„V dobách, kdy jsme byli převážně zemědělskou civilizací, určovaly práce na poli chod rodin a podle toho byla koncipována i velká část svátků. Advent v našem prostoru původně začínal v čase, kdy lidé skončili polní práce a měli čas se na Vánoce připravit. Nástup průmyslu a obzvlášť současná postmoderní doba proměnila celý prosinec na uzávěrky, večírky, setkání a také nákupy,“ říká kardinál Dominik Duka, nejvyšší představitel římskokatolické církve v zemi. „I samotné Vánoce jsme začali trochu šidit, spousta lidí odjíždí hned po Štědrém dnu na chalupy či do hor,“ dodává.
Letošní advent je nezvykle krátký, čtvrtý adventní týden začíná Štědrým dnem.
A to ve Vizigótském království, kde advent dostal svou původní podobu, trval dokonce sedm týdnů, protože sedm je číslo dokonalosti. Až teprve později, když se svátek dostal do Říma, se dostáváme na současné čtyři týdny.
Kdo může za komercionalizaci adventu a „ošizené Vánoce“?
Ono to není jen otázkou současnosti, pamatuji si to i ze svého dětství. A upřímně, také víme, že poslední adventní neděli je dlouhodobě nejmenší návštěva na bohoslužbách. Komerce v tom hraje určitou roli, ale když bychom se podívali na adventní trhy v 19. i 18. století, i tam bychom našli komerci. Je to dané hlavně tím, že většina obyvatel světa žije ve městech či rovnou megapolích, což má obrovské dopady na atomizaci společnosti, kdy lidé sice žijí ve vzájemné blízkosti, ale často se ani neznají sousedé na jednom poschodí. Druhým faktorem je, že neumíme hospodařit s časem.
Více než jen památky: objevte adventní kouzlo Quedlinburgu
Průmyslová revoluce přinesla zavedení celoroční práce, takže lidé měli v době adventu méně času.
Po nástupu průmyslu došlo k výraznému zvýšení urbanizace, lidé ve městech se dostali do zcela jiné situace, než v jaké předtím žili na venkově. V minulosti měl venkovský člověk v adventní době čas se věnovat duchovnu i proto, že zemědělské práce na čas skončily. Chodívalo se do kostela na roráty (ranní zpěvy v adventní době - pozn. red.), lidé vyřezávali betlémy, sbírali mech, připravovali vánoční zdobení. Kdežto ve městech už lidé nikdy neměli tolik volného času. Díky čemuž vznikl nedělní předvánoční prodej.
Změnila se i pozice adventu a Vánoc vůči dalším svátkům ve zbytku roku?
Posílila. Tím, že sídlíme v severnější části světa, tak nás Vánoce přivádějí domů, do tepla. Ve střední Evropě stejně jako u nás jsou Vánoce nejdůležitější rodinné svátky. Oproti tomu na Velikonoce se rodina tak často nesejde. Fenomén adventu a jeho obliba mezi lidmi enormně vzrostla po sametové revoluci. Není to jen o nákupech, veliký fenomén je i návštěvnost kostelů. Z našich sledování vyplývá, že v průběhu vánočních svátků navštíví kostely v Česku zhruba čtyři miliony lidí. Ne že by všichni chodili na bohoslužby, mnozí přijdou jen na návštěvu, prohlédnout si kostel, katedrálu, jesličky, do toho děti zpívají koledy.
Když vnímám atmosféru, mám pocit, že to má svůj význam. Jako kněz jsem v minulosti chodil po opuštěných, pomodlili jsme se, zazpívali jsme koledy, rozdali balíčky s drobnými dárky. A musím říci, že to bylo něco nádherného. I na ulici je vidět, že se lidé k sobě chovají docela jinak než ve všední dny celého roku. Domnívám se, že určitá dobrota, která se projevuje v příchodu malého dítěte, Ježíška, dokáže lidi oslovit. Dříve, když se děti rodily přímo v rodinách, to bylo ještě intenzivnější.
Myslíte, že příchod novorozence dokáže duši českého národa na určitou dobu změkčit?
Jsem o tom přesvědčen. Jedinci i celé rodiny se snaží usmířit. Vidíme to i na chování lidí v kostelech. Vždy si přeji, abychom měli Vánoce celý rok. Bylo by nám lépe. Bohužel to nevydrží déle než do Tří králů, nejčastěji to však skončí již silvestrem.
Jsou Vánoce z hlediska symbolů či průběhu svátků v jiných evropských zemích významně odlišné?
