pokud jde o hospodářskou soutěž, jsou přitom poměrně věrohodné. Vláda nemůže doložit, že by přijala opatření proti narušení konkurenčního prostředí, pomoc nebyla poskytnuta na základě restrukturalizačního plánu, jehož cílem je stabilizace a záchrana ohrožené firmy, a především poskytla ČSOB prakticky neomezené garance, což je v rozporu se zásadou, že státní podpora musí být omezena na nezbytné minimum.
Vzhledem k aktivnímu lobbování státní pomoc ČSOB stále zkoumá Evropská komise (EK) a nebyla zařazena do příloh ke smlouvě o přistoupení k Evropské unii, čímž by ji EK definitivně posvětila.
Souběžně s aktivitami Nomury v Bruselu postupuje i IP banka, která opakovaně intervenuje u brněnského Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Také v její argumentaci hraje rozhodující roli otázka minimalizace statní pomoci.
Dikce Smlouvy a státní záruky, kterou s ČSOB uzavřelo ministerstvo financí, totiž umožňuje, aby ČSOB při oceňování majetku přebírané IPB pro účely státní garance používala na základě vlastního uvážení buď učetní hodnotu, nebo reálnu cenu. ČSOB potom podle IP banky postupuje tak, že používá vždy tu cenu, která jí vyhovuje více. Aktiva, která si ponechává, oceňuje cenou nižší, a ta, která převádí do ČKA, cenou vyšší. To IP banka považuje za rozpor s pravidly unie pro poskytování státní pomoci, a proto tvrdí, že by to měl řešit i ÚOHS ve spolupráci se všemi dotčenými stranami.