Ani úmrtí Františka Josefa I. nepřiblížilo konec války. Poslední dny roku 1916 však všichni vojáci doufali, že tohle jsou jejich poslední Vánoce v zákopech
„Taliáni volali na naše hochy, aby již nestříleli, že bude brzo mír. Myslím, že přece nějaký potěšitelný rezultát. Jaká radost by to byla,“ zapsal si na Boží hod 1916 do deníku Ludvík Schmid. I telefonista pěšího pluku č. 18 z Hradce Králové na chvíli propadl optimismu.
Karel I. vládl něco málo přes měsíc a všeobecně se očekávalo, že změna na habsburském trůnu přiblíží konec drastického konfl iktu. Jenže podle Petra Bjačka, badatele Vojenského historického ústavu, byla mírová snaha Rakouska-Uherska a dalších centrálních mocností zdánlivá, a země Dohody jí tedy nevěřily.
Vojáci na frontě se ale chytali jakéhokoli náznaku. Situace se rapidně zhoršila. „Bída se neustále stupňovala, o Vánocích 1916 vygradovala. Byly to nejhubenější svátky,“ popisuje Bjaček.
Pomohlo jen to, že Štědrý den vycházel v roce 1916 na neděli, kdy měli vojáci nárok na lepší stravu. K přídavku masa dostali i pár ořechů. „Vyrobili jsme si trochu primitivního likéru a koupili turecké cukrovinky,“ vzpomínal novinář Stanislav Kostka Neumann na svátky strávené v albánském Elbasanu.
„Příbuzní jim navíc posílali balíčky, a i když i oni měli málo, na frontu napekli třeba vánočku,“ vysvětluje Bjaček, jaké dárky vojáci dostávali z domova.
Opačně poštou chodily prstýnky nebo přívěsky vyrobené z mosazných nábojnic.
O Vánocích před sto lety se ve městech objevilo nezvykle hodně mužů v uniformách. Špatná situace se zásobováním a nedostatek jídla způsobily, že kdo sloužil v týlu nebo čekal v kasárnách na odjezd na frontu, bez potíží získal dovolenku. Velitelé ji podepisovali, aby armáda ušetřila na stravě.
Na několika frontových úsecích se během svátků spontánně zastavilo válčení, jinde se zase jako dřív zpívaly koledy. A někde se projevily nerovnosti ve vojsku. „Důstojníci si nakoupili pamlsky v kantýně a slavili, o pět set metrů dál mužstvo trpělo hladem. I to se stávalo,“ přibližuje Bjaček válečnou realitu.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