Některé zvyky jsme přejali z Německa - například vánoční stromeček, a přiznejme si, že ten nakonec ovládl celý svět - jiné zase přišly z Itálie, například betlém. Co se týká jesliček, tak ty jsou naše a v tomto směru jsme velmoc. Obecně lze konstatovat, že Vánoce hrají sváteční roli v celé Evropě, ale lyrika předvánočního období, to je záležitost zejména střední Evropy. Tam, kde naděluje Santa Claus, je to především o komerci. Vánoční poezii, jakou známe od nás nebo třeba z Německa, v santaclausovských zemích nenajdete.
Na východě zase mají dědu Mráze, což je v podstatě Santa Claus, který vstoupil do komunistické strany. Zní to absurdně, ale je to pravda. Je to nápad rusko-amerického miliardáře Hammera, který podporoval Sovětský svaz a Lenina. Ten když uvažoval, jak odstranit původní ruské Vánoce, tak od Hammera dostal radu, ať upraví a přejmenuje Santa Clause. Tak vznikl děda Mráz.
Dárek pro miliardáře: co dostávají ti, kteří mají vše?
Jak se v Československu podařilo uchránit Ježíška před podobnými nápady po dobu 41 let komunistické diktatury?
Zatímco děda Mráz přináší určité komplikace, malé děťátko - jako ostatně skoro všechna mláďátka - je pozitivní pro všechny. Všimněte si třeba, jak malé děti vnímají novorozence, jaký k nim mají vztah. Takže i když se o to pokoušel soudruh Antonín Zápotocký - který tvrdil, že jak postupuje čas, Ježíškovi narostly vousy a stal se z něj děda Mráz -, lidé to nepřijali. I proto jsem přesvědčen, že u nás nemohl nikdy vyhrát.
Neobáváte se ani, že v současné komercionalizované době by pozici Ježíška mohl ohrozit Santa Claus?
Pravdou je, že zatímco s našimi Vánocemi jsme trochu v disentu, u Santa Clause vládne čistý konzum. Zatímco v jeho případě se svátky scvrknou do prostého tvrzení „on nám ty dárky dá“, v případě našich Vánoc je tím darem právě narozené děťátko. A vy se na něj jdete pod stromeček podívat, nesete králi dary. Obdarování druhého, v tom je smysl Vánoc. Nejen to, co chci já. Když si k tomu poslechneme Rybovu vánoční mši, nejen doma, ale zcela běžně i v amplionech v obchodních domech, vnímám to pozitivně. Nicméně jistá afinita tam zřejmě bude, takže se musíme se Santa Clausem nějak spřátelit.
Pokud jde o komercionalizaci, tak mám pocit, že to v posledních letech trochu ustupuje. Lidé více hledají dárek, který blízkého osloví. Už tak často nevybíráme kvantitu, ale dárky, o kterých tušíme, že u druhého mohou vytvořit atmosféru a potěšit ho.
Čím si vysvětlujete, že přes Vánoce přijde do kostelů tolik lidí, přestože jsme převážně ateistický národ?
Osvětlené otevřené kostely, vystavené betlémy a koledy zaujmou i ty nejmenší. V kostelech je pozitivní atmosféra. A když ji člověk nemůže najít v práci, na ulici či doma, může ji načerpat třeba v kostele. V katedrále svatého Víta máme pokaždé plno, pět tisíc lidí. Ale já se je musím snažit oslovit, ne jim vytýkat, že přijdou do kostela jednou za rok.
Při této příležitosti bych rád zmínil jeden velmi zvláštní jev: do pohřbu Václava Havla jsme vnímali určitou nekázeň lidí při mších. Lidé chodili, povídali si, hlučeli. Od pohřbu prezidenta Havla, který se v roce 2011 konal den před Štědrým dnem, se zásadně změnila atmosféra na půlnoční mši. Upevnila se spiritualita. A netýká se to jen katedrály svatého Víta, je to -z informací od našich vikářů - záležitost celé země.
| Dominik Duka (75) |
|---|
| • Dominikánský duchovní, kardinál, 36. pražský arcibiskup a 24. primas český. |
| • Narodil se v Hradci Králové. Otec, voják z povolání, bojoval ve druhé světové válce v československé zahraniční armádě, v 50. letech byl vězněn. |
| • Občanským jménem Jaroslav Václav Duka, jméno Dominik převzal v lednu 1968, kdy tajně vstoupil do dominikánského řádu. |
| • Po maturitě na gymnáziu a vojenské základní službě se živil jako zámečník, v roce 1970 přijal kněžské svěcení a působil v pohraničních diecézích. V roce 1975 mu byl odňat státní souhlas k duchovní správě, 15 let tak pracoval jako rýsovač v plzeňské Škodě. |
| • Tajně organizoval náboženskou činnost, v roce 1981 byl odsouzen za maření státního dozoru nad církvemi. Během patnáctiměsíčního pobytu ve věznici se mimo jiné potkal s Václavem Havlem. |
| • Po listopadu 1989 se oficiálně vrátil do duchovního života, v roce 1998 byl jmenován 24. biskupem královéhradeckým a přijal biskupské svěcení. |
| • V roce 2010 byl papežem jmenován 36. arcibiskupem pražským, v únoru 2012 byl pak Benediktem XVI. jmenován kardinálem. |
| • V den svých 75. narozenin musel dle tradic odeslat do Vatikánu rezignační dopis, papež František jej vyzval, aby vedl české katolíky dál. |
Jaké pro to máte vysvětlení?
Osobnost Václava Havla. Jeho pohřeb, to bylo v podstatě celonárodní sjednocení. A tím, že se uskutečnil těsně před Vánocemi, se lidé zklidnili. Doufal jsem, že to alespoň rok vydrží, ale zklamal jsem se ve svém úsudku. Nicméně taková je doba. Všechno je moc rychlé. Internet, sdělovací prostředky… Lidé prakticky věci nepromýšlejí, ale prožívají je emocionálně. A emocí je velké množství.
Pomohl odkaz prezidenta Havla, aby lidé navštěvovali častěji katedrálu svatého Víta, respektive kostely obecně? Nebo rovnou v příklonu Čechů k víře?
Určitým způsobem ano. On dokázal mluvit o Bohu, aniž by slovo Bůh použil. To, co naopak vnímám bolestně, je rozdělení společnosti po jeho odchodu. Jedni nadávají druhým do pravdoláskařů, a obráceně. Velká část skupiny, která se odvolává na odkaz Havla, nemůže říct „nejsme jako oni“. Mezi těmi skupinami je velká závist i nenávist, až mi přijde vůči němu nespravedlivé říkat, že toto je Havla. Měl jsem možnost ho dobře poznat za dobu ve vězení i poté a to, jak se lidé dnes chovají, by ho mrzelo. Princip humanity se začíná vytrácet, což považuji za významné varování pro celou společnost.
Jak slaví Vánoce kardinál?
Slovo slavím bych raději dal do uvozovek. Každopádně vánoční čas trávím se svojí pracovní rodinou. Jsme přibližně dvacetičlenná skupina, čítající lidi žijící na arcibiskupství, kněží a zaměstnance, kteří nemají vlastní rodinu. Kléru je nás jen zhruba třetina. Co se týká dárků, tak nejčastěji to jsou knihy, kalendáře, publikace a další drobnosti. Pokud jde o nejbližší, tak tam se víc známe a přihlížíme k tomu. Na Boží hod pak charitativní komunita SanťEdigio organizuje pro zhruba tři stovky osamělých lidí, uprchlíků a bezdomovců vánoční oběd, kterého se také účastníme.
Přečtěte si pět tipů na šetrnější Vánoce: půjčte si stromeček, dárek vyrobte a zabalte do trička
Kdy jste naposledy před Vánoci psal dopis Ježíškovi?
Myslím, že ve druhé třídě. Těsně před tím, než komunisté zavřeli otce do vězení. Najednou jsem musel strojit stromeček, starat se o dárky a celkově jsem se rychle stal dospělým.
Sám jste ve vězení strávil Vánoce v roce 1983. Ve svých zápiscích zmiňujete, že přes smutnou zkušenost jste si tehdy byl si s lidmi o Vánocích nejblíže...
Nejsem vyloženě stoupencem Freuda, ale zároveň vím, že je třeba vytěsňovat nepříjemné vzpomínky z mysli a nezabývat se tím dál. Tehdy se v naší cele na Borech sešla pozoruhodná skupina neznámých lidí, která dokázala oslavit Štědrý den. Někdo dostal balík, rozdělili jsme ho mezi všechny v cele a poprvé v životě jsem jedl maso. Kdybych si s ostatními nedal, byla by to urážka. Pak jsem je - já nezpěvák - učil zpívat koledy. Věřte, že zpívat Narodil se Kristus Pán se sborem v kostele je něco jiného než v cele. Nakonec jsme od bachaře dostali krásný dárek - tmu. Za odměnu nám zhasl. Jinak museli vězni spát při rozsvíceném světle a nesměli si ničím překrývat oči. I tma může být dárek.
Jaké je vaše poselství do roku 2019?
V příštím letopočtu je devítka, která nás přivádí k listopadu, ke svaté Anežce a také k tomu, abychom si vážili svobody. A nezaměňovali ji za svévoli.
Přečtěte si také:
Bylo mi hořko z toho pokroku. Obrazoborecké vlně padly za oběť stovky soch Jana Nepomuckého
Hi-tech v kostele: církve „berou karty“, věřící přispívají více
Kristovi hospodáři: církev zhodnocuje znovunabytý majetek
